Je snaha o odstraněni systému, založeném na soukromém vlastnictví výrobních prostředků v rozporu s článkem 11. Listiny základních práv a svobod? 1. odstavec, 1. věta článku 11. praví: "Každý má právo vlastnit majetek." Tuto normu je třeba vykládat s ohledem na systematické zařazení mezi "Základní lidská práva a svobody" (oddíl. hlavy 2.) jakožto způsobilost každého být subjektem vlastnického práva, jako právo každého disponovat věcmi jakožto podmínkami své existence, a to ve formě vlastnictví, tedy nejvyššího právem chráněného panství osoby nad věcí.

Protože kdyby nebylo garantováno právo každého na nejvyšší panství nad věcmi... životními podmínkami, pak by byl jednotlivec nezpůsobilý k vlastnickému právu trvale v područí jiného, kdo by možností nejvyššího právního panství (tedy vlastnictví) disponoval Tím by byla pochopitelně zpochybněna svoboda i lidská důstojnost.

Způsobilost k vlastnictví však není neomezena. Ne každý je způsobilý vlastnit cokoli. Ve druhém odstavci článku 11. se totiž praví "Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, rozvoji národního hospodářství a veřejném zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce, nebo určených právnických osob...."

A může politická moc stanovit prostřednictvím zákona, že výrobní prostředky (zcela nebo zčásti) mohou být z důvodů uvedených v tomto odstavci jen ve vlastnictví státu nebo obcí?

Odpověď zní ano (pakliže se jim podaří důvody článku dvě pro tento účel obhájit, pochopitelně). V takovém případě přestanou být fyzické osoby ze zákona prostě právně způsobilé k soukromému vlastnictví výrobních prostředků jako takových, nejen k vlastnické právo ke konkrétním věcem, jako v případě vyvlastnění, vlastnictví k výrobním prostředkům ve výše vedeném případě zanikne pro nezpůsobilost subjektu k takovému právu.

Je potřeba v takovém případě zaplatit náhradu?

Odpověď zní ano. Je to analogické jako u vyvlastněn. Zde Listina výslovně stanoví náhradu jako jednu z podmínek vyvlastnění. A i kdyby tak explicitně nestanovil, bylo by vyplacení náhrady z hlediska Listiny nezbytné. Odejmutí vlastnického práva bez náhrady by totiž bylo v rozporu s ustanovením článku 1. Listiny, kde se praví: "Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech." Někteří vlastníci ( ti, jejichž vlastnické právo bylo odejmuto) by tak byli znevýhodněni vůči těm, jemž bylo zachováno.Výslovná možnost vyvlastňovat bez náhrady, obsažená v ústavně První republiky je tak porušení rovnosti lidí v právech....

Toto vše co bylo řečeno platí nejen pro vyvlastnění, ale i pro zánik způsobilosti vlastnit podle 2: odstavce článku 11.Listiny. Vezměme si příklad, někdo investuje do kupříkladu továrny a druhý stejnou částku do řekněme starožitností. Továrna prvního bude znárodněna starožitnosti druhému však zůstanou. Stád zde jednoho zbavil majetku a druhého ne. Jasný příklad nerovného zacházení.

V takovémto případě by proto bylo lepší ptát se, jestli podle Listiny lze omezit vlastnické právo co do kvantity. Podle odstavce 2. článku 11. to možné není..... Ovšem, jakoukoli právní normu, tedy i čl.11 je třeba vykládat v kontextu ostatních norem, jako systém. Z tohoto hlediska je možné se ptát: Není způsobilost k vlastnictví, vykládaná jako kvantitativně-neomezená, fakticky neslučitelné s ostatními právy zaručenými Listinou? Zejména pak s článkem 1.větou první "Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech." .... Je na stoupencích radikální levice, aby dokázali, že tomu tak skutečně je a právo vlastnit majetek nelze co do výše chápat jako neomezené.