12. 6. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 6. 2007

Blbci a svině

Příspěvek pamětníka k článkům o bývalých komunistech atd.

Motto:
Největší a nejstrašnější ironií života je, že v kterémkoli okamžiku můžeme být hloupí. Všichni se toho bojí a každý je radši svině než blbec. Stará písnička. Důvod je v tom, že každý blbec je taky svině a že to není nikdy obráceně. Je myslitelná moudrá svině. Existuje však naopak dobrý blbec? V určitém okamžiku snad, ale život blbce spočívá jen v samých sviňárnách, protože nevědomost ho přivádí do situací, z nichž se nemůže dostat jinak než tím, že porušuje pravidla sociální hry.

Caesare Pavese

Na tom, že bývalí komunisté, estébáci atd. jsou stále u moci a u lizu, není skutečně nic překvapivého, jak zcela správně podotkl Pavel Letko. Nakonec, kdo jiný by měl být u moci? (1) Při každé společenské změně, ať už je to násilná revoluce nebo relativně pokojná restaurace kapitalismu, jako po roce 1989, lidé, kteří v závěru obyčejně nejvíce vytěží ze změny, jsou ti, kteří byli v klíčových pozicích bývalého režimu. Ne viditelní prominenti, symboly moci, s těmi se obyčejně fyzicky nebo alespoň symbolicky zatočí (jsou rychle nahrazeni novými symboly, s kterými se zatočí později taky), ale ti, kteří mají informace, kontakty a zkušenosti s vnitřním mechanismem mocenského a ekonomického aparátu.

Jinými slovy: oficielní fasáda moci se může zhroutit, ale skutečná funkční struktura zůstává a přežívá, protože to je to jediné, co lidé znají a čemu věří, že to bude fungovat. (2)

K tomu navíc... Kdokoliv, kdo žil či žije v jiné zemi, než v té, v které se narodil, mi také patrně dá zapravdu, že přes veškeré vnější rozdíly a bezesporu odlišné poměry různých charakterových kvalit, lidé u moci a v politice, lidé, kteří udělají velkou kariéru, dokonce lidé v různých povoláních, u policie či u filmu, jsou kdekoliv na světě v podstatě totožní, že se rekrutují, když ne ze stejného genetického typu, tak určitě ze stejného psychologického typu. Je-li v tom vůbec nějaký rozdíl. (3)

Mě ale zajímá, nebo spíš udivuje, něco jiného. Pro mě je na celé situaci překvapivé, jak český národ trpně akceptuje kavalírskou sebevědomou drzost, s kterou se bývalý udavači, kati, mučitelé nebo čistě jen zlodějové a grázlové, kteří odvezli zemi na hnůj, staví vůči své vlastní minulosti. To, zdá se mi, je něco, co stojí za povšimnutí, protože to se téměř příčí lidské přirozenosti.

Všichni primáti, včetně homo sapiens, a většina smečkových zvířat, mají vyvinutý smysl pro fair play, pro reciprocitu ve vzájemných vztazích a velice ostře reagují na zneužívání sociálních pravidel. Po válkách a revolucích lidé obyčejně netrpí přílišným pochopením a soucitem pro ty, kteří kolaborovali s okupanty, policejními režimy, diktátory, se šmelináři, kteří je vydírali v době nedostatku atd. Všichni víme z historie do jakých ošklivých extrémů tohle může zajít. (4)

Na druhé straně, lidé mají schopnost empatie, která jim ve smečkách dovoluje žít a díky intelektu většinou chápou (a to se nakonec odráží i v konceptu subjektivního a objektivního naplnění trestního činu), že ten a ten musel mít nějaké vážné osobní důvody k tomu aby udával, vstoupil do strany, kopal vězně do ledvin atd. protože to se obyčejně nedělá. Nicméně každý z nás také ví, že to na celé situaci nic moc nemění.

Jak správně řekl Jan Čulík, tady nejde o moralizování, tady jde o zdravý rozum. To, čemu říkáme morálka, normy a zákony, kterými se řídí mezilidské vztahy, je postaveno nejenom na schopnosti se vcítit do situace druhého člověka, ale také na zdravé dávce sobeckého rozumu.

