Při volbách získává ODS, jako majetková záruka, komunisté a vlastně celá levice je "marginální", zelení do 15%. Do obecního zastupitelstva dříve byly čtyři kandidátky, dnes je obtížné sestavit jednu. Náklady na samosprávu, především mzdové, představují 25% obecního rozpočtu. Územní plán neřeší perspektivu obce, slouží jen pro přeměnu zemědělské půdy na stavební pozemky. Obec, respektive její část, byla postižena v roce 2002 povodní. Byla mimořádná, menší povodně jsou zde časté. Protipovodňová opatření žádná. O nich se vždy mluví jen pár měsíců po povodni, pak zapadnou. Na obecních pozemcích nepřibyl strom. Jen ubývají.

Je zde několik osobností, umělců, lékařů, právníků, ale nejsou vidět. Je zde několik úspěšných podnikatelů, jsou vidět. Lépe řečeno, jejich auta, psi a domy. Na životě obce se nepodílí.

Takže, zájem je vymezen plotem kolem mého majetku. Pak potřebuji silnici, abych si dojel do supermarketu (ve vesnické prodejně je draho) a do Prahy (lékař a kultura). A aby mi někdo vyvezl žumpu, když ne, tak klidně, jak je místně obvyklé, ji vyčerpám na zahradu. Nejlépe sousedovi. Až bude povodeň, budu se dívat z balkonu a vnoučatům vyprávět, že jsem týden bydlel na břehu Amazonky. Také si vyfotografuji utopené domy a chaty, abych mohl ukazovat neštěstí druhých. Pro potěšení. Ale jak voda opadne, tak půjdu lovit, co by se mi hodilo. Radar v brdech je mi fuk, stejně si mohu říkat co chci, v Praze se dohodnou, jak budou chtít a mne se ptát nebudou. V sousedství mám předválečný bunkr, MNO mi ho sice nechce prodat, ale stejně si ho otevřu, dám si tam slivovici a špek. Přežiju.

Venkovská filozofie. Blbá, ale moje.