ODS se může znovu pokusit vytvořit vládu s lidovci a zelenými, která by se tentokrát opírala o hlas "přeběhlíka" z ČSSD. Jenže by nejprve musela přesvědčit předsedu KDU-ČSL Jiřího Čunka, aby jen několik dní po svém zvolení do čela strany udělal sebevražedný politický kotrmelec v podobě porušení několikrát deklarovaného slibu, že lidovci pod jeho vedením nepůjdou do vlády závislé na přeběhlících.

Kdyby se ODS nakonec podařilo Čunka "zlomit" a trojkoalici by podpořil alespoň zběhlý sociální demokrat Miloš Melčák, vznikne vláda, která se bude permanentně potácet nad propastí. Situace by se do jisté míry podobala té, v níž se nacházela vláda Václava Klause v letech 1996 a 1997, kdy závisela na hlasu zběhlého sociálního demokrata Jozefa Wagnera. Tentokrát by bylo vše ještě komplikovanější, protože Wagner byl poměrně rozumný a ekonomicky erudovaný sólista, kdežto Melčák je prodlouženou rukou Miloše Zemana a má blízko ke kavanovsko-šloufovské skupině v ČSSD. Vláda, jejíž osud by závisel na těchto lidech, je hazard.

Topolánek též může vsadit na třetí pokus o sestavení vlády. ODS už koneckonců naznačila, že si bude nárokovat funkci předsedy Poslanecké sněmovny poté, co současný předseda, sociální demokrat Vlček, odstoupí po druhém pokusu, jak původně slíbil. Předseda sněmovny z řad ODS by pak jmenoval premiérem opět někoho z ODS.

Spoléhání na tuto cestu může ovšem znamenat konec Topolánkovy politické kariéry a navíc je to neobyčejně riskantní podnik. Ať už by Topolánek ospravedlňoval druhý neúspěšný pokus o sestavení jakkoliv vybroušenými taktickými úvahami, jeho selhání dvakrát po sobě (zejména pak ve druhém pokusu, v němž ČSSD byla ochotna udělat významné ústupky) by nepochybně vážně poškodilo jeho politické renomé.

Pokud by předseda Sněmovny Vlček skutečně odstoupil, může vypuknout těžko řešitelná ústavní krize, jestliže se Sněmovně nepodaří zvolit nového předsedu. Česká republika už se stala předmětem zájmu zahraničí kvůli své neobyčejně dlouhé vládní krizi. Kdyby k ní přibyla krize ústavní, může to vážným způsobem poškodit obraz země jako spolehlivého partnera a místa vhodného pro zahraniční investice.

Může se ovšem stát, že se ČSSD rozhodne neřídit dohodou o odstoupení předsedy Sněmovny z funkce. Už ve světle možné ústavní krize, kterou by odstoupení Vlčka mohlo vyvolat, by jí to zazlívalo možná méně občanů, než si ODS připouští. Kdyby Vlček navrhnul prezidentovi, aby jmenoval premiérem Jiřího Paroubka, dojde přinejmenším k tomu, že ze svých pozic budou muset odejít na několik měsíců všichni současní ministři za ODS.

Navíc Paroubek není bez šancí na úspěšně sestavení vlády. Mohl by se vrátit ke svému záměru opřít menšinovou vládu ČSSD o komunisty, přičemž je těžké předpovědět, jak by se zachovali individuální poslanci ostatních stran v situaci, kdy v předčasných volbách už nemusí být znovu zvoleni. ODS tedy skutečně hodně riskuje. Kdyby nakonec vše skončilo vládou ČSSD s podporou KSČM, ODS bude jen těžko vysvětlovat, že to myslela dobře, když odmítla kompromisy s ČSSD.

Riskantní jsou pro ODS i předčasné volby. Z průzkumů veřejného mínění sice vycházela v posledních měsících jako jasný favorit, ale to byl ještě stále důsledek konfrontačního Paroubkova stylu při vyjednávání o vládě během prvního pokusu. Nyní se karty obrátily: ČSSD chce dohodu o vládě a činí ústupky, ODS zvolila konfrontační styl, z něhož až příliš vyčuhuje snaha vnutit většině společnosti program, který ve volbách podpořilo jen 35 procent voličů.

To by se mohlo odrazit ve volebních výsledcích. ODS by se tak mohlo stát, že místo toho, aby ve velké koalici prosadila alespoň něco ze svého programu, prohraje nakonec úplně všechno.