Z toho důvodu by jeden očekával, že se někdy někdo zeptá bývalých udavačů a jiné střevní fauny slavného policejního státu: Co ti dává právo na to se vymlouvat, žes měl děti, že tě nutili, žes chtěl dělat kariéru? Co tě činí tak výjimečným, že bys za to měl být omluven? Neměli snad ostatní děti, neměli snad i oni ambice dělat kariéru?

Co ti dává právo od nás žádat, abychom zapomněli, cos udělal, jak ses zachoval, když ses spojil s těmi, kteří měli na programu nás zničit? A proč by ti někdo měl věřit, respektovat tě nebo tolerovat, když ses vůči svým spoluobčanům už jednou zachoval jako prase a svině a navíc ses ani neomluvil?

Ale to se stále neděje. Debata je stále vedena v naprosto abstraktní rovině, v termínech ideologie a relativity morálních kategorií, které jen zamlžují podstatu problému. Proč?

Možná, že český národ je opravdu stoletími nejrůznějších režimů a okupací natolik morálně a mentálně zdevastovaný, dezorientovaný a vyšinutý (5), že to jako celek vidí jinak. Možná, že to vidí tak, že to jsou všechno šikovný správný kluci, který věděj, jak se to dělá a že bychom se jim vlastně měli obdivovat a napodobovat je. Možné, ale nepravděpodobné. To by bylo příliš snadné a jednoduché.

Jeden si nemůže nepovšimnout, že podobný fenomén zmatenosti v základních hodnotících kategoriích, se v různé míře a formě objevuje ve všech bývalých komunistických zemích. A nejenom v nich.

Víc pravděpodobné je, že to co kolem sebe vidíme a co přičítáme určitému specifiku, pojmenujte si to jak chcete, je ve skutečnosti svědectví o neobyčejné efektivnosti moderních společenských systémů, které, ať už se formálně prezentují jako policejní stát, tzv. free market, demokracie nebo cokoliv jiného, jsou ve své podstatě různé verze totalitní mašinérie se schopnosti efektivně neutralizovat, když ne trvale, tak alespoň přechodně, nejenom jakýkoliv disent nebo nežádoucí mutace v myšlení a chování, ale i geneticky podmíněné instinkty, mechanismy a sociální vazby, které se vyvíjely miliony let.

A možná, a to je snad ještě víc znepokojující, že je to tak nezbytné a správné, že pro přemnožené lidstvo, pro miliardy lidí obývajících tuto planetu, není jiné cesty, než se začít chovat jako amorální roboti nebo hmyz. A podle toho do jakého kostela chodíte, tak to můžete přičítat bohu nebo ďáblu, vědě, technice nebo slepým zákonům evoluce, ale obávám se, že to bude zcela lhostejné, tak lhostejné jako je kvalitativní nálepka, kterou na to přilepíte. Plus nebo Mínus, počátek kvantového skoku do Velké Singularity nebo počátek Konce, to vše nakonec vyjde nastejno.

Poznámky

1. Abych ukázal dnešní mladé generaci, že jsme nebyli tak naivní a blbí, jak by se mohlo na první pohled mohlo zdát, tak toto jsem si poznamenal někdy v roce 1972. Později se to objevilo v mé knize Desperádos informačního věku, Pražská imaginace 1992: "Tahle pomatená historie střední Evropy je snadno předvídatelný začarovaný kruh. Od krvavých časů pohanství, skrz slávu středověku, kacířství a náboženské války, až do moderní doby to vždycky bylo to samý. Alibismus a kolaborace během válek a okupací, pak revoluce obyčejně končící popravou těch, co byli v odboji nebo v kriminále. Jednoho dne, udavači a vrahové, kteří konfiskovali majetek svých obětí, se opět stanou členy revolučních výborů. V komplikovaných vztazích lží a špinavých triků se kolaboranti prohlásí za zachránce národa a kdokoliv by byl schopen prokázat opak, bude umlčen, mrtev, nebo v emigraci a když ne, tak ho dodatečně umlátí v prvních dnech občanské války."

