28. 6. 2009 / Jiří Drašnar
Současné umění připomíná systém ve stavu turbulence nebo, preferujete-li méně abstraktní metafory, koncert dirigovaný intoxikovaným šimpanzem --- je zmatené, plné paradoxů, obtížně analyzovatelné a hlavně nikdo si není moc jistý, proč vlastně ještě existuje.
27. 6. 2009 / Karel Dolejší
Pouliční protesty v Íránu pomalu utichají. Musáví, který prohlašoval, že je připraven stát se mučedníkem, nyní ujišťuje úřady, že bude žádat o povolení každé demonstrace. Demonstranti se údajně přesto sejdou na teheránském bazaru - ale opatrně, už bez zelených oděvních doplňků...
Ve chvíli, kdy to s íránskými demonstranty, co západní mediální konzumenty po dva týdny tak skvěle bavili, začíná vypadat opravdu zle - Amnesty International vyjádřila obavy z rychlých soudů a hrozících trestů smrti - Associated Press informuje, že Írán už "není trendy", protože mediální konzumenty více zajímá úmrtí Michaela Jacksona nebo film Transformers 2.
28. 6. 2009
KD│Peter Ackerman a Ramin Ahmádíová volali po revoluci už 4. ledna 2006, v článku pro International Herald Tribune s prorockým názvem "Budoucnost Íránu? Sledujte ulice", připomíná Steve Weissman v komentáři pro Truthout.
"Nenásilná taktika, jako protesty a stávky, se proti všemu očekávání postupně stala na íránské domácí politické scéně běžnou," napsali. "Studentští aktivisté se často rozhodují pro stávky, protesty v sedě a demonstrace, a násilná odpověď režimu ani opakované útoky polovojenských oddílů nebyly při jejich umlčování úspěšné." Íránští medicínští profesionálové, učitelé, dělníci, řidiči autobusů a ženy v boji za zrovnoprávnění a občanská práva také používali nenásilné taktiky jako protest, průmyslová akce a hladovka, informují autoři. Tyto "nekoordinované akce" vytvořily "hnutí vyrůstající zdola (grass-roots movement)... které čeká na své probuzení," vyzývali Ackerman a Ahmadíová. Ale "jeho kádrům zatím chybí jasná strategická vize a pevné vedení."
Kde že by měli Íránci vizi a vedení hledat?
28. 6. 2009
KD│Obamova administrativa připravuje plány na financování skupin, které podporují íránskou opozici, a pokračuje tak v programu, který se po rozšíření G. W. Bushem stal kontroverzním, informoval Ken Dilanian pro USA Today.
U.S. Agency for International Development (USAID), která spadá pod ministerstvo zahraničí, minulý rok podala žádosti o granty v hodnotě 20 milionů dolarů "na propagaci demokracie, lidských práv a vlády zákona v Íránu," jak uvádějí dokumenty na webové stránce organizace. Uzávěrka grantů je 30. června.
26. 6. 2009
Nesmyslné vraždění a protizápadní hysterii, to je všechno, co Amerika a Británie získaly za miliardy, které investovaly do této kontraproduktivní války
Pokud je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly, tak se to děje v Afghánistánu, píše v deníku Guardian známý komentátor listu Times Simon Jenkins. Barack Obama a jeho amanuensis Gordon Brown nyní nevědomky opakují cestu, jíž prošli američtí vedoucí představitelé ve Vietnamu v letech 1963 - 1975.
26. 6. 2009 / Jan Stern
Tím, čím je mi v papírové podobě Obrys-Kmen, tedy druhem domova, tím jsou mi v podobě elektronické Britské listy. Právě v tomto zvláštním internetovém prostoru jsem se kdysi poprvé obrátil ke svému publiku s freudovskou zeminou pod nohama, to když se mi zazdálo, že v Obrysu-Kmeni přeci jen bych byl s freudismem jen přívětivě trpěným hostem, a to především u čtenářské obce, jež je ke všem publikujícím svatě trpělivá, přesto poměrně jednoznačně definovatelná, co do diskurzu, z něhož pochází a v němž žije.
Britské listy proti tomu nemají diskurz, jsou protipólem Obrysu-Kmene - už médiem, jež je nese, vůči němuž se moudře nebouří, a jež předurčuje kaleidoskopičnost, rizomatičnost, multidiskurzivitu a neexistenci hierarchie.
Filozof Martin Škabraha shrnul význam Britských listů v českém kulturním a intelektuálním poli kdysi takto: "Všechny přednosti, které kdy BL měly, vyplývaly z toho, že jde o zcela periferní, outsiderovský prostor, kde se mohou ozvat hlasy jinde potlačované. Má to ale i svá negativa v tom, že se stávají útočištěm grafomanů, podivínů, frustrovaných marginálů, ba i extremistů.... Je to unikátní, spontánní obraz českého myšlení na začátku 21. století, ve vší jeho neučesané a pravdivé grotesknosti."
26. 6. 2009
Podle nepotvrzených zpráv prý možná zkolaboval Michael Jackson po injekci demerolu, silného léku proti bolesti, který za některých okolností může vyvolat infakrt. Jackson se stal drogově závislým na demerolu a na morfiu v roce 2003, kdy byl postaven před soud za údajné sexuální zneužívání dětí. Čeká se, zda to potvrdí pitva.
27. 6. 2009
Dvě nejznámější firmy ve finančnickém centru City of London měly dosud neznámé vazby na otroctví v britských koloniích, zjistil britský hospodářský deník Financial Times.
Nathan Mayer Rothschild, patriarcha bankovnické rodiny z devatenáctého století, a James William Freshfield, zakladatel jedné z nejvýznamnějších právnických firem v City of London, měli finanční prospěch z otroctví, dokazují dokumenty v britském Národním archivu.
