Nemohu si pomoci, ale s tímto vývojem lidstvo prostě narozeniny dalšího století už asi nemůže oslavit. Jakkoliv jsem ochoten dohlédnout cíl takového uzákonění, nemohu ho přijmout. Ne proto, že bych nesoucítil opravdu se znásilněnými ženami, tedy s těmi, které byly brutálně násilníkem proti své vůli uchváceny a z rozsahu napadení je evidentní, že žádný souhlas od takové ženy ani být žádán nemohl, ale soucítím právě s přirozeností sociálně adaptované lidské bytosti, pohybující se víceméně přibližně v kontextu zákona, která je v tomto případě zasažena a státně degradována v samém centru práva volby výběru, dokonce řekl bych v samých základech zákona reprodukce. Tento výběr není samozřejmě nikdy otázkou shodné vůle lidí různých pohlaví, kteří si zkřížili cestu, jak si naivkové myslí, je tvořen v procesu, v nabídce a poptávce různých individuálních kvalit a je stále proměnlivý, jako život sám. Ve filozofickém smyslu se muž a žena vzájemně zmocňují vždy.

Lidská emocionalita je přece v erotické oblasti jednou z nejsvobodnějších, nejkomplikovanějších a současně nejomezovanějších struktur, že jakékoliv podobné vnější zásahy státu budou vždy kontraproduktivní a nikdy ji nemohou postihnout, stejně tak, jako nikdy nelze vyjádřit a popsat lidské bytí. Popsat a vystihnout lze, jak už řekl Fromm, pouze věci. Aby nařízení britského ministerstva vnitra mělo vůbec nějaký smysl, musely by ženy dát výhradně písemný souhlas se sexuálním aktem, nejlépe před notářem, protože jinak nemůže mít vůbec žádnou právní hodnotu, přičemž o té lidské vůbec nemluvím. Požadavek otevřeného souhlasu není ve většině případů totiž ani možný, kdo někdy opravdu miloval, nebo po někom zatoužil ví, že právě nepředpokladatelnost, neočekávanost a přirozenost v nepředvídatelném je ona neuchopitelnost a vzrušivost procesu vznikání a mizení erotické blízkosti, nikoliv jako projev nezralosti, ale naopak plnosti života.

Požadavek britského ministerstva vnitra je dokonce nepředstavitelný. Erotická oblast je jediná oblast člověka, kde se nejsnáze stírají a vyhrocují jakékoliv hranice, psychické, sociální, návykové, komunikační a já nevím ještě jaké. Vzájemný výběr sexuálního objektu a výběr sexuálních partnerů funguje na zcela jiných základech, na jiných prioritách, obtížně postižitelných, než aby bylo snadno spočítáno má dáti, dal, "zasunul" či "nezasunul". Je to nejniternější soukromá sféra, nejuzavřenější "soukromé vlastnictví" senzitivity. Často jsou vztahy mezi mužem a ženou utvářeny právě na těch nejiracionálnějších pohnutkách a motivech, přičemž na samém počátku setkání mezi "erotickými partnery" vůbec nemusí jít jen o naplnění sexuální touhy, onoho libida, jak psával Freud, ale o úplně něco jiného. Vždyť milenci chtějí být "znásilněni" (dobýváni, uchváceni) vždycky, problém nastává až způsobem a "volbou" objektu. Máme tu co dělat se základními archetypy, s genetikou, utvářenou od první vývojové linie lidí. Muž prostě aktivní je.

Lidská sexualita je tak dynamický, složitý a mnohovrstevnatý psychicko-sociální útvar, že jej prostě nelze vtěsnat do žádné další právní škatulky, jestliže jsou základní rámce modelu sociálního chování vymezeny a to jsou. Podobné zásahy člověka nutně omezují, neboť se dotýkají přímo jeho nejbytostnější svobody, řekl bych přímo jeho bytí, protože co jiného než bytí prožitky jsou a erotické prožitky jsou ty nebytostnější. Do milostné hry vstupují stovky nedešifrovatelných podnětů, tisíce nejbáječnějších možností a nepřeberné množství variant tajemné a nádherné komunikace mezi mužem a ženou, než aby bylo možné výraznou spontaneitu osobnosti ořezávat něčím tak pitomým, pro co se rozhodli britští puritáni. Samozřejmě že znásilněná žena je nejpodrobněji vyslýchána a vždycky bude vyslýchána nedostatečně, protože tento terén je komplikovaný. Znásilněná žena není oběť zloděje, který ji prokazatelně něco odcizil. Odcizená věc se dá vrátit, nahradit, zaplatit, kdo ale znásilněné ženě vrátí a nahradí psychickou újmu?

Tato společnost žije v módu "mít" (E.Fromm Mít, nebo být? Nakl.Aurora 2001) a tak se soustředila výhradně na koitus, na zasunutí mužského pohlavního orgánu do pochvy, maximálně na orální sex , na možnost mít - tedy docílit uspokojení, není divu, když je potom byrokratickým systémem lidský eros takto reflektován. Už z prosté primitivní úvahy, že žena úd jenom "přijímá", se vyvozuje povaha znásilnění, je-li v nedostatku jiných důkazů ženina emocionalita dostatečně ženou emocionálně zdůvodněna. Avšak co v případech "byl ženou nechán vniknut"? Demokratický systém má podporovat růst takového hodnotově jasného prostředí, v němž se příčiny extrémního asociálního chování přirozeně filtrují a eliminují už v rodině, ve výchově, uvnitř society, v jejím rámci, v procesu žití, v procesu bytí a nemá exekutivní svévolí nahrazovat jakýkoliv deficit za jejím vnějším okrajem a tím znesvobodňovat ty, kteří přesně vnímají hranice svobody druhého člověka. Já si prostě o souhlas nikdy říkat nebudu, naopak. :)