Pan
Mgr. Martin Mejstřík
senátor

Senát Parlamentu České republiky
Valdštejnské nám. 17/4
118 01 Praha 1

Vážený pane senátore Mejstříku,

elektronickou poštou jsem obdržel Váš „otevřený“ dopis ze dne 27.3.2008, jímž mne v souvislosti s našimi spory při projednávání Vašeho návrhu novely trestního zákona týkající se trestnosti podpory a propagace komunistického hnutí a trestnosti užívání komunistických symbolů vyzýváte, abych Vám sdělil, jak jsem byl konkrétně komunistickým režimem pronásledován.

Na základě této Vaší výzvy Vám sděluji následující informace:

Od roku 1979 do začátku prosince 1989 na mne vedla tehdejší Státní bezpečnost (StB) jako na tzv. „nepřítele zřízení“ celkem 5 svazků. Z nich se zachovaly pouze 2 svazky o 360 stranách, vedené od roku 1979 do roku 1984, kdy jsem byl zadržen a uvězněn, přičemž další 3 později vedené svazky StB zničila, poslední při známé skartaci na začátku prosince 1989.

Ze zachovalých svazků např. vyplývá, že jsem byl natolik sledovanou osobou, že mi StB prováděla tajné domovní prohlídky a tajné prohlídky mého pracoviště, což jsem nikdy nepoznal, ve svazcích jsou však popsány jejich výsledky, které odpovídají skutečnosti v tom smyslu, co bylo u mne doma či v zaměstnání zjištěno. Dle údajů ve svazcích mi také StB kontrolovala veškerou poštu, a to jak zahraniční, tak vnitrostátní. Dále např. poté, co zjistila, že mám již dlouhou dobu marně podanou žádost o zřízení telefonní stanice, rozhodla se zařídit mi její přednostní zřízení, aby mě mohla odposlouchávat (k čemuž už nakonec nedošlo, neboť se rozhodli mě rovnou zavřít). V té době jsem měl také rakouskou přítelkyni, která vzhledem k tomu, že mi bylo bráněno v cestách do ciziny tím, že mi bylo nezákonně odpíráno vydání cestovních dokladů bez jakéhokoliv odůvodnění, které vyžadoval správní řád, jezdila za mnou do naší republiky. Když před její návštěvou v říjnu 1983 StB z naší korespondence zjistila, kde jsem rezervoval ubytování v hotelu, zablokovala vedlejší pokoj a provedla tam příslušná „technická opatření“. Během jejího 5-ti denního pobytu v naší zemi pak na nás byla nasazena nepřetržitě pracující sledovací skupina, která monitorovala a dokumentovala každou vteřinu našeho setkání, přičemž zpráva sledovací skupiny je v zachovalých svazcích také založena. Při přejezdu hranic zpět do Rakouska jí pak byla provedena prohlídka tak, že jí bylo rozebráno její auto, byl zkoumán dokonce např. i pudr v její pudřence, a když nic nenašli, odvedli jí do nějaké místnosti, kde u ní dělali osobní prohlídku jejím svléknutím do naha.

Takových a jiných podobných skutečností je v zachovalých svazcích na zmíněných 360 stranách celá řada.

Dne 8.10.1984 jsem pak byl zadržen a obviněn z trestného činu „pobuřování proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky“ podle § 100 odst. 1 písm. a) tehdy platného trestního zákona a dále pak z „pobuřování proti spojeneckým a přátelským vztahům republiky k Sovětskému svazu“ podle § 100 odst. 1 písm. c) tehdy platného trestního zákona.

S účinností od téhož dne jsem byl také vzat do vazby, v níž jsem byl držen až do soudního projednávání mé věci, které se konalo dne 11. 4.1985, tj. ve vazbě jsem strávil 6 měsíců a 3 dny.

Obžaloba na mne pak byla podána už jen pro první z uvedených trestných činů, tj. pro „pobuřování proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky“ podle § 100

odst. 1 písm. a) tehdy platného trestního zákona.

Ve výrokové části obžaloby se uvádí, že jsem „nejpozději od r. 1979 do doby zadržení dne 8.10.1984 z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky hrubými a urážlivými výroky pobuřoval spolupracovníky na svém pracovišti v Příbrami i jinde proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky“.