27. 6. 2009
Dlouho utajovaná nová historie Československa (Czechoslovakia: The State That Failed, Yale University Press London, ISBN: 0300141475, ISBN-13: 9780300141474) americké historičky Mary Heimannové, která vyučuje v Glasgow na Strathclyde University, se konečně blíží k vydání. Anotuje ji Yale University Press těmito slovy:
Tato kniha, dosud nejpřesnější historie Československa, jaká kdy vyšla v angličtině, založená na neobyčejně důkladném výzkumu, líčí příběh této země od jejího založení r. 1918 do jejího rozdělení r. 1992 - od mladé demokracie skrze nacistickou okupaci, komunistickou vládu, sovětskou invazi až - nakonec - zase k demokracii. Běžným západním názorem na Československo je, že byla tato malá země obětována r. 1938 v Mnichově, zrazená Sovětům r. 1948 a že se pak hrdinsky vzbouřila proti sovětskému útlaku během Pražského jara 1968. Mary Heimannová likviduje tyto mýty a ukazuje, jak nesnášenlivý nacionalismus a kontraproduktivní pocit oběti vedly české a slovenské úřady k diskriminaci menšin, že české a slovenské úřady soutěžily s nacisty při pronásledování židů a Romů a vytvořily tak cestu ke komunistickému policejnímu státu. Heimannová také ukazuje, že Alexander Dubček, který bývá považován za národního hrdinu a obránce demokracie, byl aparátník bez principů. Tato originální kniha, dobře napsaná, revizionistická a přístupná, by se měla stát standardní historií Československa na mnoho budoucích let.
27. 6. 2009 / Štefan Švec
Je půvabné, když nositel rudého praporu najednou začne mávat neviditelnou rukou trhu. V článku "Chamtivost hejna trpaslíků" se ze Štěpána Kotrby stal klauzíček, který šmahem odsuzuje k smrti to, co si na sebe nevydělá. "Ať chcípnou!" volá najednou mocný obhájce Rádia Wave, když nejde o jeho oblíbenou stanici, ale o literární časopisy.
27. 6. 2009 / Vojtěch Žítek
Po přečtení článku Štěpána Kotrby "Chamtivost hejna trpaslíků" jsem zůstal v úžasu nejen nad jeho obsahem, ale i nad hrubě normalizační rétorikou.
Nevím odkud pramení autorova zášť ke kulturním periodikům... odmítlo snad některé z nich v minulosti publikovat jeho výplod? Přijde mi, že totiž hledá odtoky ze státního rozpočtu právě tam, kde jsou nejmenší, navíc jmenované tituly patrně ani nedržel v ruce, píše čtenář Vojtěch Žítek.
27. 6. 2009 / Uwe Ladwig
Argumentace Štěpána Kotrby, že existující režimy, bez ohledu na to, zda to jsou či nejsou režimy násilné, jsou legitimní, je opravdu šokující. Argumentace na základě legitimity mocí má ovšem nemalý háček, protože neexistuje jen právní legitimita, ale i legitimita sociologická a sociologická legitimita moci může mít dva důvody: podporu, anebo rezignaci. Z těchto naprosto odlišných důvodů se lidé nebouří proti moci. V případě právní legitimity režimu mocí se zahraniční mocnosti často neptají, jak se moc k moci dostala, v mezinárodních vztazích to velice často není ani důležité. V případě sociologické legitimace je ale zajímavé, proč se některé vlády mohou udržet u moci a proč a kdy z rezignace se může rozvinout revoluce anebo reformistická změna systému.
27. 6. 2009 / Jan Čulík
V článku "Binární smýšlení Západu může být pitomoučké" cituje Karel Dolejší Toma Plata ze serveru Al Arabia, který kritizuje údajné zjednodušené myšlení lidí na Západě, kteří se dostávají do nadšení údajně pokaždé, když vidí, že se v nedemokratických zemích konají demonstrace. Avšak, argumentuje autor, mimo Západ lidi íránské demonstrace nevidí nutně už tak nadšeně. Například autoritářští vládci v Číně je museli sledovat s opravdovou hrůzou.
27. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Obraťme otázku: Mají lidé Západu právo být svobodní? A jsou? Jan Čulík, téměř slovy osvícence Voltaira, horuje pro nikým neomezitelné právo vzpoury všech různých skupinek ve jménu jimi chápaných svobod. To by nebylo až tak směšné, kdyby každý nechápal svobodu jinak. Je svobodný žebrák či bezdomovec - jsou respektována jeho lidská práva? Je svobodný bohatec, který musí platit daně větší, než chudák? A je svobodný ten, jehož úspory denodenně likviduje státem manipulovaná inflace, jejímž cílem je jen jeho závislost na mzdě, jehož výši nemůže ovlivnit? Přes veškerý pokrok se nikdy zboží a služby nezlevňují a my všichni jsme stále více a více závislými otroky. A stále snadněji můžeme být žebráky či bezdomovci.
Jan Čulík by měl v požadavku na právo vzpoury pravdu, kdyby se jednalo o "vnitřní džihád" dle výroku jednoho z klasiků existencialismu: "Není třeba měnit svět, je třeba měnit svůj vztah k němu". Kdyby se jednalo o aplikaci teze Benedicta de Spinozy, citovaná Marxem, že "svoboda je poznaná nutnost".
27. 6. 2009 / Jan Čulík
"Čína má plné a nikým nezadatelné právo určovat si limity své legitimity sama," píše zábavně Štěpán Kotrba a dostává se tak do jednoho ze svých četných logických zkratů. Co je to Čína, Štěpáne? Když se k moci dostane skupina diktátorů a zotročí zbytek obyvatelstva, z titulu toho, že povraždili pár tisíců lidí (v Číně to za Maovy kulturní revoluce byly spíš miliony) se jejich vláda stává legitimní? Jakmile jakýkoliv diktátor uchvátí v jakékoliv zemi moc, jeho vláda se tím stává legitimní? Byla Husákova vláda v Československu legitimní?
