Aniž bych Čínu obhajoval, kopnout si do ní je lehké. Ono to tak nějak patří k dobrému tónu a proč si koneckonců nezakritizovat, když je Tibet tak daleko, nic mi nehrozí a v zásadě je mi to i jedno. Pravicová fronta deníkových komentátorů se tím řídí bezezbytku a tak můžeme každé ráno obcovat s výkvětem moralizující žurnalistiky: čínský diktátorský režim špatně, povstání Tibeťanů dobře, opatření proti demonstrantům během olympijského ceremoniálu na Tien an-men špatně, a tak dále.

Stalo se "dobrým zvykem" komentátorů a politiků nasazovat si masku obhájců demokracie, když chtějí někoho přetáhnout holí. Liberálně lidskoprávní kritika se tak stává nástrojem represe odlišného. Stačí pouze, aby objekt posouzení nekonvenoval s emocionálně založeným kompasem daného novináře nebo politika (na argumenty zapomeňme) a oheň je na střeše. Mezi oblíbené chody patří očerňování oponentů, vyvolávání hysterie a silně emotivní rétorika.

Pro příklady není potřeba chodit daleko. S mašinérií účelové dehonestace začíná teprve teď dělat zkušenost hnutí Ne základnám, a o tom, jak lze ve jménu lidských práv tato práva potlačovat by mohl mluvit Komunistický svaz mládeže. Jindy mravokárci neshazují, ale bojují za "dobrou věc" ikdyž linie bývá nerozlišitelná. Prorokovy karikatury jsou výrazem svobody slova, tibetské povstání práva na sebeurčení. Diskurs svobod a práv je často spíš jen zástěrka. Vhodný způsob, jak legitimizovat předem daný intuitivní postoj.

Kdyby blouznivci našich luhů a hájů nezapomínali, že liberalismus nemusí být zbraň a především že se každá kritika musí opírat o sebekritiku, nemohli by zapomenout upřít pohled na summit NATO v Bukurešti.

Rumunská vláda se, podobně jako ta česká před osmi lety, chce blýsknout. Jak to tak u lokajů bývá, vzala věci od podlahy. Kamarádi z Bukurešti píší o absolutním zákazu všech demonstrací, zastrašování ze strany policie a médiích, která rozpoutávají celonárodní psychózu.

Nad jednotlivými případy zůstává rozum stát: podle německých Indymedií televizní stanice Realitatea vyzvala v jednom ze svých příspěvků občany, aby házeli kamení po každém demonstrantovi, kterého zahlédnou. Ve středu podniklo dvě stě maskovaných policistů ve jménu boje proti terorismu razii v konvergenčním centru odpůrců summitu. Našla jen barvy a transparenty (ne, z toho se výbušnina opravdu vyrobit nedá), což jí ale nebránilo některé aktivisty brutálně zmlátit a 46 jich odvézt na služebny (postřehy zatčeného Čecha si můžete přečíst na A-kontra ). Mimo to probíhá pod malichernými záminkami zatýkání přímo na ulicích. Ještě si vzpomínáte na tolik vysmívané "močení na ulici" v případě zlého Ruska?

Mnoho lidí se do země vůbec nedostalo a celníci je obrátili ještě před vjezdem do Rumunska. Doplatila na to i česká skupina. Po devítihodinových obstrukcích na hranici a nalezení dvou brožurek iniciativy Ne základnám v zavazadlech dostali její členové dvouměsíční zákaz vstupu. Slavná Evropská unie s volným pohybem osob dostala trhliny kvůli libri prohibiti, jejichž tradici zjevně žije dál.

Výsledkem je, že v Bukurešti není po protestech téměř ani stopy a ticho vládne hlubší než na náměstí Nebeského klidu. Je samozřejmě nemožné srovnávat tvrdost represí v Tibetu a v Rumunsku. Kdo ale ví, čeho bychom se dočkali, kdyby se v Bukurešti převracela auta a rozbíjely obchody.

Čeští politici mají na rumunském fiasku svůj podíl. O co větší hodnotu než závody, kdo nepojede na olympiádu, by měla kritika toho, čeho jsou sami součástí. Média by zase mohla vyvážit ódy na Tibet a v případě Rumunska se pro jednou nezabývat tím, "co se děje", ale tím, co se neděje, protože je potlačeno. Jinak bude třeba si klást otázku kdo je za daných podmínek Číňan. A kdo Tibeťan.

Zprávy k represím na summitu NATO

http://contra-doxa.com/ stránka je kvůli útokům často nefunkční ZDE

Autor je editorem Koro Weekly Standard