Egyptský president Hosni Mubarak přijel právě do Moskvy na třídenní návštěvu. Moskva mu není osobně neznámým místem, neboť právě zde získal v šedesátých letech své vojenské vzdělání. Před svým odjezdem vysoce ocenil ruské protiletadlové systémy a nová bojová letadla jako "nejlepší na světě" a označil jedním z účelů své nynější cesty nákup právě vojenského materiálu. Speciálně Mig-AT a Mig - 29. Jedná se o podstatnou změnu v odklonu od nyní již tradičního dodavatele výzbroje - USA. S nákupem výzbroje se pojí výcvik, servis i trvalejší vojenská spolupráce.

Egypt rovněž přehodnocuje svoji dosud odmítavou politiku k využití nukleární energie pro mírové účely. V sedmdesátých letech plánoval vybudování osmi atomových elektráren, ale po katastrofě v Černobylu v roce 1986 od tohoto plánu ustoupil. Nyní uvažuje o obnovení programu a využití ruských kapacit při výstavbě.

Obnovení spolupráce Egypt - Rusko v těchto sofistikovaných oblastech obráží celkový trend a novou tendenci v mezinárodních vztazích - v tomto případě umocněnou osobní vztahem Mubaraka k Rusku. Oba představitelé se nyní setkávají pravidelně. V Moskvě v roce 2004 a minulý rok v Káhiře.

Intenzifikace vzájemných vztahů patří do kategorie dalšího důkazu, že úvahy a teorie o unilaterálním světě pod vlajkou USA jsou nejen nereálné, ale patří již minulosti. Naštěstí v zájmu Ameriky samotné se tato skutečnost objevuje stále častěji v jejich vlastních analysách, které ovšem obtížně pronikají do nekonzervativního prostředí současné republikánské administrativy.

Jen pro oživení paměti našich "expertů" a komentátorů ve veřejných mediích, kteří se ještě nevymanili z vědomí výnosné služebnosti, upozorňuji na stoupající význam Šanghajské organizace spolupráce (jejíž rozbor a perspektivy jsem provedl již před dvěma lety - tehdy proti zájmu a stanovisku CESES, útvar UK pod vedením prof. Potůčka). Dále nově se formující struktura BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) i aktivizace "levicového" hnutí a přechodu jednotlivých státních administrativ v oblasti "Monreovy doktriny" tj. v Latinské Americe.

Je možno připojit další argumenty, ale jeden bych neměl opomenout - Dohody o spolupráci mezi Iránem, (a nyní pozor) Indií a Pákistánem, kdy v podstatě došlo pod aktivní rolí Iránu, "darebácký stát", k naplnění trvalého a upřímného snažení USA o vyloučení nepřátelství mezi těmito státy. Je hrubou chybou americké diplomacie, že nenašla prostor k jakémukoliv přistoupení k této spolupráci, která udělala rozhodný krok ke stabilizaci v oblasti. Je třeba právě v této souvislosti dodat velmi závažnou skutečnost, že Rusko nyní k této dohodě přistupuje investiční účastí a technologií při výstavbě ropovodu Irán - Indie via Pákistán. A pochopitelně také se svým politickým vlivem. Jenom na okraj dodám, že osobně jsem před nedávno slyšel z úst I. náměstka ministra zahraničí ministra Vondry, že hrozí střet Indie - Pákistán (jaderné mocnosti), aby ilustroval vratkost míru. Sílu toho argumentu je snad možno dát do souvislosti, kdy náš dnešní ministr přiměl prezidenta Havla, aby podepsal "Dopis osmi" na podporu útoku na Irák.

Jen namátkou a s předpokládanou znalostí čtenáře byla vybrána některá fakta a aspekty, které hovoří o uklidnění a tendenci ke stabilizaci v dřívějších krizových oblastech.

"Náš" přístup je trochu jiný. Hledáme "darebáky" a nepřítele, nejraději takové, proti kterým je možno použít zbraně jako letadla, tanky, transportéry a rakety či anti. Vše ve vysoké nákladnosti a jak je zřejmé, nepoužitelnosti v boji proti terorizmu. Zájem a zisk zbrojařských firem tím ale zůstává ošetřen. Proti terorismu musíme se snažit o odstranění předně jeho příčin a vytvořením bezpečnostního prostředí spolupráce a důvěry o kterou se snaží organizačními kroky, jak se nyní ukazuje, bohužel jiná seskupení než NATO a jeho lobující generální tajemník za vysoké vojenské rozpočty. Náš zamýšlený příspěvek "zeleného" mozku má snahu vše vyřešit přijetím zákona o výši zbrojního rozpočtu, který bude dán jednou pro vždy bez souvislosti s bezpečnostním prostředím a jeho skutečné potřebnosti. Větší důkaz servilnosti nelze nabídnout.

Mediálně má tato naše čecháčkovská tendence dobře nakročeno. Ve veřejnoprávní TV slýcháme např. experta "nezávislého" think-tanku z Asociace pro mezinárodní otázky, (zdá se, že mají naše poučování prostřednictvím ČT propachtované), že na Rusku nevidí vůbec nic pozitivního, i když těch negativních aspektů byl schopen vyjmenovat celou řadu. (19. 10. 2006).

Neodběhl jsem od tématu, které začíná Egyptem. Nejde totiž jen o spolupráci s Ruskem a jednou z nových zemí. Ale o výraz chápání vývoje a tendencí světa, které přes některé negativní prvky jde dobrým směrem, bohužel bez našeho přičinění.