Západní vlády respektují diktátory, kteří uchvátí v nějaké zemi moc, z čistě pragmatických důvodů: jen proto, že udržují - bez ohledu na útlak poddaných - mezinárodní stabilitu. Čínskou vládu jiné mocnosti respektují nikoliv proto, že by byla legitimní, ale proto, že má moc a vládne obrovskou zemí. Severní Koreu jiné mocnosti respektují proto, že má jaderný potenciál.
27. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Komentář Štěpána Kotrby k článku Jana Čulíka "Co je to "Čína"?", polemizujícím s textem Štěpána Kotrby "Mají lidé na Západě právo se vzbouřit také?"
"Čína" dneška je země, ctící vlastní tradice a mající vlastní pravidla vlády. Uznávající vlastní pravidla státní správy a samosprávy. Země s otevřenými hranicemi, odkud nikdo neutíká, protože nechce a nebo není kam. A kdo chce, tak jde. Všude je chléb o dvou kůrkách. Země nacionalistická, hrdá jak na SVÉ "utlačitele" císařské, tak i komunistické. Pohrdající chaosem v Evropě. Vnitřní stabilita tohoto režimu je založena na souhlasu VĚTŠINY z miliardy jeho obyvatel. Miliarda lidí se nedá kočírovat násilím. Vynikajícím způsobem o Číně psali v Britských listech nikoliv evropští aktivisté "lidských práv", ale ti, kteří tam žijí a podnikají. Tak třeba autor článku "Nebeský klid už dvacet let".
Jakou legitimitu má oproti Číně režim rozkradačů státního majetku v Británii, režim požitkářských elitářů, lhářů a darebáků - ve všech stranách? Páchá snad předseda britského parlamentu či předseda vlády rituální sepuku jako omluvu občanům? Ne. Nechávají si střeva párat bulvárním tiskem. Vidím nicméně daleko více utlačitelské režimy světa, než je státně kapitalistická Čína pod vedením místní "komunistické" strany, která už má komunistický jen název. Jenže ty z Británie nejsou vidět, protože zde má britská "demokracie" dodnes krev na rukou.
Štěpán Kotrba jako normalizační Tribuna:
27. 6. 2009 / Jan Čulík
Motto:
Jakou legitimitu má oproti Číně režim rozkradačů státního majetku v Británii, režim požitkářských elitářů, lhářů a darebáků - ve všech stranách? Britská zahraniční politika ovšem demokratická není. Pouze politiku dělových člunů nahradilo hospodářské embargo EU, korupce, kšeft se zbraněmi, zločinná léková politika a hladomory.
Štěpán Kotrba
K článku Štěpána Kotrby "Čulíkova obrana imperiálních práv na 'tu jedinou' pravdu" se už nedá dodat v podstatě nic. To je kojzarovský text, v němž si autor řeší celou řadu pozoruhodných komplexů. Třeba nenávist k českým "emigrantům".
27. 6. 2009 / František Řezáč
Svoboda, kterou požadují různí demonstranti, není věcí filozofických definic, ale subjektivního pocitu každého jednotlivce. Každý za sebe cítí, že ti, proti kterým demonstruje, brání jeho osobě chovat se svobodně.
Tyto pocity mohou mít u každého jinou motivaci a intenzitu. Dovoluji si tvrdit, že průměrně vzdělaný jedinec, žena, muž a už i děti vědí dobře, co a kdo jim svobodu bere. Nebudu zde citovat žádné autority, protože bych se podobal těm karatelům, kteří vědí lépe než my, co to ta "pravá" svoboda je a chtějí nám ji naordinovat.
27. 6. 2009 / Karel Dolejší
Jan Čulík argumentuje, že lidé mimo Západ mají právo být svobodní. Bohužel, pokud chtějí být někde lidé svobodni jinak, než si Západ představuje, je jejich volba často ignorována nebo alespoň dezinterpretována. Co chtěli bouřící se čínští studenti v roce 1989 a jak se to vztahuje k názoru průměrného Číňana, o tom se zpravidla vůbec nepíše; když palestinské volby vyhrálo radikální hnutí Hamás, měl s tím Západ problém; názor většiny okupovaných Iráčanů prakticky nikoho nezajímá, stejně jako názor většiny Afghánců; Západ zkrátka své normativní požadavky považuje za samozřejmost, a když se neplní, tváří se jako by ti, kdo hlasují proti nim, snad ani neexistovali. Jako by lidé ve Francii v 19. století nehlasovali pro diktaturu Ludvíka Bonaparta, v Německu v roce 1933 nezvolili Hitlera, v Československu v roce 1946 komunisty a v USA v roce 2000 Bushe II.
27. 6. 2009 / Karel Dolejší
Kdysi jsem dlouhá léta pracoval jako lidskoprávní aktivista, nikdo tedy nemusí pochybovat o tom, že v normativní rovině uznávám nárok každého člověka na veškerá lidská práva připisovaná mu západní kulturní tradicí a posléze zakotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv. To mě ale rozhodně nevede ke konfúzi přání vycházejících z normy s aktuálním stavem světa. Kvůli Bushově imperialismu a posléze kvůli finanční a ekonomické krizi akcie západních demokracií na pomyslné globální burze politických idejí pořádně klesly v kurzu; Obamův postup v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu to rozhodně nevylepšil. Pokud si budeme lhát do kapsy, že tyto skvrny se podstaty látky nedotkly, dříve či později nás čeká i ideová recese, nebo dokonce bankrot. Žádné záchranné balíky ani protiraketové systémy nás před tím neochrání.
26. 6. 2009 / Karel Dolejší
Milan Znoj v poznámce k textům Ondřeje Slačálka a Martina Škabrahy převedl pozornost od třídní analýzy současného českého antikomunismu k analýze funkční. V aktuálním kontextu pak upozornil na zdánlivě paradoxní skutečnost, že terčem antikomunismu dnes není ani tak sama KSČM jako spíše ČSSD.
