Teď k té návnadě zmíněné v nadpisu. "Tálie" jsme mockrát slyšeli vyslovovat jako "Itálie", jen bez toho "i" na začátku. Když už ovšem tu významnou kulturní cenu píšeme latinkou, ale v antickém přepisu řeckých hlásek -- tedy "Thalie" --, měli bychom vyslovovat na začátku slova "th"; přičemž jsem si nevšiml ani jednou, že by to někdo činil. Antické vyslovené i psané "t" bylo jiným znakem i zvukem než "th"! Stejně by to mělo být v dějepisu při citaci starých, antických "Athén" (opět s "th"!). Ty dnešní se už vyslovují "afinaj", takže bychom ani s tou svou inovační češtinou moc nepochodili. --- Vím ovšem, že když na sebe narazí stará a nová výslovnost, mohou být problémy. Třeba když se nakonec rozhodlo, že se bude psát hlavní město Indie "Dillí" (podle staré výslovnosti). Dnes se vyslovuje "deli". (Nemluvě o dnešním anglicky psaném názvu indického města "Mumbay"; pro dříve psané "Bombay", a také česky "Bombaj"!)

Ten problém je i v pravopisu. V sanskrtu je zcela jiný zvuk (i grafika ovšem!), píšeme-li "d", anebo -- od něho zvukově odlišné -- "dh". Máme-li napsat -- jak teď často bývá -- buddhismus, tak tu jde uprostřed slova o spojení "d + dh", čili naše schválené pravopisné "zkracování" (jakoby jen s jedním "d"?) je "zcela mimo mísu" toho, co pro české oči jen mlhavě signalizuje původní adekvátnější grafická podoba.

To že ve jménu "Tony Blair" nestačilo 10 let v úřadě premiéra jeho nositeli na to, aby česká média vyslovovala náležitě také jeho křestní jméno, patří zajisté k trvalkám přezíravé suverenity či velkorysosti těch, kteří zůstali u špatné "tradice", hned když byla ještě "v záběhu". Samozřejmě že není moc prima, když ve středoevropských jazycích čteme špatně důležitá jména. A že v 21. století -- v rámci globalizačního úsilí ve střední Evropě -- je možné opakovaně vyslovovat v médiích dokonce už němčinu zcela pochybně, i když je to jazyk bezprostředně za našimi humny, pak je to na pováženou. Mluvit o tom, že je pro naše hlasatele, komentátory a další rozmanité činitele výslovnost cizích slov "španělskou vesnicí", je asi stejně jen "házením hrachu na zeď". To Španělsko je přece jen dál, ne?... Jako kulturně ta "Thalie", viďte? (Že by se někdo přece jen chytil za nos?!)