Účelem těchto opatření se zdálo být udržení režimu, ve kterém žil déle než tři roky: úplné smyslové deprivace. Byl držen v začerněné cele, kde nemohl vidět ani slyšet nic zvenku. Nejvýznamnější ale je, že neměl žádný kontakt s jiným člověkem, kromě občasného násilí ze strany vyšetřovatelů. Zdá se, že v důsledku toho ztratil schopnost myslet.

Soudní psychiatr, který ho vyšetřil, tvrdí, že Padilla "si neuvědomuje charakter a důsledky řízení, které je proti němu vedeno, že není schopný spolupracovat s právním zástupcem a že má poruchy myšlení způsobené duševní chorobou, tj. post-traumatickým stresem komplikovaným neuropsychiatrickými důsledky dlouhodobé izolace". José Padilla se zdá být lobotomizovaný, nikoliv lékařsky, nýbrž sociálně.

Pokud se jednalo o pokus získat od něj informace, pak tedy selhal - vládní orgány ho věznily bez obvinění tři a půl roku. Teprve pak, zastrašeni rozhodnutím nejvyššího soudu, náhle upustily od obvinění, že usiloval o odpálení špinavé bomby. Nyní ho obviňují z různých neurčitých, méně významných přečinů v oblasti podpory terorismu. Dá se pochybovat o tom, že by byl jedinou osobou podrobenou takovému režimu. Jiný "nepřátelský bojovník", Ali al-Marri, tvrdí, že byl vystaven stejné, naprosté smyslové deprivaci, ve té samé věznici námořnictva v Jižní Carolině. Bůhví, čemu všemu jsou vystaveni lidé, kteří zmizeli v zahraničních věznicích CIA.

Nyní se již nedá vážně pochybovat o tom, že Spojené státy při vedení své "války proti terorismu" využívají mučení, a to rutinně a systematicky. Sdružení výzkumníků a lidskoprávních organizací The Detainee Abuse and Accountability Project zdokumentovalo týrání nebo mučení 460 vězňů v amerických vojenských věznicích v Afghánistánu, Iráku a Guantánamo Bay. A to je jistě ještě značně konzervativní údaj - mnoho případů zůstane nezaznamenaných. Tito vězni byli biti, znásilňováni, nuceni k sebe-poškozování a setrvávání v bolestivých pozicích, vystavováni dlouhodobé spánkové deprivaci a předstíraným popravám.

List New York Times uvedl, že vězni zadržovaní americkou armádou na letecké základně Bagram v Afghánistánu byli nuceni stát až třináct dnů s rukama přivázanýma řetězy ke stropu, nazí, s kuklou na hlavě a beze spánku. Washington Post tvrdí, že vězni na té samé základně byli se zavázanýma očima vrháni proti zdím, svazováni do bolestivých pozic, vystavováni hlasitým zvukům a spánkové deprivaci.

Alfred McCoy, profesor historie na University of Wisconsin-Madison, uvádí, že zveřejněné fotografie z věznice Abu Ghraib znázorňují standardní mučicí postupy CIA: bolestivé pozice, smyslovou deprivaci a sexuální ponižování. Známá fotka zakukleného muže, stojícího na bedně, s dráty připojenými k prstům, ukazuje dvě z těchto technik. Protože tento muž nevidí, nemá žádnou představu o tom, kolik času uběhlo a co se stane v příštím okamžiku. Stojí v typické stresové pozici - pokud v ní člověk setrvá několik hodin, začne způsobovat nesnesitelnou bolest. Zdá se, že mu řekli, že pokud spustí ruce, tak bude zabit elektrickým proudem. V Abu Ghraib došlo k chybě - někdo si to vyfotil. Vše ostatní ale bylo přesně dle instrukcí.

Armáda ani civilní orgány se zrovna nepřetrhly, aby tyto zločiny vyšetřily. Pár malých ryb bylo uvězněno, některé další byly pokutovány nebo jim byla snížena hodnost. Ve většině případů tyto orgány selhaly při vyšetřování nebo nedokázaly nic prokázat. Žádný důstojník nebyl hnán k zodpovědnosti za mučení prováděné jeho podřízenými. Zdá se, že američtí mučitelé požívají imunity, pokud zrovna nejsou tak hloupí, aby se při mučení navzájem vyfotili.

Ale způsob, jakým je nakládáno s Paddilou, odráží ještě jinou velkolepou americkou tradici: věznění na samotce. Asi 25 tisíc amerických vězňů je drženo v izolaci, což je trest, který je v jiných demokratických zemích využíván jen zřídka. Na některých místech jsou vězni zavření ve zvukotěsných celách a po dlouhá léta sotva vidí jiného člověka. Nesmějí se nikoho dotýkat a nikdo se nesmí dotknout jich. Někteří lidé byli na samotce drženi déle než 20 let.

Ve věznici Pelican Bay v Kalifornii je 1200 lidí drženo na samotce v malých celách déle než 22 hodin denně, pak jsou vypouštěni na "cvičební dvůr" k "rekreaci". Tento "dvůr" tvoří čtverec o straně 3.5 metrů, který je dnem 6 metrů vysoké "studny", uzavřené nahoře železnou mříží. Odpočinek sestává z přecházení sem a tam, o samotě.

Výsledkem je to, co byste očekávali. Dle National Public Radio je nyní více než 10% vězňů ze samotek na psychiatrickém oddělení, a další čekají v pořadníku. Podle psychiatra Henry Weinsteina trpí vězni ze samotek ztrátou paměti, úzkostnými stavy, halucinacemi a bludy. V případech těžké smyslové deprivace se lidé mohou i zbláznit. Z jediných dvou studií, které byly dosud provedeny, vyplývá, že míra recidivy je pro vězně držené na samotkách horší než u těch, kterým bylo umožněno stýkat se s ostatními.

Američtí vyšetřovatelé si z těchto experimentů, zdá se, vzali ponaučení: pokud chcete člověku vymazat mysl, připravte ho o kontakt se zbytkem světa. Nejde zde o získávání informací, protože mučení jakéhokoliv druhu - tělesné i psychické - vede k tomu, že vězni nakonec řeknou cokoliv, jen aby mučení přestalo. Jde zde o moc, o vzrušující poznání, že za určitých podmínek je moc jednoho člověka nad druhým neomezená. Tento neřestný požitek tyto mučitele pomalu přetváří v to vše, proti čemu oni sami údajně bojují.

Prezident Bush trvá na tom, že vede válku proti hrozbám, které ohrožují hodnoty civilizovaných národů: proti teroru, krutosti, barbarství a extremismu. Žádal své vyšetřovatele, aby zjistili, kde se tato zla skrývají. Měli by si poblahopřát. Zdá se, že se jim to povedlo.

podorbnosti ZDE