Pokus o "smysluplnou" impregnaci blábolivého českého politického diskursu antikomunistickým moralinem však po mém soudu v sobě nese podstatně vyšší ambice než posluhovat aktuálnímu politickému boji - fakticky míří až k restauraci kategorie Absolutního nepřítele. Militantní antikomunismus totiž slučuje minimálně:
27. 6. 2009
KD│Prezident Mahmúd Ahmadínežád je možná v mnoha částech světa nepopulární. Z toho by mělo vyplývat, že takřka každý, kdo s odstupem sleduje videozprávy o protivládních demonstracích v Teheránu, jásá. To však ani zdaleka není pravda, konstatuje Tom Plate na serveru Al-Arabíja.
Západní pozorovatelé mají sklon považovat protestní demonstrace v každém případě za dobrou věc --- za známku zdravého nesouhlasu, ve své nevinnosti takřka andělskou. Jenže v globálním měřítku je to pravděpodobně menšinový názor. V dvojhodnotovém západním pohledu je Ahmadínežád označen za zlého --- a tak každý, kdo mu oponuje, by měl být dobrý. V naší manichejské politické morálce prostě neexistuje prostor pro --- řekněme --- "šedé" postavy.
Nicméně v mnoha částech světa, zejména v Asii, je teheránská opozice vnímána se smíšenými pocity. Příčinou tohoto stavu je to, že lidé po celém světě nutně nehledí na svět stejnými růžovými brýlemi jako my.
26. 6. 2009 / Boris Valníček
Když pražský magistrát koncem 19. století pod tlakem nastupujícího kapitalismu rozhodl o zbourání starých městských částí a jejich nahrazení "moderní" výstavbou, setkal se s masivním odporem tehdejší kulturní fronty, pod vedením spisovatele Viléma Mrštíka a malířky Zdenky Braunerové. Vydali k tomu spis "Bestia triumphans"a magistrát musel nakonec couvnout. Tak zůstala zachována podstatná část Starého města, zmizela pouze "pátá čtvrť", Židovské město-Josefov.
Bestie v současné době opět ožívá - tentokrát chce zničit základ české vědy, Českou akademii věd.
26. 6. 2009 / Jan Čulík
Ve čtvrtek mě poněkud šokoval telefonát ze zahraničního vysílání BBC, kdy se na mě obrátila - nepříliš gramotným emailem jakási italská produkční pořadu Europe Today s tím, že chtějí natočit rozhovor o tom, že "Václav Havel uvažuje, že natočí filmovou verzi své hry Odcházení".
Cože? byla moje reakce. Tohle je prosím pro vás "zpráva", kterou považujete v těchto dnech z České republiky za nejdůležitější?
Bylo by opravdu potřeba, aby Britské listy vycházely - aspoň ve verzi jako týdeník - na internetu také anglicky.
Jak jsem nebohé produkční vysvětlil, nejotřesnějším a nejaktuálnějším tématem v současnosti je v ČR je skutečnost, že když objevíte, že např. v nějakém dětském domově nebo v rodině dochází k pedofilii, nebo kdekoliv jinde k jakémukoliv trestnému činu, a Policie ČR je natolik líná či zkorumpovaná, aby to vyšetřila, vzhledem k tomu, že v ČR existuje šokující trestní paragraf o pomluvě, skončíte vy ve vězení.
Jinými tématy, která by se bezpochyby měla dostat do povědomí širší mezinárodní veřejnosti, jsou například brilantní články Michala Škabrahy o "antigerontismu" v současné České republice ZDE ZDE anebo Ondřeje Slačálka o "hegemonismu" současných českých antikomunistů ZDE . Podobně jako nedávná vynikající barthovská analýza špinavosti, kterou loni na podzim provedl antikomunistický komsomolský týdeník Respekt Milanu Kunderovi z pera Jakuba Češky (česky ZDE anglicky v překladu Jana Čulíka ZDE , i tyto články zaslouží výrazné medializace v angličtině.
Často si stěžujeme, jak indolentní je česká veřejná sféra a český veřejný diskurs. Není tomu tak vždycky a zrovna Britské listy mají čest přinášet často ty nejvýraznější - a nejčtenější - originální analýzy stavu současné české společnosti.
Koncem devadesátých let a začátkem nultých let vydával náš spolupracovník Andrew Stroehlein týdeník Central Europe Review, pro nějž jsem psal v angličtině pravidelná týdenní shrnutí událostí v ČR, na základě materiálů vydaných v Britských listech. Mělo to obrovský mezinárodní ohlas.
Britské listy v angličtině by byla nesmírně důležitá a záslužná věc - zpřístupnilo by to mezinárodní veřejnosti to nejzajímavější z českého politického, kulturního a sociálního diskursu.
Bohužel - na to nemáme peníze. Finanční apel, který jsme před několika týdny zveřejnili, měl pouze jednorázový účinek. Čtenářské příspěvky se opět vrátily k normálu, tedy k částce cca 40 000 Kč měsíčně, za něž jsme vděčni, protože bychom bez nich nemohli existovat, avšak je to absolutní minimum, s nímž se nedá realizovat skoro nic.
26. 6. 2009
V příspěvku ""Jak se o České republice v zahraničí nic neví", jste použil formulace:
" Často si stěžujeme, jak indolentní je česká veřejná sféra a český veřejný diskurs. Není tomu tak vždycky a zrovna Britské listy mají čest přinášet často ty nejvýraznější - a nejčtenější - originální analýzy stavu současné české společnosti."
Bezpochyby máte pravdu, avšak jen dílčí. Nepřípustně generalizujete. Správně byste měl napsat:
"indolentní je česká, potažmo hlavně pražská veřejná sféra". Bylo by to přesnější, protože vašemu analytickému pohledu jistě neuniklo, že většina české, moravské a slezské společnosti spolu s nejméně dalšími 10% cizí populace v ČR žijící a pracující s atributem mimopražská není až tak indolentní, píše čtenář J. Zeman.
