Kdyby se Jiří David nerozptyloval spekulacemi na téma, co mi bývalý rektor VŠUP Boris Jirků slíbil (byl jsem první, kdo ho po zvolení rektorem kritizoval), jistě by nepřehlédl, že Vyjádření Správní rady jsem citoval téměř celé, tedy to podstatné z něho, nikoliv jen čtyři slova! Ano, kdo chtěl, mohl si kontext porovnat, v tom mém jistě našel i Jiřím Davidem postrádající podstatné sdělení Správní rady VŠUP, totiž že: "Správní rada bezvýhradně souhlasí se stanoviskem vedení školy ze dne 28. 11. 2006".

"Netuším, nevím proč použil Jan Paul ve zkresleném kontextu pouze čtyři slova z jejich prohlášení ze dne 1. 12. 2006: nestabilita na VŠUP trvá," ptá se Jiří David. Bylo by pro oba ponižující vysvětlovat mu svůj text, který v mnoha částech kvůli svému rozezlení nepochopil. Uvozovky mu nic neříkají, třeba zrovna ve slovech "období nestability". Reagoval jsem kontextuálně právě v logice vyjádření Správní rady, která uvedla, že "cítí hluboké znepokojení nad akcemi, zpochybňujícími volbu rektora i právoplatnost Akademického senátu, které prodlužují období nestability a jsou krajně nezodpovědné a nebezpečné".

Argumentoval jsem logicky, že připustí-li Správní rada fakt prodloužení nestability, lze z tohoto konstatování opět logicky odvodit, že nestabilita trvá, neboť pakliže nestabilita na VŠUP neexistuje, jak je přesvědčený nejenom Jiří David, neměla přece Správní rada důvod varovat před jejím prodlužováním. Podobné nepochopení je i v názoru posluchače Josefa Čančíka, který píše:

Josefu Čančíkovi jaksi uniklo, že do mezí zákona se Správní rada odkazuje sama a to hned v úvodu , když říká, že si uvědomuje, že nemá ze zákona pravomoc zasahovat do vnitřních záležitostí školy.

Zajímavé ale je, že ona veřejná listina Vyjádření Správní rady VŠUP, jejíž dezinterpretace jsem se měl dopustit, je rovněž ve stínu řady nejasností: Správní rada se mohla usnést na něčem, aniž by splnila stanovenou lhůtu nadpoloviční či dvoutřetinový většiny -bylo jich 6 z 12 členů Správní rady, která se zejména vyjadřuje k právním a legislativním úkolům veřejné vysoké školy. Správní rada VŠUP se dne 1. 12. 2006 sešla, jednala a usnesla se v jistém počtu, ačkoliv nikde doposud neexistuje zákonem stanovený tzv. Statut správní rady VŠUP, který má každá veřejná vysoká škola. Její působnost a činnost (bez určení tzv. Jednacího řádu Správní rady) je obsažena ve Statutu VŠUP pouze v jedné větě, ve které je navíc pouze odvolání na Vysokoškolský zákon ve dvou odvoláních - §14, §15 Zákona č.111.

Z toho plyne hypotetická otázka : Má Správní rada vůbec možnost zasedat a pravomoc rozhodovat, když nemá Statut a jednací řád, tak jako jiné školy?

A pokud ho v jakési legislativní analogii má, tak proč není zatím dohledatelný? Navíc nebylo zřejmě vůbec nikomu oznámeno (ani 1.statutárnímu zástupci Petru Larvovi a škole nevyjímaje), že se vůbec nějaké mimořádné, či řádné jednání Správní rady uskuteční, což má ze zákona dělat v dostatečném předstihu. Není ani jasné, kde se konalo vůbec nějaké zasedání a zda-li se o usnesení-prohlášení hlasovalo, či jednalo atd.

Není také zřejmé, jestli jsou tyto důležité anomálie potřebné k jednání uvedeny v zápise, který dle zákona každá Správní rada každé Vysoké školy musí povinně zveřejňovat po každém svém zasedání. Na setkání Správní rady nebyl nikdo ze školy pozván řádnou pozvánkou, dokonce ani ne 1. statutární zástupce školy, onen "destruktivní" Petr Larva, jelikož VŠUP nemá rektora, ani prorektora pro věci studijní, prorektora pro věci zahraniční, nemá ani oficiální kvestorku, jediné, co VSUP má, je Akademický senát, o jehož právoplatném odvolání se vede spor.

Také bych mohl spekulovat, kdo si mohl "objednat", či na čí popud vydala Správní rada VŠUP své Vyjádření. Koneckonců, spekulace je relevantní způsob běžně uznávané a používané kombinační techniky, je nástrojem inteligence, kritického myšlení, otázka je, čemu poslouží a to už je prostor etiky. Jiří David uvádí, že činnost statutárního zástupce Petra Larvy, kterého stačil instalovat ještě B.Jirků, je od počátku vůči VŠUP destruktivní. Naproti tomu existuje audio-záznam ze zasedání Akademické obce, kde vysokoškolský pedagog Jiří David označuje 1.statutárního zástupce VŠUP Petra Larvu jako "pána v saku, který není partnerem pro jakoukoliv diskusi"!

Přitom "pán v saku" je osobou, která právoplatně zastupuje jako jediná instance všechny základní roviny vedení školy. Ze záznamu je patrné, že většina námitek se neděla k obsahu návrhu jeho řešení patové situace, která vznikla dne 13. 10. 2006, kdy plénum části Akademické obce VŠUP odvolalo s okamžitou platností Akademický senát VŠUP, ale k jeho osobě. Diskuse byla denunciační, ukřičená a vulgární. Takže, Jiří Davide, když už mě ve svém článku familiérně oslovuješ, i toto jsou kontextuální dovětky a takových situací byla řada, to jistě víš.