V odůvodnění obžaloby se pak uvedené tvrzení dále rozvíjí, například následujícími pasážemi: „Jeho jednání v průběhu let vyústilo až do takového stupně, že při mnoha příležitostech na shromáždění pracovníků podniku ale i na pracovišti začal zesměšňovat socialistické společenské a státní zřízení republiky a na adresu socialistického zřízení se vyjadřoval hrubě a vulgárně“. ..... „V takovéto činnosti pokračoval v průběhu let až do doby před zadržením, kdy využíval každé příležitosti při určitých dílčích nedostatcích, aby hrubými a urážlivými výroky před svými spolupracovníky osočoval socialistické společenské a státní zřízení republiky a vulgárními výroky se vyjadřoval, že za vše jsou odpovědni komunisté. Jeho jednání nabylo větší intenzitu zejména po r. 1980, kdy mu nebylo uděleno povolení k výjezdu do zahraničí kdy využíval i každého sebemenšího nedostatku např. v zásobování k pronášení pobuřujících výroků na adresu členů KSČ a socialistického společenského a státního zřízení republiky vůbec“. ..... „Zaplavoval svými stížnostmi všemožné orgány včetně orgánů ústředních, v žádném případě nebyl spokojen s tím, že jeho stížnostem není přisvědčováno. Pro toto jeho jednání je příznačný jeho dopis z 6.9.1984, adresovaný presidentu ČSSR a obsahující urážky generálního prokurátora ČSSR (založeno v dokumentaci na č. l. 70)“. ..... „O jeho negativních postojích vůči soc. společenskému a státnímu zřízení republiky svědčí tiskoviny a písemnosti, zajištěné při domovní prohlídce a tvořící svazek dokumentace“.

Soud mne pak při projednávání obžaloby zprostil obvinění z trestného činu „pobuřování“, uznal mne však vinným tím, že jsem „nejpozději od r. 1979 do svého zadržení veřejně a pohoršlivým způsobem hanobil skupinu obyvatel pro jejich příslušnost ke Komunistické straně Československa“ a tedy jsem „veřejně a pohoršlivým způsobem hanobil skupinu obyvatel republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení“, což bylo tehdejší znění § 198 písm. b) trestního zákona, a odsoudil mě k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků.

Tento rozsudek však nenabyl právní moci, neboť shodou časových okolností byl mě i prokurátorovi doručen dne 8.5.1985 ráno, a večer téhož dne byla vyhlášena všeobecná amnestie prezidenta republiky Gustáva Husáka v souvislosti s jeho volbou prezidentem republiky na další funkční období, jíž bylo moje trestní stíhání v této fázi zastaveno.

Ačkoliv jsem tedy nebyl pravomocně k ničemu odsouzen, musel jsem přesto opustit své zaměstnání. Protože k mému propuštění ze zaměstnání neexistoval žádný zákonný důvod, provedl můj tehdejší zaměstnavatel, aby se mě zbavil, tzv. „organizační změnu“, kterou přesunul mé pracoviště z Příbrami do obce Rynoltice, okres Liberec, čímž přestal mít povinnost mě dále zaměstnávat, byť i ve zmíněných Rynolticích. Tím má pracovní kariéra vystudovaného jaderného fyzika se 14-letou praxí v oboru definitivně skončila, neboť do

listopadu roku 1989 byly proti mně uplatňovány metody zákazu výkonu povolání v oblasti jaderné fyziky a geofyziky.

Protože soudní rehabilitace prováděné po roce 1989 počítaly i s nepravomocně ukončenými případy, byl jsem soudním rozsudkem řádně rehabilitován a v rámci příslušných předpisů i odškodněn.

Jsem také řádným členem Konfederace politických vězňů Československa.

Zasílám Vám tuto informaci (kterou jsem připraven na Vaše případné další dotazy kdykoliv doplnit) a jsem s pozdravem

Ing. Jaromír Volný
senátor za volební obvod č. 18 - Příbram

Mgr. Martin Mejstřík
senátor Parlamentu České republiky
člen Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice

Vážený pán
Jaromír Volný
senátor ODS

Senát PČR
Valdštejnské nám. 4
118 01 Praha 1

Vážený pane kolego,

děkuji Vám za Vaši poměrně dosti vyčerpávající odpověď ze dne 31. března 2008. Přesto mi dovolte několik poznámek, a vycházeje z Vaší nabídky i několik doplňujících otázek.

Předně, odpověděl jste mi jenom na to, jak jste byl režimem pronásledován, ale už ne na to, „jak Vy konkrétně jste bojoval proti komunistickému režimu“. Možná měla odpověď suplovat citace z Vaší obžaloby. Jelikož však o sobě hovoříte jako o politickém vězni, dovoluji si Vám ocitovat § 4 nově přijatého zákona o komunistickém odboji a odporu, což je zákon, který by nám mohl být vodítkem při posuzování činnosti kohokoliv z nás v letech komunistické totality:

Vážený pane senátore,

můžete mi prosím na mou část otázky po Vaší protikomunistické činnosti odpovědět v kontextu tohoto zákona?

