Taková činnost je v Mexiku vysoce riziková. Protože v mnoha částech země panuje extrémní chudoba, řada policejních úředníků je zkorumpovaná a politici, kteří se stavějí proti korupci, se vystavují nebezpečí, že budou uneseni nebo zavražděni.

V letech 1992 až 2002 došlo podle Meziamerické vývojové banky v této zemi k více než 15 tisícům únosů, což je druhé nejvyšší číslo na světě - hned za Kolumbií. Mikročipy umožní, aby byli unesení úředníci rychle vypátráni. Generálnímu prokurátorovi nevadí, že je vlastně neustále sledován a ví se neustále, kde se právě nachází. Naopak říká, že je dobré, že byl takový systém špičkové technologie vypracován - a když už byl vypracován, bylo by nerozumné jej nevyužít. Kromě toho jemu i dalším vysokým bezpečnostním pracovníkům umožní jejich mikročipy výhradní přístup do místností, v nichž jsou uloženy databáze mexických zločinců.

Mikročip je velikosti zrnka rýže a zavádí se pod pokožku na pravé horní paži dlouhou injekční stříkačkou. Potom se aktivuje speciální lepidlo, které jej obklopuje a tím mu zabrání ve volném pohybu po těle.

Tato zpráva byla uveřejněna jen několik dní poté, co se psalo o tom, že by si mohli dát častí návštěvníci barů a klubů implantovat mikročipy proto, aby ty fungovaly jako úvěrové karty. Stačilo by nastavit číšníkovi paži a ten by si svým scannerem převedl dluženou částku na konto baru nebo klubu. Jen ojedinělí čtenáři se pozastavili nad tím, jak snadno se někteří lidé vzdávají své osobní svobody. Nepřipadají si ani jako hospodářská zvířata, která se také označují, ani jako vězni. Modernost, výjimečnost a strach jsou hlavními motivy, proč se už začaly mikročipy implantovat. Je to zřejmě mnohem snazší než odstraňovat extrémní chudobu a současně také policejní korupci.

Původní zpráva pro agenturu Reuters 13. 7. 2004 ZDE