26. 6. 2009
Pane Čulíku, to snad nemyslíte vážně? Bylo by opravdu potřeba, aby Britské listy NEvycházely anglicky. Ekologický blbec spolupracující s Hnutím Duha a Greenpeace zralý na léčení, anarchosyndikalistický bolševik píšící o hegemonismu antikomunistů, rudý bolševik nesnášející Ameriku a milující putinovské Rusko, režim na Kubě, prezidenta Venezuely, režim v Íránu, jugoslávský režim Slobodana Miloševiče?
A k tomu mesiášský šéfredaktor myslící si o sobě, že je snad samotný Ježíš Kristus, který jediný může světu ukázat Českou republiku a který by měl určitě obrovský mezinárodní ohlas? Tolik samolibosti v jedné výzvě. Na zvracení.
Tihle lIdé že přinášejí často ty nejvýraznější originální analýzy stavu současné české společnosti? To opravdu nemyslíte vážně? Naštěstí nejsou peníze, aby někdo v zahraničí mohl číst tuto žumpu krajně levicových rádoby intelektuálů, píše čtenář, který se podepsal jménem Martin Thurzo.
27. 6. 2009
Obamova administrativa pokračuje ve financování skupin, které podporují íránské disidenty. Pokračuje tak v programu rozšířeném v době vlády prezidenta Bushe. Americká Agentura pro mezinárodní rozvoj (US Agency for International Development - USAID), která podléhá státnímu sekretáři, za poslední rok odsouhlasila žádosti na dotace v hodnotě 20 milionů USD na "prosazování demokracie, lidských práv a právního státu v Íránu".
27. 6. 2009
Návrat amerických jednotek na bývalou vojenskou základnu Manas v , které ji používají jako týlovou pro válku v Afghánistánu, prý ještě před podpisem dohody schválila Moskva. Uvedla to agentura Reuters s odvoláním na zdroj blízký ruskému prezidentovi Dmitriji Medveděvovi.
26. 6. 2009, Novinky: Kreml údajně posvětil USA základnu Manas ZDE
ŠOK│ Jak už jsem před časem uvedli, podpis smlouvy o americkém využívání základny Manas, která je klíčovým logistickým uzlem pro pokračování amerických vojenských operací v Afghánistánu, ukazuje na tichou dohodu Moskvy a Washingtonu a nazančuje, že vztahy Medveděva s Obamou nemusí být tak napjaté, jako byly mezi Putinem a Bushem. Vše spěje cestou opatrných diplomatických kroků k podzimním jednáním o jaderném odzbrojení, navazujícím na smlouvu START 1 z roku 1991 a přijetí dalších strategických dohod mezi Ruskem a USA. Pro Rusko je klíčové odzbrojení i ostatních jaderných států, zejména Blízkého východu. Obamův tlak na Izrael tak zapadá do celkového konceptu změn americké bezpečnostní politiky.
24. 6. 2009, BL: Kyrgyzská základna bude opět Američanů? ZDE
26. 6. 2009
Americká legenda pop-music zpěvák Michael Jackson (50) zemřel v nemocnici v Los Angeles ve čtvrtek na infarkt, pouhých několik týdnů předtím, než chtěl - jak doufal - oživit svou zpěváckou kariéru sérií vyprodaných koncertů v Londýně.
Jacksona odvezli do nemocničního střediska na University of California v Los Angeles a zdravotníci v sanitce se pokusili o kardiopulmonární resuscitaci. Do nemocnice ho přivezli v komatu a o tři hodiny později byla vydána informace, že zemřel.
26. 6. 2009
TASR│ Stane sa tak počas moskovského summitu ruského prezidenta Dmitrija Medvedeva a amerického prezidenta Baracka Obamu. Informoval o tom dnes šéf generálneho štábu ruskej armády.
26. 6. 2009 / Boris Cvek
Našel jsem dnes v Britských listech spoustu zajímavých věcí, na které bych rád krátce reagoval (zajímavé jsou ovšem vesměs i ty, na něž reagovat nedokáži). Nejprve ke smrti M. Jacksona.
26. 6. 2009 / Petr Hruška
Jdeš spát.
Zahlédnu ještě tvoje nohy
a přibližně
i zbývající život.
Hladit.
Hladit bych tě chtěl
v kuchyni
v růžovém světle
urvaném ze sakury.
Ze sbírky Zelený svetr, Host , Brno 2004 vybrala Hanka Tomšů
26. 6. 2009
Firmy v Rusku nabízejí zbohatlíkům hony na piráty u somálského pobřeží na silně vyzbrojených plavidlech. Zbohatlíci platí až 3500 liber za den (asi 110 000 Kč denně) za pobyt na vyzbrojených lodích, které křižují v nejnebezpečnějších vodách na světě u Somálská a doufají, že na ně zaútočí piráti.
Když k útoku pirátů dojde, ozbrojené čluny opětují útok odpalovači granátů, kulomety a raketomety, píše rakouský hospodářský list Wirtschaftsblatt.
ANALÝZA AKTUÁLNÍ SITUACE POHLEDEM ODBORŮ
26. 6. 2009 / Martin Fassmann
O ekonomické krizi v České republice není pochyb. Dokonce i ti, kteří ještě před několika měsíci chlácholili českou veřejnost slovy o tom, že se ČR tato krize vyhne, případně že je na ní Česká republika (na rozdíl od jiných) velmi dobře připravena „díky úspěšné reformě veřejných financí“ poněkud ztratili dech. Jak to však bývá zvykem v našich končinách ne nadlouho. Titíž lidé, kteří bez mrknutí oka systematicky zbavovali veřejné finance příjmů v řádu stovek miliard korun snižováním daní mají najednou obavy z nárůstů deficitu státního rozpočtu i celých veřejných rozpočtů a zaklínají se rozpočtovou dietou. Čili jinak řečeno, chtějí aby účet za jejich daňové experimenty (rovná daň, destrukce sociálního pojištění, likvidace majetkových daní aj.), které prokazatelně směřovaly na „pomoc“ nebohatším skupinám zaplatili ti nejchudší. Vše je samozřejmě zahaleno do starostlivého hávu péče o naše (i neexistující) potomky, které prý nesmíme „neúměrnými“ výdaji na důchody, školství, zdravotnictví, či miniaturní sociální dávky či podpory v nezaměstnanosti, a zadlužovat.
