Hlavní příčinou sporu redakce Literárních novin není jeho politická propaganda a už vůbec ne stranická příslušnost šéfredaktora. Tím důvodem je to, čemu se říká pracovní kázeň. Jestliže šéfredaktor dlouhodobě nedochází do redakce a jeho rubriku připravovali celé měsíce jiní redaktoři, je to problém. Mohu posloužit osobní vzpomínkou - během roku 2004 jsem jako občasný spolupracovník Literárních novin navštívil redakci zhruba třicetkrát. S šéfredaktorem jsem se potkal nešálí-li mě paměť jednou, a to ještě jen proto, že jsem se v redakci mihl v okamžiku důležité porady. Kdokoli jiný, kdo v ČR námezdně pracuje, by s tímto přístupem byl jednoduše propuštěn z práce, a nemělo by to nic společného s politikou. Problémem ovšem je, že Jakuba Patočku mají kontrolovat už jen orgány složené z velké části lidí, kteří jsou jeho přáteli, stoupenci, politickými sympatizanty atd., a kteří absencí jeho aktivity netrpí. Redakci, složené z Patočkových přímých podřízených, pak nezbudou než oči pro pláč nebo možnost, když jsou už rok házeny jejich stížnosti do koše, podat výpověď. Což nyní většina redakce udělala.

Jinou věcí je, že spor má hlubší kořeny a těmi je právě jeho politický obsah. Myslím, že by redaktorům Literárních novin nevadilo dělat noviny s členem Strany zelených. Lze se ale divit, že jim vadí dělat noviny s lídrem kandidátky této strany do voleb do Evropského parlamentu? Není zde pak už protínání rolí novináře a politika příliš problematické? Zejména pokud Jakub Patočka zneužívá stránky Literárních novin dokonce k vyřizování účtů UVNITŘ Strany zelených...

viz ZDE ZDE

Tyto texty negativně naladily část čtenářské i redakční obce Literárních novin, a vedly k tomu, že řada lidí mohla svůj názor na přípustnost souběžné Patočkovy politické a novinářské aktivity změnit.

Olga Lomová reaguje na Čulíkovo varování, že by Společnost pro Literární noviny mohli ovládnout stoupenci Jakuba Patočky podobě, jako ovládla Tmavozelená výzva Stranu Zelených. Tvrdí, že ve skutečnosti "Viola Fischerová a Eda Kriseová byly zvoleny za členky výboru Společnosti právě způsobem, jehož se Čulík obává, a pouze proto, aby odvolaly Jakuba Patočku."

To je ale manipulace s podobnostmi. V Tmavozelené vyzvě byli vyzváni ke vstupu do Strany Zelených i lidé, kteří se v ní nechtěli aktivně angažovat, ale jen podpořit Patočkovo křídlo - psalo se tam, neklame-li mě paměť, něco o náčelnících a Indiánech.

Volby Violy Fischerové a Edy Kriseové jsem se nijak neúčastnil, ale podle toho, co o ní vím, tak obě členky výboru byly navrženy většinou redakce Literárních novin a podpořeny lidmi, kteří s těmito novinami různými způsoby aktivně spolupracovali, žádnými účelově vstoupivšími "mrtvými dušemi". Tvrzení o podobnosti metod tedy nechápu.

Buď jak buď, situace se nakonec vyostřila právě kolem stranictví. Patočku podporují jeho spolustraníci, proti je většina redakce. Jakub Patočka to ignoruje.

Vzpomínáte, jak mu kdysi vadila arogance členů jiné politické strany (ODS) v době televizní krize? Dnes se zdá, že chce ignorovat nesouhlasící redaktory úplně stejně jako tehdejší vedení ČT a že hodlá vytvořit svou vlastní Literární bobovizi. Doufejme jen, že dopadne stejně, jako její televizní předobraz a že se Literární noviny vrátí ke své původní redakci a lepší minulosti.