K tomu navíc... Kdokoliv, kdo žil či žije v jiné zemi, než v té, v které se narodil, mi také patrně dá zapravdu, že přes veškeré vnější rozdíly a bezesporu odlišné poměry různých charakterových kvalit, lidé u moci a v politice, lidé, kteří udělají velkou kariéru, dokonce lidé v různých povoláních, u policie či u filmu, jsou kdekoliv na světě v podstatě totožní, že se rekrutují, když ne ze stejného genetického typu, tak určitě ze stejného psychologického typu. Je-li v tom vůbec nějaký rozdíl. (3)

Mě ale zajímá, nebo spíš udivuje, něco jiného. Pro mě je na celé situaci překvapivé, jak český národ trpně akceptuje kavalírskou sebevědomou drzost, s kterou se bývalý udavači, kati, mučitelé nebo čistě jen zlodějové a grázlové, kteří odvezli zemi na hnůj, staví vůči své vlastní minulosti. To, zdá se mi, je něco, co stojí za povšimnutí, protože to se téměř příčí lidské přirozenosti.

Všichni primáti, včetně homo sapiens, a většina smečkových zvířat, mají vyvinutý smysl pro fair play, pro reciprocitu ve vzájemných vztazích a velice ostře reagují na zneužívání sociálních pravidel. Po válkách a revolucích lidé obyčejně netrpí přílišným pochopením a soucitem pro ty, kteří kolaborovali s okupanty, policejními režimy, diktátory, se šmelináři, kteří je vydírali v době nedostatku atd. Všichni víme z historie do jakých ošklivých extrémů tohle může zajít. (4)

Na druhé straně, lidé mají schopnost empatie, která jim ve smečkách dovoluje žít a díky intelektu většinou chápou (a to se nakonec odráží i v konceptu subjektivního a objektivního naplnění trestního činu), že ten a ten musel mít nějaké vážné osobní důvody k tomu aby udával, vstoupil do strany, kopal vězně do ledvin atd. protože to se obyčejně nedělá. Nicméně každý z nás také ví, že to na celé situaci nic moc nemění.

Jak správně řekl Jan Čulík, tady nejde o moralizování, tady jde o zdravý rozum. To, čemu říkáme morálka, normy a zákony, kterými se řídí mezilidské vztahy, je postaveno nejenom na schopnosti se vcítit do situace druhého člověka, ale také na zdravé dávce sobeckého rozumu.

Z toho důvodu by jeden očekával, že se někdy někdo zeptá bývalých udavačů a jiné střevní fauny slavného policejního státu: Co ti dává právo na to se vymlouvat, žes měl děti, že tě nutili, žes chtěl dělat kariéru? Co tě činí tak výjimečným, že bys za to měl být omluven? Neměli snad ostatní děti, neměli snad i oni ambice dělat kariéru?

Co ti dává právo od nás žádat, abychom zapomněli, cos udělal, jak ses zachoval, když ses spojil s těmi, kteří měli na programu nás zničit? A proč by ti někdo měl věřit, respektovat tě nebo tolerovat, když ses vůči svým spoluobčanům už jednou zachoval jako prase a svině a navíc ses ani neomluvil?

Ale to se stále neděje. Debata je stále vedena v naprosto abstraktní rovině, v termínech ideologie a relativity morálních kategorií, které jen zamlžují podstatu problému. Proč?

Možná, že český národ je opravdu stoletími nejrůznějších režimů a okupací natolik morálně a mentálně zdevastovaný, dezorientovaný a vyšinutý (5), že to jako celek vidí jinak. Možná, že to vidí tak, že to jsou všechno šikovný správný kluci, který věděj, jak se to dělá a že bychom se jim vlastně měli obdivovat a napodobovat je. Možné, ale nepravděpodobné. To by bylo příliš snadné a jednoduché.

Jeden si nemůže nepovšimnout, že podobný fenomén zmatenosti v základních hodnotících kategoriích, se v různé míře a formě objevuje ve všech bývalých komunistických zemích. A nejenom v nich.

Víc pravděpodobné je, že to co kolem sebe vidíme a co přičítáme určitému specifiku, pojmenujte si to jak chcete, je ve skutečnosti svědectví o neobyčejné efektivnosti moderních společenských systémů, které, ať už se formálně prezentují jako policejní stát, tzv. free market, demokracie nebo cokoliv jiného, jsou ve své podstatě různé verze totalitní mašinérie se schopnosti efektivně neutralizovat, když ne trvale, tak alespoň přechodně, nejenom jakýkoliv disent nebo nežádoucí mutace v myšlení a chování, ale i geneticky podmíněné instinkty, mechanismy a sociální vazby, které se vyvíjely miliony let.

A možná, a to je snad ještě víc znepokojující, že je to tak nezbytné a správné, že pro přemnožené lidstvo, pro miliardy lidí obývajících tuto planetu, není jiné cesty, než se začít chovat jako amorální roboti nebo hmyz. A podle toho do jakého kostela chodíte, tak to můžete přičítat bohu nebo ďáblu, vědě, technice nebo slepým zákonům evoluce, ale obávám se, že to bude zcela lhostejné, tak lhostejné jako je kvalitativní nálepka, kterou na to přilepíte. Plus nebo Mínus, počátek kvantového skoku do Velké Singularity nebo počátek Konce, to vše nakonec vyjde nastejno.