Takže, abychom nezadlužovali budoucí generace, bude asi nejlepším receptem zrušit důchody, nevyplácet žádné podpory v nezaměstnanosti a rodinné dávky, zavřít veřejné nemocnice a školy....
ANALÝZA AKTUÁLNÍ EKONOMICKÉ SITUACE
26. 6. 2009 / Jaroslav Ungerman
V souvislosti s ekonomickou krizí se stává velmi aktuální otázka dalšího vývoje soustavy veřejných financí v ČR. Nejde však jen o její budoucí vývoj. I když právě ten bude v mnohém klíčový pro celou českou hospodářskou politiku v příštích několika letech. Je nutné se také podívat na minulý vývoj a to především s úmyslem najít v minulosti tendence, které budou pokračovat i v dalších letech. Nelze si prostě myslet, že budoucí vývoj se může odtrhnout od minulosti a že nebude ovlivněn rozhodnutími či činy, které byly provedeny v minulých letech. Budoucnost je tedy značně předurčena a volnost jednání v budoucích letech je malá.
26. 6. 2009 / Michal Vimmer
Vynikající Škabrahovy a Dolejšího hořké poháry ředit netřeba: nenabízím poznámku k úvaze, zda je lepší víno staré nebo mladé. Odpověď má každý na jazyku. Mně tyto články připomněly dilema, jak jsme na tom U Nás na Západě s dospělostí. Odpusťte, prosím, řadu truismů, konkrétnější příklady klesly na konec.
26. 6. 2009 / Michael Marčák
POLEMIKA:
26. 6. 2009 / Petr Bakalář
Před několika dny zde vyšla reflexe mé knihy Tabu v sociálních vědách od antropologa Vladimíra Blažka. Hlavní tezí textu je, že motivem k napsání Tabu nebylo ani tak hledání vědecké pravdy o odlišnostech ras/etnických skupin, jako spíše profit a především profesní frustrace.
K tomu bych chtěl říci následující: za knihu jsem dostal zhruba 100 000 korun (před zdaněním). Přepočteno na dva roky práce to činí cca 4 000 korun měsíčně. Co se týká profesní frustrace, zde již má Blažkova teze o něco reálnější základ. Ano, skutečně jsem frustrován a) jalovostí sociálních věd, b) pokrytectvím, které (nejenom) v nich panuje. Takže jedním z důvodů skutečně byla snaha o to, aby se sociální vědy staly dospělými -- tj. exaktně se zabývaly vážnými tématy.
POZNÁMKA NA OKRAJ:
26. 6. 2009 / Uwe Ladwig
Republikánský guvernér Jižní Karolíny Mark Sanford, dosud známý jako pravověrný člen biskupské církve a známý bojovník za morálku se přiznal na tiskové konferenci, že má milenku v Argentině. (Zpravodajský šot o této záležitosti, který vysílali ve čtvrtek večer v Channel Four News, včetně citací z různých amerických televizí a záběrů "šokovaných" palcových titulků v novinách, stejně jako pokrytectví "veřejného rozhořčení", působily nesmírně komicky. Zřejmě to bylo záměrem Channel Four News, pozn. JČ.)
26. 6. 2009
Jako etnocentrismus se označuje interpretace kulturních, společenských a životních jevů cizích kultur v pojmech vlastní společnosti. V tomto významu je pojem užíván ve společenských vědách (především v sociologii a antropologii), kam jej v roce 1906 zavedl W.G. Sumner.
Etnocentrický postoj zahrnuje vnímání hodnot a norem vlastní skupiny jako jediných správných, užitečných a pravdivých. Vlastní skupina je standardem, kterým jsou poměřovány ostatní skupiny a životní situace. Způsob života jiných skupin je chápán jako odchylka od optimálního stavu.
Etnocentrismus přispívá k identifikaci s vlastní skupinou a podporuje vnitřní soudržnost skupiny. Je to tedy významný mechanismus sociální integrace.
Extrémní formou agresivního etnocentrismu je rasismus a nacionalismus.
Zdroj: ZDE
26. 6. 2009
Čtyři italské profesorky sociologie a 6500 Italek podepsalo apel, v němž požadují, aby Michelle Obamová a další manželky prezidentů nejprůmyslovějších zemí světa bojkotovaly setkání skupiny G8, které v červenci organizuje Berlusconi, kvůli jeho eskapádám s mladými ženami, případně prostitutkami. Protest prý není motivován politicky.
Podrobnosti v němčině ZDE
Proč dotace?
26. 6. 2009 / Miroslav Vejlupek
Ministerstvo kultury se letos rozhodlo dát méně peněz literárním časopisům, kterým tak hrozí zánik. Na internetových stránkách Ministerstva kultury ČR se mezi aktualitami objevilo upozornění: "Vzhledem k tomu, že rozpočet MK určený pro kulturní aktivity je v roce 2009 výrazně nižší než v roce minulém, odbor umění a knihoven upozorňuje, že této skutečnosti bude odpovídat výše přidělených dotací." V úterý 24. února se má sejít komise rozdělující peníze pro literární časopisy, sborníky a další literární akce. Zatímco vloni celková částka činila 20 075 000 korun, letos, jak se podařilo od ministerstva kultury zjistit, se bude rozdělovat pouhých devět milionů korun.
26. 6. 2009 / Petr Štengl
Převést tištěné literární časopisy na internet v době, kdy se za provoz internetu tvrdě platí, možná není nejšťastnější nápad. Předplatné Psího vína na rok činí 260,- Kč. Nejnižší měsíční poplatek za internet stojí 200,- Kč. Takže pokud si jako čtenář budu chtít přečíst literární časopis na internetu, zaplatím za to minimálně 2 400,- Kč ročně. Komu?
Ne vše, zejména různé informace o dění a akcích spojených s životem a během časopisu, se do jeho tištěné podoby vejde, a to z prostého důvodu: informace by zabíraly místo literárním textům, nebo by se rozsah časopisu zvýšil, tím by se ovšem zvýšila i cena za výrobu.
26. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Je ctnostné vydávat přehršel kulturních časopisů se státní podporou. Je to povznášející pocit kulturního maloměšťáka, vidět v trafice nebo na pultech knihkupectví vedle sebe přehlídku časopisů a vědět, že do každého z nich přispívá jiný okruh autorů a všechny tyto navzájem znepřátelené skupinky platí jedna dojná kráva, stát. No jo, problém této "vrstvy" čtenářů je ten, že je jich málo. Příliš málo. A časopisů, které žebrají o podporu ministerstva, zase příliš mnoho.
26. 6. 2009
Příspěvek Miroslava Vejlupka "Literární časopisy patří na internet" si určitě stojí za to přečíst, neboť svědčí o mnohém. Za prvé: Jeho autor literární časopisy, které chce přesměrovat do domén, nejspíš vůbec nezná. Chce fúzovat platformy, které jsou svým charakterem diferencovány. Do každého z nich totiž přispívá jiný okruh pisatelů, čtou je jiní čtenáři, což je samozřejmě opřeno o dnes již dlouhotrvající tradici, míní čtenář Jakub Vaníček.
26. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Na Facebooku nastalo vzbouření proti odsunutí Jaroslava Foldyny na šesté místo kandidátky do Parlamentu, o čemž včera rozhodla ústecká konference. V severních Čechách se schyluje k definitivnímu boji mezi tradičními sociálními demokraty a pochybnými černými dušemi, propojenými na Paroubkova poradce Bendu. Poslanec Jaroslav Krákora obsadil třetí příčku po Paroubkovi a Šlégrovi, kterou ovšem předseda slíbil Jaroslavu Foldynovi. Výkonný výbor krajské organizace ale pořadí ve čtvrtek přeházel. Boj o Foldynu je logickým vyústěním jak pro členy sociální demokracie, tak pro jeho příznivce z řad nestraníků, nebo i jinostraníků. Cíl je jednoduchý: porazit Paroubka tím, že co nejvíce voličů bude důsledně kroužkovat ve volbách Foldynu. Jen tak se může stát, že se předseda ČSSD vůbec nedostane do Sněmovny. Pokud nejméně 7% z hlasů pro stranu ČSSD bude selektivně pro Foldynu, může se to podařit. Nicméně to znamená překroužkovat Paroubka, Šlégra, Tancoše a Bendu. Facebooková komunita v tom má jasno. Vzhledem k síle, jakou projevila tato komunita při "vajíčkových " protestech, kdy se sešlo na 50 000 podporovatelů protiparoubkovských protestů, může se jim to podařit.
Sám Foldyna na Facebooku říká: " ...chci na preferenční hlasy porazit PAROUBKA ! ..kdo chce taky ... tak není nad čím váhat !" Stejným nápadem se nyní zabývá i děčínská ČSSD. Minulé parlamentní volby v ústeckém kraji ČSSD vyhrála a získala šest mandátů.
Novinky: Lídrem ČSSD v Ústeckém kraji bude Paroubek, Foldyna až šestý ZDE
26. 6. 2009 / Michal Škop
Pan Kotrba naznačuje ("Na Facebooku vzniká nová aktivita: Porazit Paroubka volbou Foldyny"), že je reálné nezvolit p. Paroubka kroužkováním dalších kandidátů. To je ale velmi nepravděpodobné. Zamysleme se nad tím, co by k tomu bylo vše třeba.
26. 6. 2009 / Irena Ryšánková
Nebyla jsem dva víkendové dny na internetu. V pondělí ráno jsem měla pocit, že jsem zmizela na půlrok v pralese. Můj poslaný sloupek vůbec neskončil tam, kde měl – patrně byl sežrán sítí – objevila jsem několik zoufalých mailů (KDE jsem, JAK TO, že jsem VYPNUTÁ) a mailovou poštu narvanou vším možným včetně pozvánku na akci v Hotelu Kempinski s jakousi misskou (proboha, jak se to ke mně dostalo, když s Jiřím Paroubkem do vířivky nechodím?). A asi dva miliony žádostí o facebookové přátelství. Přátelé mých přátel mne doporučili svým přátelům. Tolik daň za vypnutý víkend.
Stáváme se otroky svých vlastních libůstek.
26. 6. 2009
USA zaslali Somálsku zbrane a muníciu, aby podporili vládu tejto krajiny v jej boji proti islamským povstalcom. Potvrdil to vo štvrtok večer hovorca amerického ministerstva zahraničných vecí Ian Kelly.
SME: Washington zaslal Somálsku zbrane, aby podporil boj proti rebelom ZDE
Wikipedie: Somálský stát v současnosti existuje pouze formálně. Země nemá uznávanou vládu a je rozdělená na několik regionů, které jsou v rukou vlád mezinárodně neuznaných republik.
26. 6. 2009 / Karel Dolejší
Laura Secor napsala svou recenzi antropologické studie Pardis Mahdavi nazvané Passionate Uprisings: Iran's Sexual Revolution pro The Nation už v listopadu 2008, tedy mimo jakoukoliv souvislost se současnými událostmi v Íránu. Obsáhlý a strukturovaný text bez apriorní politické tendence naznačuje minimálně čtyři perspektivy: pohled z pozice "islámského zákonodárce" usilujícího zakonzervovat patriarchální, vůči ženám sexuálně opresívní společenský řád; spíše jen v náznacích perspektivu muže, který je takto privilegován; dále pohled starší ženy-matky, která se pokouší sloučit poslušnost vůči přísným náboženským předpisům s pochopením pro mladou generaci, která žije zcela jinak (to je nejtragičtější postava celého článku, poněvadž zcela selhává); a konečně mladou generaci, která je z velké části bez možnosti společenského uplatnění a udělala si tedy životní program jen a pouze z manického překračování tabu.
