12. 6. 2007
"Rudý zmetek", "komunistický zmrd" a umění racionální debatyTak jsem se z dozvěděl, že svými názory a přesvědčením se kvalifikuji do kategorie "komunistický zmrd" nebo "rudý zmetek". A to je jen reprezentativní výběr korespondence. Nevím, jestli si pan Čulík nenechal v rukávě ještě nějaká další sdělení od skupiny občanů odlišného mínění, píše Petr Březina. Příliš mi nevadí, být komunistickým zmrdem vedle pana Čulíka, s jehož postoji sice nezřídka plně nesouhlasím, ale jemuž jsem vděčný za možnost se vyjádřit k věcem, které pro sebe považuji za podstatné. Snad by bylo lepší pominout poštěkávání těchto hyen a věnovat se smysluplné diskusi. Bohužel ale je to pro naši současnou společnost symptomatické a budeme-li tyto jevy přehlížet, mohli bychom brzy začít sklízet trpké ovoce netolerance, agresivity a diskriminace jiného názoru. Takže se vlastně kruhem vracíme tam, odkud jsme vyšli, k negativním jevům, které jsme (aspoň doufám) chtěli překonat. Tolik na úvod. Měl bych pár poznámek k některým článkům. |
1. Radar a Rudí zmetciTi prostí lidé, poctiví zemědělci, kteří od rána do večera dřou na svých polích (rozuměj retardovaní a ducha mdlého) jsou ve vleku smečky rudých zmetků (rozuměj bolševiků, agentů Moskvy a KGB), takže nechtějí pochopit, jaké dobrodiní jim přinese ta koule, co bude stát v Brdech. Prostě mír chaloupkám, vyšší životní úroveň (čokolády a žvýkačky od GI Joes?) a v neposlední řadě zrušení amerických víz. Z toho mají určitě celé Brdy největší radost! Všimněme si, jak Zuzana Šlaisová ve svém textu shazuje tento zásadní problém světové politiky do šesti triviálních bodů, o které jde až v poslední řadě. A takhle postupují všechna naše média. Za této situace je až s podivem, že ještě více než 60% lidí stále ještě myslí vlastní hlavou. Dnes v televizi ani v tisku nedostane prakticky prostor nikdo, kdo by chtěl vyjádřit a zdůvodnit svůj nesouhlas. Buď ho tam vůbec nepustí nebo jej vylíčí tak, jak to předvedla výše zmíněná Z.Š. 2. Pravda nikoho nezajímáS tím souvisí článek pana Víta a reakce na něj. Podepisuji se pod 95% toho, co píše. Jediné, s čím mám z dnešního pohledu problém je ona věta "My jsme vyrůstali ve svobodné a vzdělané společnosti s jediným omezením -- nevystupovat veřejně proti moci." Ano, tady skutečně vidím slabinu, která nakonec vedla k pádu režimu. Ono těch slabin bylo pochopitelně víc, ale otázka, co je a co není svoboda je dost podstatná. Všechno je relativní, jak praví klasik. A tak i svoboda sebrat se kdykoli a odjet (ne kamkoli, ale jen tam, kam mě pustí) není to pravé ořechové, když mi za krkem sedí nejistota, jestli zítra budu mít práci, jak vyjdu s důchodem, jestli budu mít na léky atd. Stejně to asi bude s tou Castrovou diktaturou. Vždyť to totalitní království může svým lidem nabídnout zdravotní péči, o které jsem sám v anglické BBC viděl obdivný dokument. Vzpomínáte si, pane Čulíku, na Castrovu alfabetizační kampaň? Asi ne, bylo Vám teprve 9 let. První starostí kubánské revoluce bylo naučit lidi číst a psát. Zajistit jim, aby nemřeli hlady. A to dělá už skoro 50 let navzdory embargu USA. Je to snad málo? Odpovězte si na tuto otázku a pak se ptejte, co může toto totalitní království nabídnout světu. Možná, že by leckteré africké a další strádající národy rády vzaly zavděk touto totalitou. Ostatně to dvěma větami zcela přesně vyjádřil pan Wognar a doplnil pan Kyslinger.. A teď se podívejte na reakci pana Cveka. Na rozdíl od něj, který články těch, kteří myslí jinak, nečte, já jeho články čtu a někdy s ním i souhlasím (kauza Čunek). Co však říci k tomu co předvedl v příspěvku Pan Vít a ráj s ostnatým drátem? To je snůška ideologických frází, nepodložených tvrzení a urážek. Opět jedno typické dílko z pravicové kuchyně. No to si pište, že tahle vaše argumentace je nepřijatelná. Vždyť si pletete pojmy s dojmy! Kromě onoho klasického ztotožňování komunismu a nacismu, což je oblíbené mlžení pravičáků, bych si dovolil vás upozornit, že ani praxi poválečných 40 let nelze ztotožňovat s komunismem jako ideologií. (Bohužel se této mystifikace dopouští i pan Čulík). Vždyť generace našich dědů a pradědů, kteří už za císaře pána bojovali za všeobecné hlasovací právo, osmihodinový pracovní den a další vymoženosti, které jsou pro nás samozřejmostí, šli do toho boje právě ve jménu komunismu. Tedy nikoli statkář Horák, ale Ladislav Zápotocký je pro mne hrdinou oné doby. Mám prostě jiné představy o uspořádání světa a na rozdíl od jiných já na minulém režimu vidím i ty klady. Třeba to, že jsem mohl vystudovat, což by v tom svobodném světě pana Cveka bylo těžko možné. Pro kádrový dotazník pana Eismana uvádím, že jsem vystudoval Vysokou školu ekonomickou a stále ještě se živím prací. |