31. 7. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 7. 2003

Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila

Měl jsem letos možnost přijet na každoroční Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, desetidenní filmový festival, až včera, ve středu 30.7. 2003. Jako první jsem tu ve středu v podvečer shlédl absolventský film z FAMU od Theodory Remundové, jedné z dcer Ivy Janžurové. Předvedla se velmi dobrým, dvoudílným dokumentárním filmem Ničeho nelituji (ČR 2003, 83 min.). Remundová jím dokázala, že je velmi nadaná dokumentaristka, a mimo jiné i to (jak kdesi napsala spisovatelka Zdena Salivarová, a musím to ocitovat, i když to možná někomu bude znít diskriminačně) že "ženská" pronikne při analýze mezilidských vztahů a při tvorbě díla "o životě" často daleko jemněji mnohem dál, než to dokáže jakýkoliv režisér - chlap.

Film Ničeho nelituji se skládá z dvou navzájem se doplňujících snímků, natočených metodou "fly-on-the-wall documentary" (pohled z perspektivy "mouchy na zdi"). Zaznamenává nevzrušeně a vlastně objektivně interakci protagonistů, vybraných režisérkou, zcela obyčejných lidí.

O něco více než druhá část mně zaujala především část první, nazvaná "Standardy": mistrně rozložená debata mezi třemi ženami ze tří generací téže rodiny: babičkou, matkou a dcerou. Všechny - v podstatě - považují svůj život za zpackaný, babička se dokonce pokoušela o sebevraždu. Matka se rozvedla, dcera se v závěru filmu provdala, ale při vystoupení po promítání v hradišťském Kinu Hvězda publiku přiznala, že i ona sama je teď čerstvě rozvedená.

Záběry filmu se táhne procesí těchto tří žen, často jedna z nich hovoří, druhé dvě ji sledují kriticky zpovzdálí. Nebo je kamera sleduje, jak jdou všechny tři za sebou krajinou. Mají neoddělitelně svázané osudy, i když spolu v podstatě nedokáží komunikovat.

Tento film Theodory Remundové je nesmírně vážný, zároveň je však i velice komický. Režisérčini lidé hovoří, jak jim "zobák narost". Film působí zcela autenticky. Začíná to teď snad být módou, soustřeďovat se na život, myšlení, grimasy, idiomy "obyčejných lidí"?

Toto dílo Remundové je cvičení v neschopnosti nalézt společnou řeč. Zdrojem konfliktů se stávají zástupné problémy, které pak generují v rodině zášť na léta. Původním zdrojem sporů mezi všemi třemi ženami ve "Standardech" byl jakýsi majetkový konflikt. Pak se už babička, její dcera a dcera dcery navzájem nemohly vystát. Přitom je trpká životní zkušenost plna charakteristického humoru. Lidem se film líbil: identifikovali v něm své prostředí - "ano, tak to je".

Jeden divák se po promítání zeptal, jak je vůbec možné, že zfilmované rodiny z obou částí dokumentu vůbec daly souhlas s tím, aby byl film o nich publikován. Vysvětlením od jedné z protagonistek bylo, že - přestože je portrét těchto prostých lidí směšný a děsivý zároveň - jsou to obyčejní lidé, kteří se v portrétu od Remundové poznali a neshledali na něm nic nepravdivého ani šokujícího.

Ničeho nelituji je film o lidské bezradnosti, o bezmocném stání nad uplynulým životem, o smíření, o rezignaci, ale i o komice i toho nejbezmocnějšího života a o nakonec mnohdy přece jen hřejivých mezilidských vztazích uprostřed všeho zklamání a frustrace.

První část filmu vznikla na FAMU pod vedením Karla Vachka a má podle některých pozorovatelů určité vachkovské rysy. Na rozdíl od Vachka se však Remundová nad své protagonisty nevyvyšuje. Sdílí s nimi jejich život, sympatizuje s nimi, miluje je. Motivem k natočení tohoto pozoruhodného - a mimochodem i velmi zábavného filmu (lidi se smáli po celou dobu promítání) byla její touha zjistit, jak to na světě vlastně mezi lidmi chodí. Třeba film "snad někdy pomůže porozumět i vlastním životním situacím", konstatuje katalog LFŠ.

