Čas dušiček, oficiálně nalinkovaný svátek zesnulých, se jaksi trochu připletl do komerční předvánoční atmosféry. Nevidím nic smysluplného na tom, aby tělesné ostatky měly svůj svátek, je to bizarní a stejně kýčovité jako svátek milenců, anebo svátek matek. Kdo se miluje, ten se miluje a má svátek pořád, ti, v kterých zůstal kus vědomí těch, kteří ze života už odešli, nemusí na povel navštěvovat hřbitovy, protože jsou se svými blízkými a milovanými kdykoliv, kdy chtějí. De Grey samozřejmě neřekl nic, jenom těm naivním dal nejnaivnější naději a na sebe upoutal lacinou pozornost.

Všechno je byznys, s lidskými sny ten největší, neboť je to lákavá představa, žít věčně, aniž by musel člověk vstoupit do království božího, aniž by musel hnout prstem. Představa nesmrtelného konzumenta mě rozesmála. Nemusím být vědec, abych po přečtení de Greyova plánu "jak vyléčit stárnutí", pochopil, proč se nikdo z vědeckého světa ani pod vidinou 20 tisíc dolarů neobtěžoval prokázat, že jeho myšlenky jsou nepodložené. Kdo by se chtěl takhle zesměšnit? Grey totiž "argumentuje" a dokládá věrohodnost svých tvrzení pouze tím, že svá tvrzení vyslovuje a to stačí, vždyť gerontologie, jak tvrdí, potřebuje zrovna jeho!

Jenomže už obyčejným selským rozumem lze dnes dojít k závěru, že nejvážnějším ohrožením existence člověka, je člověk sám a není nutné jeho neblahý vliv vyjmenovávat. Člověk je, i přes jeho všechna stále umenšující se pozitiva, prokazatelně oním parazitem a degenerující buňkou, v celém organismu života naší planety. Co chce tedy De Grey v tomto kontextu vlastně prodlužovat, když smrt je poslední významnou součástí přirozené regulace života? Připomíná mi to "Poručíme větru, dešti", obávám se, že člověk, postupným vylučováním se z přírody, už nedostane tuto možnost, rovnováha života na této planetě je citelně porušena.

Nový výzkum průměrné délky života v Británii prý dokazuje, že průměrná délka života směřuje ke stovce, což prý povede k velkým problémům s důchody a zabezpečením lidí ve stáří. No vida, de Grey neslibuje nic dobrého, když tvrdí, že lidé budou moci žít donekonečna.

Maurice Maeterlinck (1862 -1949) belgický básník, dramatik a esejista, držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1911, jehož hlavními tématy v jeho díle jsou smrt a smysl života, napsal, že všechny naše vědomosti nám pomáhají k tomu, že umíráme daleko bolestnější smrtí než zvířata, která nic nevědí. Podle něho je jediným smyslem života smrt, pokud si ji vezmeme, nebudeme mít už nic. Nebude to nakonec to nejhorší a nejzaslouženější, co si dopřejeme?