Když mluvím s Čechy o vašem filmu, který je podle mého názoru vynikající, říkají, že je ten film "cizí". Souhlasíte?
Myslím si, že každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec". Film Silný kafe je dílem týmu. Je to český, islandský, finský i chorvatský film. Většina umělců v tomto filmu jsou Češi. Já jsem samozřejmě Islanďan, ale je to náš film, je dílem týmu.
Proč si myslíte, že říkají, že je "cizí", nebo " nečeský" film?
Já takovou reakci chápu. Humor v každém filmu se přímo dotýká lidí a jejich osobností. Zasahuje pod kůži. Není to humor založený na tom, že někdo upadne na zem. Humor v našem filmu je založen na nedorozuměních. Někdo například útočí na někoho jiného, aniž by věděl, že druhá osoba je jeho dívkou. Je to ironický, sarkastický humor.
Je to islandský humor?
Ano, možná je to více islandský humor, je víc všeobecný.
V rozhovoru, který jste v Uherském Hradišti poskytl festivalové televizi, jste řekl, že islandská kultura je naprosto odlišná od české kultury. V čem?
To jsem řekl? Že je absolutně odlišná?
No, řekl jste, že je velmi odlišná. Například jste řekl -- což mi připadlo trochu povrchní -- že na Islandu neexistuje vykání. Zjevně ale pociťujete, že existují i jiné rozdíly.
No, s tím vykáním právě vůbec povrchní není. Ta věc je daleko hlubší. Vzhledem k tomu, že na Islandu neexistuje vykání, na Islandu se neprojevuje tolik ona přirozená zdvořilost vůči autoritám, jaká vládne v České republice. Myslím třeba onen silný respekt vůči profesorům, učitelům.
Takže je islandská společnost neformálnější?
Islandská společnost je daleko neformálnější a agresivnější. Lidé tam neprojevují vůči autoritám respekt.
Je to "západnější" způsob chování, než co převažuje v České republice?
V každém případě je islandský. Na Islandu nemáme armádu. Nikdy jsme se nenaučili pochodovat v armádě. Vždycky "jdeme proti". Samozřejmě, určitý respekt existuje i na Islandu, ale méně než v ČR.
Jaké jsou české rysy vašeho filmu? Když říkáte, že je to práce celého týmu...
Příběh filmu se odehrává v České republice. Většinou je celý založen na mé zkušenosti z České republiky. Filmový štáb přispíval svými zážitky ke zkušenostem, které jsem měl já. Takže se film zabývá českou zkušeností. Možná, že na ni nahlížíme z Islandu.
Podle mého názoru je tento film převážně o neohrabaných mezilidských vztazích. Jak lidé nejsou schopni citlivě reagovat na druhé lidi. Může to být pravda?
Je to tak možné říci. Ale tento film je v podstatě o něčem jiném. Je o "režisérech" a o "režírování". O řízení druhých a situací kolem nás. Všechny postavy ve filmu jsou "režiséři".
Takže je o moci?
Je o moci a o hledání místa, kde by člověk mohl být. Všichni ve filmu hledají nějaké místo, kam by si mohli sednout. A mají s tím velký problém. Tomislav se snaží sednout si na nádraží a i odtamtud ho vyhodí.
Takže je to film o tom, jak se lidé snaží najít si své místo na světě?
Není o snaze najít si své místo na světě, je o tom, mít možnost si někde sednout. Ano, najít domov. Nemusí to být místo. Stačí být v náručí někoho, k němuž patříte.
Je váš film i o tom, jak lidé nikam a k nikomu nepatří?
Ano. A t "režírování" skutečnosti je velmi důležitá věc. Protože hlavní postava -- David - ve filmu natáčí film a od samého začátku mu jeho producent "produkuje", vytváří skutečnosti i pro jeho život. Producent pro něho vytvoří i mejdan, který je hlavní součástí filmu. David režíruje svůj film velmi infantilním, dětským, agresivním způsobem. Zatímco Maja, která sice "režíruje" svůj vztah také agresivně, ale je si také vědoma, kde jsou hranice. Nepřehání to.
Když se někdo snaží "režírovat" lidi kolem sebe a dělá film ve filmu, znamená to, že je takový člověk v sobě nejistý?
Myslím, že to není tak jednoduché. Všichni lidé něco potřebují. Někteří jsou schopni své potřeby naplnit anebo je změnit, aniž by všechno kolem sebe agresivně uspořádávali. To ale dělá režisér David.