Poznámky

1. Abych ukázal dnešní mladé generaci, že jsme nebyli tak naivní a blbí, jak by se mohlo na první pohled mohlo zdát, tak toto jsem si poznamenal někdy v roce 1972. Později se to objevilo v mé knize Desperádos informačního věku, Pražská imaginace 1992: "Tahle pomatená historie střední Evropy je snadno předvídatelný začarovaný kruh. Od krvavých časů pohanství, skrz slávu středověku, kacířství a náboženské války, až do moderní doby to vždycky bylo to samý. Alibismus a kolaborace během válek a okupací, pak revoluce obyčejně končící popravou těch, co byli v odboji nebo v kriminále. Jednoho dne, udavači a vrahové, kteří konfiskovali majetek svých obětí, se opět stanou členy revolučních výborů. V komplikovaných vztazích lží a špinavých triků se kolaboranti prohlásí za zachránce národa a kdokoliv by byl schopen prokázat opak, bude umlčen, mrtev, nebo v emigraci a když ne, tak ho dodatečně umlátí v prvních dnech občanské války."

2. Z tohoto hlediska gangster kapitalismus, který nastoupil v Čechách a v ostatních socialistických zemích po roce 1989, nebyl nic jiného než logické pokračování metod skutečné "podzemní" ekonomie policejního státu s marxisticko-leninskou ideologií, symbiózy mezi zbytkem nás, komunistickými manažery, veksláky, zloději a policií, která jim a nám dovolovala krást za protislužby, symbiózy obohacené novými majetkovými zákony (a jejich nedostatkem) a představami o kapitalismu, získanými ani ne tak z nepozorné četby Adama Smithe nebo F. von Hayeka, jako spíš z hollywoodských filmů typu Kmotr a Scarface.

3. Pamatuji se na svůj šok, když jsem krátce po příchodu do Spojených států zjistil, že členové klubu mladých republikánů, které jsem jednou viděl v televizi, doslova vypadali, vyjadřovali se a stylizovali jako prominentní členové SSM. Co pro mě bylo ještě víc fascinující, že když jsem později, jako experiment, porovnal na počítači projevy některých radikálních pravičáků s jejich tzv. levicovými protějšky, tak jsem po výměně několika slov a frází (jako např. výměna zákonů trhu za dějinnou nutnost), dostal přesně to samé, tu samou rétoriku, ty samé argumenty a strukturálně ty samé ideje. Výhodou tohoto prozření (Biologie, blbče, režim a ideologie jsou irelevantní!) bylo, že mě vůbec nepřekvapilo, jak se bývalí komunisté a svazáci rychle adaptovali na kapitalismus.

4. Odsun sudetských Němců a to, co vidíme dnes třeba v Iráku, vyřizování účtů mezi různými skupinami, ať se nám to líbí či nelíbí, to jsou ve skutečnosti věci pro lidské bytosti zcela typické. Vyjádřeno lidově: Když se v kritické době přidáš k mým nepřátelům, máš smůlu v případě, že se situace otočí, protože bude následovat trest nebo pomsta a odplata. Strach z odplaty vedle ke strachu z vyloučení z kolektivu, je to velice účinný prostředek k vynucování odpovědného jednání k sociální skupině, ke které člověk patří. (Viz mafie a omerta.) Z Teorie her je známo, že nejefektivnější způsob jak motivovat jedince, kteří nejsou krevně spřízněni, ke kooperaci, je tzv. "Tit for Tat" strategie, což jednoduše znamená: začni tím, že kooperuješ a potom udělej přesně to, co udělal tvůj partner naposledy tobě. Když tě podtrhne, podtrhni ho taky, když ti pomůže, pomož mu. V sociálních hrách se zkrátka nevyplácí opakovaně druhé lidi osírat, být vždycky svině, nebo naopak se nechat osírat, být vždycky za blba. Opakované odpouštění vede k narůstající aroganci těch, kteří porušují pravidla sociální hry a opakovaná msta vede k opakovanému násilí (viz vendetta). Divím se, že v Čechách ještě nikoho nenapadlo studovat začarovaný kruh české historie a politiky z toho hlediska. Ale možná, že to někoho napadlo, já nicméně o nikom nevím.

5. Výrok redakcí citovaného anonyma ("Co je horší? Když někdo pod tlakem kdysi v minulosti udělal chybný krok, který pak ale kompenzoval svým jasným postojem na správné straně, anebo když někdo z tepla emigrace podporuje komunismus a levici nyní v ČR?") je dokonalá ukázka vztahu mezi téměř klinickou stupiditou a bytím svině. Pro ty, které toto téma zajímá, doporučuji naprosto geniální esej od dalšího Itala, Italové zdá se mají dlouhou historickou zkušenost se sviněmi a blby, The Basic Laws of Human Stupidity od Carlo M. Cipolla, který byl dlouhá léta profesorem historie a ekonomiky na Berkeley. Myslím, že zemřel v roce 2000. Základní zákony lidské stupidity vyšly původně v roce 1976 a pak v jednom americkém časopise v roce 1987. Možno najít, v angličtině a patrně v italštině, na internetu. V angličtině ZDE