Otázka č. 1: Co přesně jste proti komunistům činil a pod které písmeno § 4 Zákona o III. odboji byste svou činnost zařadil?

Jistě pochopíte, že jsem se po Vašem výstupu v Senátu 26. března 2008 poohlédl po Vašem životopise. Nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec jsem nějaké údaje na internetu získal. Z nich vyplynulo následující:

Neznáme Vaše datum narození. Ale v roce 1970 jste absolvoval Fakultu jaderného a fyzikálního inženýrství ČVUT v Praze. Již během studia jste spolupracoval s Československým uranovým průmyslem,s.p., kam jste ihned po škole nastoupil. Od roku 1976 jste pro tento podnik pracoval v Příbrami (vývoj přístrojů pro měření radioaktivního záření a plynu a servis těchto přístrojů dovážených do komunistického Československa z USA a Kanady). Od roku 1979 jste byl, dle Vašich slov, sledován StB. Po roce 1980 Vám StB brání cestovat do ciziny. V roce 1984 jste byl zatčen. V roce 1985 odsouzen k podmíněnému trestu a ten samý den amnestován. V roce 1985 s Vámi byl rozvázán pracovní poměr v Československém uranovém průmyslu, s.p.a nastoupil jste v Praze do „výpočetního střediska“. Již v roce 1986 se ale vracíte do Příbrami a opět pracujete pro Československý uranový průmysl, s.p., tentokráte v sekci řízení strategických zařízení (elektrárny, velkostroje pro povrchové doly atd.). Pro Československý uranový průmysl, s.p. jste pracoval až do roku 1994 (v té době to již byl zprivatizovaný ZAT, a.s.). V říjnu téhož roku jste byl Václavem Klausem jmenován přednostou okresního úřadu Příbram.

Vážený pane kolego, vyrešeršoval jsem Váš životopis správně? Chybí v něm něco podstatného, co bychom do něj měli doplnit?

A nyní mi dovolte položit otázky na skutečnosti, které ve Vašem životopise – sestaveném z informací přístupných na internetu a z Vašeho výše uvedeného dopisu – chybí mně.

• Můžete mi sdělit své datum a místo narození?
• Můžete mi sdělit, jaké jste vystudoval školy a v jakém místě?
• Můžete mi prosím sdělit, zda jste byl členem některé (některých) z organizací uvedených níže?
• pionýr
• ČSM (pozdější SSM)
• ROH, Svaz československo-sovětského přátelství, Svazarm
• ČSTV
• nebo jiné organizace tehdejší Národní fronty
• navštěvoval jste některé z kroužků Domů (pionýrů a) mládeže?
• Kolikrát jste byl do roku 1989 u voleb?
• Jaké byly důvody pro to, aby Vás StB sledovala? Znáte je?
• Konstatujete, že Vám StB po roce 1980 bránila cestovat. Můžete mi sdělit, jaké zahraniční cesty jste absolvoval v rozmezí let 1970-1980?
• Kam Vám StB po roce 1980 bránila cestovat?
• Píšete, že Vám StB kontrolovala korespondenci „a to i zahraniční“. Měl jste v zahraničí nějaké příbuzné, přátele, spolupracovníky v odboji, odporu?
• StB na konci roku 1989 a počátkem roku 1990 skartovala svazky, které pro ni byly nějakým způsobem důležité. Máte nějaké vysvětlení pro to, že Vaše svazky do roku 1984 se zachovaly, ale svazky právě z doby mezi lety 1984-1989 byly skartovány?
• Můžete mi sdělit, co to bylo za pražské „výpočetní středisko“, kde jste byl zaměstnán v letech 1985-1986?
• Máte nějaké vysvětlení pro to, že Vám bdělá StB umožnila návrat do Československého uranového průmyslu, s.p. v Příbrami?
• Spadala do Vaší práce na řízení strategických zařízení i jaderná elektrárna Dukovany, příp. Temelín (Vaše zaměstnání v letech 1986-1994)?
• Můžete mi sdělit, jak konkrétně jste na podzim roku 1989 pomáhal svrhnout Vámi kdysi „pohoršlivým způsobem hanobené obyvatele Československé socialistické republiky“ – členy KSČ, resp. jejich rodnou stranu?

Vážený pane kolego,

děkuji za Vaši brzkou odpověď. Pokud Vás to nebude obtěžovat, uveďte prosím odpovědi pod čísly 1. – 15. tak, jak jsem položil otázky. Berte i tento dopis jako otevřený.

S dokonalou úctou

Martin Mejstřík