2. Z tohoto hlediska gangster kapitalismus, který nastoupil v Čechách a v ostatních socialistických zemích po roce 1989, nebyl nic jiného než logické pokračování metod skutečné "podzemní" ekonomie policejního státu s marxisticko-leninskou ideologií, symbiózy mezi zbytkem nás, komunistickými manažery, veksláky, zloději a policií, která jim a nám dovolovala krást za protislužby, symbiózy obohacené novými majetkovými zákony (a jejich nedostatkem) a představami o kapitalismu, získanými ani ne tak z nepozorné četby Adama Smithe nebo F. von Hayeka, jako spíš z hollywoodských filmů typu Kmotr a Scarface.

3. Pamatuji se na svůj šok, když jsem krátce po příchodu do Spojených států zjistil, že členové klubu mladých republikánů, které jsem jednou viděl v televizi, doslova vypadali, vyjadřovali se a stylizovali jako prominentní členové SSM. Co pro mě bylo ještě víc fascinující, že když jsem později, jako experiment, porovnal na počítači projevy některých radikálních pravičáků s jejich tzv. levicovými protějšky, tak jsem po výměně několika slov a frází (jako např. výměna zákonů trhu za dějinnou nutnost), dostal přesně to samé, tu samou rétoriku, ty samé argumenty a strukturálně ty samé ideje. Výhodou tohoto prozření (Biologie, blbče, režim a ideologie jsou irelevantní!) bylo, že mě vůbec nepřekvapilo, jak se bývalí komunisté a svazáci rychle adaptovali na kapitalismus.

4. Odsun sudetských Němců a to, co vidíme dnes třeba v Iráku, vyřizování účtů mezi různými skupinami, ať se nám to líbí či nelíbí, to jsou ve skutečnosti věci pro lidské bytosti zcela typické. Vyjádřeno lidově: Když se v kritické době přidáš k mým nepřátelům, máš smůlu v případě, že se situace otočí, protože bude následovat trest nebo pomsta a odplata. Strach z odplaty vedle ke strachu z vyloučení z kolektivu, je to velice účinný prostředek k vynucování odpovědného jednání k sociální skupině, ke které člověk patří. (Viz mafie a omerta.) Z Teorie her je známo, že nejefektivnější způsob jak motivovat jedince, kteří nejsou krevně spřízněni, ke kooperaci, je tzv. "Tit for Tat" strategie, což jednoduše znamená: začni tím, že kooperuješ a potom udělej přesně to, co udělal tvůj partner naposledy tobě. Když tě podtrhne, podtrhni ho taky, když ti pomůže, pomož mu. V sociálních hrách se zkrátka nevyplácí opakovaně druhé lidi osírat, být vždycky svině, nebo naopak se nechat osírat, být vždycky za blba. Opakované odpouštění vede k narůstající aroganci těch, kteří porušují pravidla sociální hry a opakovaná msta vede k opakovanému násilí (viz vendetta). Divím se, že v Čechách ještě nikoho nenapadlo studovat začarovaný kruh české historie a politiky z toho hlediska. Ale možná, že to někoho napadlo, já nicméně o nikom nevím.

