Politika - nevstupovat

23. 7. 2004 / Václav Dušek

V politickém pralese však nemá co pohledávat. Z vlků stali se poslušní psi a z poslušných psů cirkusoví umělci. Panáčkují a aportují kdejaký kuloárový klep. Pletou si ústa s hlásnou troubou, účastní se štvanic vymodelovaných a propracovaných naší smutnou krvavou historií, používají vlastenecká zaklínadla, balancují na hraně mytologie, reality, zbabělosti, odvahy, potýkají se s úžasnou genialitou láčkovců a školometsky trvají na vysněných řádech platících jen do jisté míry a ne pro každého.

Morálka je slovo poznamenáno štítivostí, státní moc, aparáty složené ze zástupců lidu se zmítají v pochybách, zda je třeba lidu nahlas podávat informace o všech krocích v politickém turistickém háji, nelze přece prostému lidu říkat hlasité pravdy -- co kdyby se polekal a zatoužil po změnách. Dobře je říkat jasné věty a souvětí, není potřeba vejít do arény k masáži rozvášněným davem neschopným jasné úvahy. Kasuáří krásu každý nepochopí. Na suchopáru stěží vykvete květina, na politickém suchopáru se neuchytí nic potřebného, ale stává se skládkou nadbytečného mozkového trusu.

Ukrutnost a hrubé násilí ovlivňuje i politicky zdatné kaskadéry, ti v zájmu postů a zachování vůle lidu dokazují překvapeným voličům, že nic jim není zatěžko -- žádná podlost není opomenuta, slabší povahy se zocelují, duchovní znalost se ovšem začíná vytrácet, nikdo se nepotřebuje zamyslet nad slovy, že: Můžeš být první, když padají rozsudky, ale máš být poslední, když se přidělují posty. A musí se dávat bedlivý pozor na podstrčený Uriášův list. Naštěstí zatím nežijeme v místech, kde si brutální způsoby odstraňování protivníků nezadají s historickými čistkami všeho myslitelného druhu

Krásná žena má duši, čestný muž nemluví o svých zásluhách

Často můžeme být svědky scének z hospodských čtyřek a nádražních výčepů pamatujících totalitní pohostinství, ony RAJe. Zvrácenost, žvanírna, nevyrovnanost, neurastenické herecké výkony na pokraji citových pohnutí mysli veleještěra z pravěkých časů. Úvahy o povaze poznání jsou romantickou minulostí, nemusíte poznat, vyrostete rovnou ve skleníku nereálné bídy, stanete se rodilým politikem, ztěžklým balonem vědění a rozhodování, politickým dravcem bez zubů, tichým pletichářem nepoznamenaným tokem života. Lidé pověření řízením národa si nemohou upravovat politická lože podle soukromých představ. Politické osobnosti mívají nedostatek fantazie a představivosti vůbec.

Odpovědnost řízená hospodskými názory je přežitkem totality

Vzestup inteligence se nepoměřuje funkcemi. Nemůžeme a nesmíme poměřovat člověka tím, co je, ale co by mohl a měl být, kdyby politická garnitura začala plnit povinnosti dané jim volbou společnosti. V úpěnlivém zdržování poznání číhá smrt. Akademické společnosti musí vystavovat politickým zaměstnancům národa těžké testy, aby se mohlo dobře rozhodovat o případném zaměstnaneckém poměru vybraných -- řeči o jakési výjimečnosti, o politickém nadání je darmo hovořit v neobjektivně předložených volebních tabulkách, sestavených nepřehledně, nahodile, s vědomím odměny dotyčnému či dotyčné.

Módní tlachy o nemorálnosti politiků svědčí o neschopnosti obce vybrat sluhy nadané duchem, vzdělané, schopné analyzovat slova, takové, kteří nebudou mrhat slovy, ale za slovy budou následovat skutky možné ověřovat veřejně, každodenně, mikroskopicky. Podlehnete smutku, pokud se setkáte s politiky na úrovni plkajících strýců u pivního moku -- takových, co všechno vědí, všude byli, dokáží si ve vteřině poradit se zákony, mezinárodními smlouvami, uzavřou pakty podle počtu vypitých půllitrů, odvolají, popravují, všechno s lehkostí dětských hráčů, vymýšlejí další a další nehoráznost bez potřeby hlubšího zamyšlení se nad realitou, nad sebou a svou velkohubostí. Poznání včasného odchodu z místa je dáno málo lidem.

Politika - prosím nevstupovat

Nemusíme, ale potom nemáme právo odsudku. Léta jediného volebního guláše pominula, ale my neochotou k riskování a převzetí byť malé odpovědnosti dáváme šanci mnohdy nehodným, poplatným a všehoschopným. Snadno se můžeme jednoho dne probudit bez demokracie, ale se zaopatřením dostupného životního minima, kde ovšem nebude povolena hravost se slovy, ale pevná pravidla tuhé a vymahatelné poslušnosti, budeme aportovat bez odporu, adorovat různé otrapy, těšit se z kousku ponechané výhody -- zemřít s nárokem na jednu písničku před žehem. Politika je a musí být a zůstat pro každého. Nemusíme se hned strašit, ale politická nekulturnost, neplodnost, vypočítavost a nemravnost povede stále k zjednodušení nazírání na život i na svět. Není jednoduchých řešení, pouze nebezpečně bolestných. I když, malovzdělanci si hlavy nelámají.

Vytisknout