V červenci jsem svým přátelům poslal dopis se třemi podněty: pozváním na seminář, pozváním na divadelní představení a několika zázračnými řádky filmového režiséra. Ti, kdo chtěli rozlousknout, šli se mnou v prosinci na divadelní představení. Ke vstupence ode mne dostali druhý, posvěcený vlašský ořech a dopis o hledání třetího oříšku.

Tento happening jsem předem neplánoval: uvažoval jsem prostě, co dát hostům jako vánoční dárek, do chvíle, kdy se mi do ruky dostal pytel ořechů, které jsem od kohosi třetího, nezasvěceného, dostal darem. Po následném rozjímání jsem objevil, že symbolický mechanismus zřejmě ukazuje na lidovou pohádku, v níž je hlavní postavou Popelka. Symboly se sdružují; lidé, kteří mé pozvání přijali, měli do jednoho shodné rysy s Popelkou, archetypem naplňujícím biblické: "První budou posledními a poslední budou prvními".

Když jste Popelka, nemáte už vlastně co ztratit, překonáte tedy strach z toho, co by mohlo jádro oříšku skrývat, vaší malé síle pomůže božská Plynulost, skořápka jakoby zázrakem povolí - a vy užasle zjistíte, že v jádru se skrývá...

Těžší, neskonale těžší, to mají ti, kteří jsou Prvními. Pro ty česká řeč vytvořila strachuplná úsloví: "Je to tvrdý oříšek" a "Nemohu to rozlousknout". Ale navrch také ještě úsloví léčivé: "Naděje umírá poslední".