5. Výrok redakcí citovaného anonyma ("Co je horší? Když někdo pod tlakem kdysi v minulosti udělal chybný krok, který pak ale kompenzoval svým jasným postojem na správné straně, anebo když někdo z tepla emigrace podporuje komunismus a levici nyní v ČR?") je dokonalá ukázka vztahu mezi téměř klinickou stupiditou a bytím svině. Pro ty, které toto téma zajímá, doporučuji naprosto geniální esej od dalšího Itala, Italové zdá se mají dlouhou historickou zkušenost se sviněmi a blby, The Basic Laws of Human Stupidity od Carlo M. Cipolla, který byl dlouhá léta profesorem historie a ekonomiky na Berkeley. Myslím, že zemřel v roce 2000. Základní zákony lidské stupidity vyšly původně v roce 1976 a pak v jednom americkém časopise v roce 1987. Možno najít, v angličtině a patrně v italštině, na internetu. V angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       12. 6. 2007
12. 6. 2007 Blbci a svině Jiří  Drašnar
12. 6. 2007 Ukradli Bushovi v Albánii hodinky?
12. 6. 2007 Rezignujte, jednáte v rozporu s názory občanů
12. 6. 2007 Blair: "Nezvladatelná média ničí lidi i jejich pověst"
12. 6. 2007 Šéfredaktor deníku Independent: Blairův útok na náš list je "odznakem cti"
12. 6. 2007 Bývalí členové Varšavského paktu a členové NATO jednají ohledně kontroly zbrojení
12. 6. 2007 NATO bude jednat o americké raketové obraně
12. 6. 2007 Ruský generál očekává jednání o radaru s Američany v červenci
12. 6. 2007 Vláda nesmí zadržovat osoby podezřívané z terorismu donekonečna
11. 6. 2007 Univerzální karta Pražana představuje riziko pro soukromí
12. 6. 2007 Mařilo Německo vyšetřování skandálu CIA? Štěpán  Kotrba
12. 6. 2007 Prostý vesnický lid z Hůrek Michal  Mašín
12. 6. 2007 "Rudý zmetek", "komunistický zmrd" a umění racionální debaty
12. 6. 2007 Putin provedl chytré PR, ale realita je jiná Jan  Sýkora
12. 6. 2007 Radar v Ázerbajdžánu namísto brdského je realistický Štěpán  Kotrba
12. 6. 2007 Dopis senátorovi a poslanci
12. 6. 2007 Vyhlášení nominací třetího ročníku soutěže Big Brother Awards
12. 6. 2007 Člověče, vždyť vy jste blázen! Hynek  Hanke
12. 6. 2007 Neuspěchat, neutrácet, slíbit Oskar  Krejčí
12. 6. 2007 Skandální rozsudek v kauze SWISSAIR Richard  Seemann
12. 6. 2007 Novinářská etika a právo slyšení i druhé strany Jaroslav  Boudný
11. 6. 2007 Létobraní Kateřina  Komorádová
12. 6. 2007 Bulharsko chce také americkou protiraketovou základnu
12. 6. 2007 Americký radar nechceme
12. 6. 2007 Gün aydin, Salam Štěpán  Kotrba
11. 6. 2007 'Добрый день, звездно-полосатый стяг!'
12. 6. 2007 Honí mě klackem do ráje
11. 6. 2007 V Československu se vytěžilo asi 100 000 tun uranu
11. 6. 2007 Dravost v kapitalismu
11. 6. 2007 Pozvání Na Karlštejn!
11. 6. 2007 Rudolf Kučera vyzýval v roce 1991 k "dekomunizaci"! Petr  Nachtmann
11. 6. 2007 Jsem zděšen argumentační úrovní pana Cveka
11. 6. 2007 Sarkozyho modré tsunami smetlo téměř vše: levici, střed i extrémy Josef  Brož
11. 6. 2007 Co by řekl Dobrý voják Švejk o summitu G8? Mesfin  Gedlu
11. 6. 2007 Hroší kůže Zdeněk  Jemelík
11. 6. 2007 Vláda ve střetu zájmů: právo vs. Čunek Boris  Cvek
11. 6. 2007 Co s kulturou v rozhodovacích procesech Michal  Giboda
11. 6. 2007 Teď jde do tuhého: Bush je nahý Lukáš  Rázl
12. 6. 2007 Opožděně, ale přece...
12. 6. 2007 Immanuel Wallerstein: Čí století? Immanuel  Wallerstein
12. 6. 2007 Immanuel Wallerstein: Jak ukončit válku v Iráku: dva konkurenční plány Immanuel  Wallerstein
12. 6. 2007 Immanuel Wallerstein: Francie: konec gaullismu? Immanuel  Wallerstein
15. 2. 2007 Immanuel Wallerstein: Vrhne se Bush opřekot do Íránu? Immanuel  Wallerstein
1. 5. 2007 Immanuel Wallerstein: Afrika roku 2057 Immanuel  Wallerstein
15. 3. 2007 Immanuel Wallerstein: Klimatické katastrofy: tři překážky bránící, aby se s tím něco dělalo Immanuel  Wallerstein
1. 4. 2007 Immanuel Wallerstein: Je teď na řadě Afghánistán? Immanuel  Wallerstein
15. 4. 2007 Immanuel Wallerstein: Evropa roku 2057 Immanuel  Wallerstein
1. 3. 2007 Immanuel Wallerstein: Šaráda nebo první krok? Dohoda mezi Spojenými státy a Severní Koreou Immanuel  Wallerstein
4. 5. 2007 Hospodaření OSBL za duben 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce