Čtu teď ty veletoče stran svobody. Sám jsem byl vždy názoru, že svobody má v daných kulisách člověk tolik, kolik si jí dokáže vzít a ne na úkor druhého. Ve stylu Kollárově "Sám svobody kdo hoden svobodu zná vážiti každou ..."

Svoboda Villonova byla asi jinou entitou, než byla ta Seifertova a ještě jinou, než je svoboda třeba Lucie Bílé. Je to, co máme teď, ta kýžená svoboda (banány bez fronty, možnost cestovat, vhodit co čtyři roky hlas pro stranu a zapomenout)?

Mám prosbu: Obrať se redakce na někoho, kdo tomuto pojmu dnes opravdu rozumí! Požádejte ho nebo ji ať nám o tom kvalifikovaně napíše! Je příznakem mé svobody, že mě v různých situacích ženou do ráje klackem nebo ne?

Masaryk se tomu takto elegantně vyhnul tím, ze to nelze, ono se to ale dnes a denně děje. Proto prosím o takový kvalifikovaný náhled, jak je to obecně s pojetím svobody nyní.

Britské listy čtu proto, že se jiným nepodobají a nejsou znehodnoceny přisprostlou diskuzí, a proto prosím o kvalifikovanější stanovisko moudrého(ých), abych si byl schopný utřídit pocity nad pojmem svoboda, píše Jaroslav Klíma.