Roger Corbett řekl posluchačům na Queenslandské technologické univerzitě v Brisbane, že rostoucí ceny energií "bezpochyby" znamenají výzvu pro sektor obchodu a prodeje.

"My, kdo žijeme na Západě, jsme absolutně závislí na jednotkové ceně energie, ať už jakékoliv -- především však na ceně ropy," prohlásil Corbett. "A nemyslím si, že je nepochopením věci očekávat pětinásobný až desetinásobný nárůst této ceny -- pětinásobný určitě. A mám za to, že to v našem životě způsobí obrovskou změnu."

Podle Corbetta prudký hospodářský růst zemí, jako jsou Čína a Indie, způsobuje tlak na zdroje a svět by měl přijít na nějaký způsob, jak se o tyto zdroje dělit.

"Jednání v Dauhá (jehož cílem je především dosáhnout omezení zemědělských dotací a celních poplatků -- pozn. KD) a Světová obchodní organizace jsou myslím nesmírně důležité -- pro budoucnost světa důležitější, než Organizace spojených národů," domnívá se Corbett. "Jde o jediné dostupné opatření, které světu umožní účinné rozdělování."

Podle Corbetta jsou evropský nebo indický protekcionismus v zemědělském sektoru pro celý svět velmi škodlivé.

Pozorovatelé se obávají, že pokud rozhovory v Dauhá zahájené v roce 2001 nebudou úspěšně uzavřeny před listopadovými prezidentskými volbami v USA, zůstanou již navždy bez výsledku, uvádí Couriermail.

Corbettova logika je ovšem hned na první pohled nápadná tím, jak ignoruje mikroekonomický rozměr navrhované "medicíny", zejména otázku možného snižování energetické účinnosti (o níž mezinárodní společenství jednalo vloni na Bali). Jde přitom o otázku kardinální: Jak by se vůbec mohlo podařit současný růst cen stabilizovat nebo alespoň omezit? Růst cen fosilních energií - jakožto nedostatkového statku - žádné mezinárodní dohody o rozdělování zastavit nemohou, alespoň ne do té doby, dokud poptávka po nich dál roste. Dražší ropa ale mimo jiné výrazně zdražuje dopravu. Odstraňování obchodních bariér a otevírání nových tržních příležitostí zpravidla stimuluje mezinárodní obchod, čili růst objemu přepravovaného zboží - a může tedy proběhnout opět pouze za podmínky nárůstu dopravy. Doprava spotřebovávající drahé ropné produkty však napříště bude pro obchod představovat výraznější břemeno než běžné transakční náklady, které by jako jediné by mohly být jednáním v Dauhá zredukovány.

Corbettova úvaha tedy dává smysl jen za předpokladu extrémního snižování výrobních nákladů v dodavatelských zemích světového Jihu, jehož při setrvalém růstu cen energií a bez výrazného růstu energetické účinnosti výrobních technologií může být dosaženo pouze radikálním snižováním ceny lidské práce. Jedině ta bude totiž schopna stále dražší fosilní energii ve stále větší míře nahrazovat.

Celý článek Couriermailu - v angličtině zde