Zbytek věty naznačuje, že obecný lid Hůrek je prostý -- tedy nedovzdělaný - a od rána do večera se rýpe v hlíně svých políček. Paní asi nebude z Hůrek. Výrok spíš připomíná nadhled bohaté měštky nad ubohými drnohryzy.

Člověka proto udivuje, jaké informační vakuum panuje mezi městem a vesnicí, nebo spíš s jakým despektem se někteří měšťáci dívají na vesničany.

Lze tedy paní Šlaisovou ubezpečit, že lid Hůrek není prostý, leč v naprosté většině disponuje minimálně základním vzděláním a krom toho je většina z nich minimálně vyučena. To je v Čechách takový zvyk -- dalo by se říci, že už od Rakouska-Uherska. Přítomni jsou i vysokoškoláci -- světe div se.

Z oka by skanula slza, když si člověk představí prací strhaných babiček, jak za ranního kuropění vstávají a jdou okopávat svá kamenitá políčka a pak jim ještě hustí do hlavy nesmysly Rudí zmetci. Ruší je tak od četby v Bibli -- třeba jak správně vypalovat města atp.

Jenže tak už to také není -- nejméně od roku 1945. Kdyby se paní Šlaisová podívala buď na mapu nebo v případě, že na místě byla osobně, rozhlédla se kolem sebe z okénka svého přibližovadla, viděla by, že většina pozemků kolem Hůrek je dosud scelených, tudíž venkovský prostý lid v naprosté většině nedře od slunka do slunka na svých polích, které jim milostivě vrátilo JZD, ale nejspíš někde v třísměnném provozu ve fabrice v blízkých Rokycanech, nebo jezdí ve 4 ráno na šichtu do Plzně, do Škodovky.

Na pozemcích tedy stále pracuje buď ZD, nebo rolník (dnes farmář), který má pozemky pronajaté. Rovněž může být paní Šlaisovou ubezpečena, že pokud JZD vrací lidem pozemky ne v lukrativní příměstské zóně a rozlohy se pohybují do 10 ha, tak si lidé zatraceně drbou hlavu, co s nimi, a jsou rádi, když si je JZD pronajme, nebo případně soukromník odkoupí. Díky tomu v současné době probíhá tak intenzivní pozemková reforma, že se s ní ta po Bíle Hoře dá jen těžko srovnávat. S dřinou jézéďáků to v dnešní době již také není tak tragické - mechanizace je mechanizace.

Toť vše z pohledu prostého vesničana.