Je Silný kafe i filmem o sobectví?
Když jde o vztahy mezi dívkou a mužem, do určité míry musí jít i o sobectví.
Vy máte velmi záporný názor na muže.
Opravdu? (Smích)
Protože všichni muži ve vašem filmu jsou v podstatě svině.
(Smích) To je pravda. To jste řekl správně. Ale myslím, že jsou v něm i slušní muži. Honza, producent ve filmu, je slušný člověk. Myslím, že je to hrdina tohoto filmu. Vždycky dělá pro všechny lidi jen to nejlepší.
Studoval jste v České republice na FAMU. Jste tu už čtyři roky. Řekl jste, že jste zde kvůli dívce.
Přijel jsem do ČR kvůli jedné dívce.
A zůstal jste kvůli FAMU?
FAMU z vás udělala mezinárodního režiséra s určitými českými zkušenostmi. Co vám dala česká filmová kultura? Protože to, co jste vytvořil, je ovlivněno českou filmovou kulturou, ale není to česká filmová kultura. Váš film je tak zajímavým hybridem.
Pro mě samotného je velmi obtížné určit, co z české kultury mě ovlivnilo. Lépe by to asi dokázali říct jiní lidé. Protože sám si všímáte vlastních změn nejméně a nejlépe vidíte změny u jiných. Ovlivnili mě myslím nejvíce lidé, s nimiž pracuji. Když režírujete české herce, ovlivní vás už to, že s nimi pracujete. Když pracujete s českým kameramanem, ovlivní vás jeho názory. Proto mě asi místní skutečnosti ovlivnily daleko více, než si to sám uvědomuji. Protože vždycky jste důsledkem vlivů, které si řádně neuvědomujete. Můžu vám vyjmenovat své oblíbené knihy či filmy, ale nemyslím si, že měly na mě tak velký vliv. Největší vliv na mě má česká společnost, ta mě ovlivňuje každý každý den.
Jedna má studentka řekla, že "Češi hovoří jen mezi sebou, lidé odjinud hovoří s mezinárodním publikem". Váš film je o Češích a přitom je, myslím, mezinárodně srozumitelný. Mohl by to být způsob, jímž by mohl jít český film, aby se dostal z místního ghetta do světa. Ale je to realistické? Protože vy jste zatím jenom jeden. Jediný cizinec s českou zkušeností, který takto otvírá českou kinematografii světu...
Možná, že máte pravdu z obou pohledů. Doufám, že máte pravdu, že bude zájem ze zahraničí, protože už jsme měli úspěch alespoň v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku, ale -- nevím. Nejsem si jist, že je to tím, že jsem cizinec. Ten film prostě měl dobrý tým. Měl jsem kolem sebe dobré lidi a ti mají rádi můj humor.
Tým je přirozeně velmi důležitý. Na filmu je zajímavá právě vazba mezi vámi - cizincem s českou zkušeností - a místním týmem. Vy si navzájem rozumíte. Vzniká synergie. Uvědomuje si váš tým, že k tomuto dochází?
Těžko říct. Uvědomují si, že stálo za to o tento film bojovat. My jsme neměli vůbec žádné peníze. Neměl jsem v posledním týdnu natáčení ani peníze na jídlo. Herci mi během natáčeli kupovali potraviny.
A máte peníze teď?
Ne, nemám, ale herci začínají pomalu dostávat honoráře.
A vy ještě ne?
Ne, já jsem na seznamu poslední.
To je strašné... Ale na druhé straně - není to vynikající, že se v České republice dá natočit celovečerní film bez peněz? V Británii nebo v USA by něco takového nebylo možné, ne?
Myslím, že by to bylo možné. Není důležité, kde na světě člověk je. Jde o to, jestli máte energii a dobrý tým a jste schopen a ochoten za svou vizi bojovat.
Takže budete se svým týmem dál pracovat a teď budete natáčet film o kaprech. O čem doopravdy bude?
Bude to film o kaprech. (Smích, pak vážněji) Bude to film o vazbách mezi lidmi. Nebude to tolik o partnerských vztazích jako Silný kafe, ale o vztazích v jedné rodině. Víte, kapr je symbolem tradice. Bude to film o lidech, kteří jdou proti tradici a také o lidech, kteří tradici podporují. Je to senzační. Vy tady toho kapra jíte, i když vám to nechutná. To je přece zajímavé. Podporujete tradici.
|
