Je především nutné:

1. Připravit jasnou koncepci českého školství a časový plán reforem.
2. Navázat dialog a spolupráci mezi MŠMT a školskými asociacemi.
3. Provést personální audit na MŠMT a v organizacích jím přímo řízených.
4. Vytvořit oficiální školský portál.
5. Najít způsob, jak skokově zvýšit platy pedagogických pracovníků od mateřských škol až po školy vysoké.
6. Ukončit dlouhodobé podfinancování školství a navýšit podíl školství na HDP ze 4% na 6 až 8%, jak je tomu v dynamicky se rozvíjejících státech EU (Irsko, Estonsko...).
7. Navýšit počet míst na vysokých školách, aby začala odpovídat poptávce.
8. Zlepšit jazykovou přípravu na všech stupních škol.
9. Přiblížit školu praktickému životu.
10. Najít efektivní způsob dalšího vzdělávání učitelů.

Žádná z koaličních stran bohužel v této době nemá ve svých řadách člověka, který by byl zároveň zdatným politikem i odborníkem na problematiku školství. To je jeden z důvodů, proč se stále nedaří splnit vládní programové prohlášení o tom, že školství bude nejvyšší prioritou. Východiskem by mohl být právě nestraník, který by se na školství nedíval politickýma očima, ale jako odborník, který musí vyřešit vleklé problémy.

Někdo bude muset jednou splácet dluhy minulých a současných vlád. Pokud je vláda neinvestuje právě do vzdělávání, je velmi nízká pravděpodobnost, že se je v budoucnu podaří splatit, že obstojíme v konkurenci s ostatními státy EU, že hospodářství v ČR bude růst, že se sníží nezaměstnanost a že se bude zlepšovat kvalita života v ČR. Moderní společnost je společností vzdělanostní. Česká republika ale zatím jde cestou opačnou, jak dosvědčuje následující studie srovnávající vývoj poměrů ve školství zemí OECD a ČR. ZDE

Za Asociaci školských odborů -- Učitelský odborový klub

Mgr. Radek Sárközi
Předseda AŠO-UOK