Stejně tak Jiří David ví, o čem jsme spolu telefonicky mluvili, když mi rozezlený po vyjití mého textu telefonoval. Upozornil jsem ho, v souvislosti s jeho odmítnutím hodnotit Richarda Baláže na to, že musí zachovat profesionalitu, stisknout třeba zuby a pohybovat se v komunikaci s posluchačem nad jím předloženou prací pouze v odborné rovině. Je známo, že v psychologii násilí, patří k destabilizačním technikám manipulující komunikace v první fázi tzv.black-out, při níž agresor odmítá přímou komunikaci s obětí. Odmítnutí hodnocení studenta s odlišným názorem není nic jiného.

Ustojím jakékoliv absurdní podsouvání zaujatosti, hledání pravdy je velmi složitá věc a nelze při ní operovat jen právem většiny. Troufám si tvrdit, že většina studentů, tedy členů Akademické obce VŠUP, se o vnitřní dění na škole téměř nezajímá. Neznají procedurální záležitosti, nerozumí vznikajícím procesům, netuší svá práva, nečtou vývěsky, mnozí ani nevědí co to je Akademický senát, natož kdo je Baláž. Tito studenti, minimálně informovaní a vlastní vinou s velmi malým přehledem ale volí, hlasují a vytvářejí volební většinu, samozřejmě v demokratickém systému platnou a určující, pakliže uplatní svůj hlas.

Vítězný subjekt se pak této neinformované pasivní většiny regulérně dovolává a hlas aktivní menšiny, často velmi produktivní a přínosný obvykle v českém prostředí skandalizuje, zpochybňuje a zesměšňuje. To už se děje, slova jako podvodníci, lháři či drzost jsou slyšet a lze je číst. Vždyť i Jiří David píše, že "chce čtenáře ubezpečit, že naprostá většina pedagogů, studentů i zaměstnanců školy, se veřejně distancuje od demagogie dvou lidí a že plná auditoria na škole to fakticky potvrdila. Také Josef Jančík píše, "jak to bylo opravdu na VŠUP" a ve svém textu pokračuje :

"Pan Baláž má naprosto volný prostor k vyjadřování svých názorů, nikdo mu v tom nebrání. Musí ovšem pochopit, že ve svobodné společnosti také jeho spoluobčané mají právo té drzosti vyjadřovat svůj názor, který se neslučuje s jeho a dokonce mají právo zastávat názory, které mohou být většinové proti těm jeho. Měl by pochopit, že právo vyjadřovat názor a nesouhlas neznamená, že by se právě jeho názorům měla přizpůsobit společnost celá. Pochopení principu demokracie jako práva vnutit svůj názor většině je, pevně doufám, nesprávné".

Je dobré si všimnout, že autor fakticky posoudil svobodný názor jako "drzost", avšak má pravdu, stejně tak je ale pravda, že podle Ústavy České republiky musí být ochrana poskytnuta i aktivní menšině, nebo vůbec menšině, stejně jako pasivní většině. Pan Josef Čančík proto nemá pravdu, osud instituce jménem VŠUP lze identifikovat i s přáním 39 lidí, stejně tak jako se 450 těch ostatních. To není obhajoba menšiny, ale názor, že i menšina má právo snažit se uskutečňovat změny. Akademický senát VŠUP nezastupuje jen "celou" Akademickou obec, ale principiálně všechny členy, tedy i onu "úzce profilovanou skupinu".

Myslím že zásadní problém na VŠUP je problém morální, kdesi hluboce zakořeněný a sotva postřehnutelný v myslích lidí. Proč Akademický senát nepřijal nabídku kulatého stolu od "vzbouřené" části Akademické obce, která jej odvolala, když nabízeli i účast zástupců Ministerstva školství a dalších institucí? Proč senátoři demonstrativně odcházejí pryč a na otázky části Akademické obce nechtějí odpovídat? Proč Akademický senát neakceptoval návrhy změn formy nominací a volby rektora, které vypracovala Umělecká rada, přičemž Akademický senát o tyto změny Uměleckou radu sám žádal?

Menšinovou vůli nelze vytěsnit, stejně jako ji nelze vnutit většině, možný je jedině konsensus a z něho nelze nikoho vylučovat. Jenomže konsensu bez důvěry lze těžko docílit. Slyším zpochybňování právních rozborů, úředních a nějak -nikoliv však definitivně závazných listin. V intencích nedůvěry se pak používají argumenty, že třeba 1.statutární zástupce VŠUP Petr Larva si nechal vyhotovit "svůj posudek" advokátní kanceláří, dle "svého výběru" a výsledek odpovídal zadání, které kancelář dostala. Není snad Petr Larva, zastupující rektora také zastupitel školy, její representant, osoba veřejná?

Byly ale vypracovány i jiné posudky, stejně zadané někým jiným. Britské listy nemají k dispozici intranet VŠUP, kde jsou zbylé právní posudky zveřejněny, ale mají prozatím k dispozici právní rozbor situace na VŠUP, který zadal Petr Larva a pro zajímavost ho zveřejňují. Až budou mít k dispozici posudky další, zveřejní je též.

Právní rozbor zadaný statutárním zástupcem VŠUP Petrem Larvou ZDE