Málokdy se najde v dnešním světě distributor pro dokumentární film. Film Theodory Remundové (zvětšený z šestnáctky na pětatřicítku) by toho distributora najít měl. Možná by se dalo někoho přesvědčit - ano, je to vlastně pravda - že natočila (formanovskou?) komedii. ( V některých ohledech mi film Ničeho nelituji připomněl hraný film Bohdana Slámy Divoké včely.)

Druhá část filmu nazvaná "Ničeho nelituji" (skutečně, končí tím, když hrdinka - stařena pokyvuje hlavou nad svým životem při poslechu Edith Piafové a její písně "Je ne regrette rien") líčí příběh "jednasedmdesátileté prosté ženy ze zlínského předměstí" (zase cituji z katalogu LFŠ). I zde jsou ústředním tématem partnerské vztahy uprostřed její rodiny, a to vztahy i jejích dospělých synů s manželkami.

Jediná kritika, kterou je snad možno vyslovit, se týká problémů s kamerou filmu. Uznávám, že se k výpovědím protagonistů hodil neformální, reportážní styl, natáčení pohyblivou kamerou z ruky. Je možno přijmout i množství náhlých transfokací, pokud chce kameraman najednou upozornit na nějaký detail. Potíž však je, že příliš často transfokovali kameramani filmu rychle z širšího záběru na detail tak, že pohyb kamery skončil v neostrosti, a záběr pak teprve dodatečně zaostřovali. To působí technicky nedokonale a rušivě. Bylo to tam mockrát. Avšak pomiňme tyto technické podružnosti.

Nikdo následující otázku po promítání nevznesl, ale: (a tím prosím nechci dílo Theodory Remundové nijak umenšovat, naopak) je možno tento film považovat za feministický? Mám pocit, že Remundová s ženskými protagonistkami svého filmu daleko silněji empatizuje než s muži. Není to ovšem její vina, že muži, kteří ve filmu vystupují (ať už v reminiscencích Remundové žen, anebo přímo, jako partneři protagonistek) všeobecně působí jako naprostí pitomci. Jsou stejně bezradní nad životem jako filmové antihrdinky Theodory Remundové, ale nějak příměji, primitivněji, sobečtěji.

Je to velký film. Smích skrze slzy.

Remundová dokázala, že není pouhá herečka, ale citlivá a inteligentní režisérka, o níž zřejmě ještě hodně uslyšíme.

čtvrtek 31.7.2003, 02.00 ráno

                 
Obsah vydání       31. 7. 2003
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík
31. 7. 2003 CIA varovala britskou vládu, aby neužívala tvrzení o 45 minutách
30. 7. 2003 Tony Blair se vyhnul otázkám ohledně Davida Kellyho
31. 7. 2003 Nos upravit lze, vyměnit mozek nikoliv Jan  Paul
31. 7. 2003 Svoboda není bezbřehá Jan  Čulík
31. 7. 2003 Konečná reakce k Rally Pačejov: Nezajímají nás věci veřejného zájmu Ondřej  Hausenblas
31. 7. 2003 Trapný Ondřej Hausenblas
31. 7. 2003 Občanská sebeobrana Pavel  Mareš
31. 7. 2003 CzechTek 03: One Tribe, One Vibe Jan "RaveBoy" Němec
31. 7. 2003 CzechTek 03: válka papírů a razítek, hysterická starostka, soudkyně v klidu Štěpán  Kotrba
30. 7. 2003 Spojené státy jsou nyní náboženství
30. 7. 2003 Chceme kultivovat PR nad rámec povinností a bez nároku na honorář
30. 7. 2003 Vřelá objetí za provokování a střelbu do dětí Štěpán  Kotrba
30. 7. 2003 Modernizácia, vzdelanie a ropa
29. 7. 2003 Tichý Američan: Úspěch jako Kainovo znamení Jan  Čulík
30. 7. 2003 A kto vlastne chcel takú demokraciu? Lucia  Waldnerová
30. 7. 2003 Keď strýko Sam príde do Afriky
30. 7. 2003 Maskovaná privatizácia alebo obnova Iráku? Naomi  Klein
1. 7. 2003 Hospodaření OSBL za červen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
24. 7. 2003 Valná hromada OSBL

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
31. 7. 2003 Nos upravit lze, vyměnit mozek nikoliv Jan  Paul
31. 7. 2003 Konečná reakce k Rally Pačejov: Nezajímají nás věci veřejného zájmu Ondřej  Hausenblas
31. 7. 2003 Svoboda není bezbřehá Jan  Čulík
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík
30. 7. 2003 Interrupce - odrhovačka o vraždě neviňátek Anna  Čurdová
30. 7. 2003 Chceme kultivovat PR nad rámec povinností a bez nároku na honorář   
30. 7. 2003 Vřelá objetí za provokování a střelbu do dětí Štěpán  Kotrba
30. 7. 2003 Konec novinářství v Čechách? Jan  Čulík
29. 7. 2003 Memento 18
O čem to svědčí?
Miloš  Dokulil
29. 7. 2003 "Zaľubil sa chlapec" Jan  Paul
29. 7. 2003 Účel politické propagandy Štěpán  Kotrba
29. 7. 2003 Tichý Američan: Úspěch jako Kainovo znamení Jan  Čulík
29. 7. 2003 Americká společnost není tak monolitní Jan  Čulík
28. 7. 2003 "Staročeský luncheon meat" od firmy Krahulík je hnus Eduard  Vacek
28. 7. 2003 Česká digitální média VI.
Podzimní rozhodování se blíží
Zdeněk  Duspiva

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík
25. 7. 2003 ČT "mediálním partnerem" Letní filmové školy v Uherském Hradišti   
5. 8. 2002 Naposledy z Uherského Hradiště: zamyšlení nad českými filmy Jan  Čulík
2. 8. 2002 Z Uherského Hradiště: Formanův Amadeus - stále je to výjimečné, vynikající dílo Jan  Čulík
1. 8. 2002 Uherské Hradiště: Liehmovy Ostře sledované filmy a diskuse kolem nich Jan  Čulík
31. 7. 2002 Organizace Letní filmové školy v Uherském Hradišti se stává chaotičtější Jan  Čulík
29. 7. 2002 Letní filmová škola: většinou vynikající filmy, trochu chaotická organizace Jan  Čulík

Český film RSS 2.0      Historie >
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík
11. 7. 2003 O čem zatím není, ale by mohl být Český sen Ondřej  Čapek
8. 7. 2003 Co odhalil Český sen členu Rady České televize Štěpán  Kotrba
20. 6. 2003 Rozhovor z Karlem Vachkem: Hloupost je třeba napadat na "opevněných místech"... Petr  Šafařík
12. 6. 2003 'The Czech dream' - reality TV, Czech style Jan  Čulík
10. 6. 2003 Projekt Český sen poukázal i na nefunkčnost českých médií Jan  Čulík
9. 6. 2003 Český sen trochu jinak Vlastimil  Čich
2. 5. 2003 Nuda v Brně je vynikající film Jan  Čulík
7. 3. 2003 Zelenkovi Knoflíkáři a Rok ďábla: Filmy bez větší hloubky Edward  Allan
7. 3. 2003 Petr Zelenka's Buttoners and The Year of the Devil: Films without real depth Edward  Allan
26. 2. 2003 Diagnóza: Febio Fest pozitív Eva  Michalková
16. 1. 2003 Němcův film ve středu zahájil letošní Projekt 100 Jan  Čulík
22. 11. 2002 Kdyby tisíc klarinetů ... Víkend českých muzikálů v Londýně   
12. 11. 2002 Amadeus: The Director's Cut Jan  Čulík
3. 10. 2002 Ještě jednou o filmu Smradi Markéta  Sulovská