26. 6. 2009 / Jan Hradil
"Právo ve své majestátní rovnosti zakazuje jak bohatým, tak chudým, aby kradli chleba, žebrali v ulicích nebo spali pod mostem."
Anatole France
Rád bych se ve svém článku pokusil zaútočit na jeden mýtus, který přežívá v české společnosti a kterým je představa, že společenské normy, zejména právní, mají být za všech okolností jednoduché, a doložit svá tvrzení některými příklady. S onou jednoduchostí to není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát, a tak předem upozorňuji, že toto zásadní téma není možno v této formě v jeho souvislostech obsáhnout. Moje polemika však může sloužit k zamyšlení a k další diskuzi. Vymezené téma pochopitelně úzce souvisí i s nově přijatým antidiskriminačním zákonem.
26. 6. 2009 / Štěpán Kotrba
Drážďany zůstanou městem pro své obyvatele, nicméně nezůstanou kolonkou v seznamu organizace UNESCO. Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) vyškrtla labské údolí v Drážďanech ze Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví. Důvodem je kontroverzní stavba mostu přes Labe. Tak to alespoň hlásí média. O stavbě mostu nicméně rozhodli obyvatelé Drážďan v referendu, aby tím vyřešili neúnosné dopravní zatížení právě onoho "ceněného" historického centra. UNESCO je za to "potrestalo". No a co? Bude Drážďany navštěvovat méně lidí? Asi ne. Neznám nikoho, kdo by se při rozhodování o dovolené nebo nutné návštěvě nějakého města řídil bedekrem této organizace.
26. 6. 2009 / Jan Čulík
Nechápu, proč Štěpán Kotrba tak usilovně prosazuje stavbu mrakodrapů na pankrácké pláni v Praze. Praha potřebuje mrakodrapy? A proč?
26. 6. 2009
MOJE generace (jsem ročník 1966 a v roce 89 jsem končil v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou) vybudovala po materiální stránce to, kde my všichni žijeme. Jsem ročník 1966. Opravdu mi vadí, jak každý tvrdil, když kolaboroval, že "to dělá pro rodinu, že nemůže jinak", píše Jiří Zajac v reakci na článek Ivo Kriegshofera. Naopak, kdyby každý v roce 1968-69 neuhnul před "prověrkami" tak to dnes bylo o něčem jinačím. A pro ty staré blábolisty "jak to nešlo" tak JÁ to ještě zažil.
Předchozí generace se komunismu dožila: 1. nemusí pracovat (jsou v důchodu), 2. můžou cestovat (hranice jsou otevřené), 3. obchody jsou plné zboží (když pomineme kvalitu) a 4. pro peníze si chodí na poštu (jako důchodci). Prostě každý se chtěl mít dobře. Ale hlavně mě štve, když naši předkové plácají jak to s náma - potomkama - mysleli dobře.
Na druhou stranu mě stávající stav netěší - "duchovno" je potlačováno a zlehčováno. A vše směřuje spíše do kélu. Ale počítá se jací jsme - teď a tady. Boží mlýny melou, pomalu ale jistě.
P.S. Nejsem náboženský fanatik - kdo má oči, vidí.
26. 6. 2009 / František Řezáč
Pan Jiří Zajac v poznámce "Proč jsme se chovali zbaběle" ukazuje, jak málo ví o minulosti.
Klade jakési "prověrky" do roku (!) 1968-69. Kdokoli z mladých a mladších (Zajac dvakrát zdůrazňuje, že je mu 43 let) by si měl rozmyslet látku a ověřit fakta, nežli vstoupí polemicky do veřejného prostoru. Pokud tuto samozřejmost neudělá, vystavuje se nebezpečí, že bude psát nesmysly. Ne proto, že je mladší, ale z důvodu, který lze označit různě, podle nátury.
Kdyby si dal chvilku práci na internetu, měl by základní fakta a data k dispozici. Prověrky, myslí-li tím čistky v KSČ, probíhaly až v roce 1971 poté, co ÚV KSČ, vyčištěný od reformistů, schválil dokument Poučení z krizového vývoje... (úmyslně krátím), na který musel každý prověřovaný přísahat, pokud chtěl mít šanci ve straně zůstat.
26. 6. 2009
Vážení, nedá mi to, abych nezareagoval na vyjádření pana Jiřího Zajace, píše J. Procházka. Tak jeho generace všechno vytvořila, já bych prosím oponoval, že jeho generace se stala tou, která vše vytunelovala a vytvořila synonymum podnikatel rovná se zloděj. Ty jeho kecy o cestování, nakupování a chození si pro peníze na poštu a životu v komunismu, bych okomentoval tím, že za tu almužnu můžete pouze živořit a čekáte až umřete.
Jeho generace vytvořila nenávist nezi lidmi, sobectví, zlodějinu.To je to co se jim povedlo!
26. 6. 2009 / Daniel Veselý
Prezident Obama ve svém aktuálním projevu ostře odsoudil íránské vládní kruhy kvůli použití síly proti demonstrantům protestujícím proti výsledku případně zfalšovaných voleb: "Spojené státy a mezinárodní komunita je zděšena a pobouřena hrozbami, bitím a zatýkáním lidí během posledních dnů. Silně odsuzuji tyto nespravedlivé akce a připojuji se k americkému lidu v zármutku nad každým lidským životem, který je ztracen." I tuzemští komentátoři se svorně sešikovali a odsoudili íránský vládnoucí establišment za potlačování názoru demonstrujících občanů.
Toto úterý bylo podle agentury Reuters při americkém náletu bezpilotního letounu v Jižním Vazíristánu v Pákistánu zabito 70 lidí. Neslyšel jsem o tom, že by se někdo ze zahraničních nebo našich komentátorů, neřkuli zodpovědných za tento útok, uchýlil k tryzně, jako v případě úzkostlivě počítaných obětí íránských násilností.
26. 6. 2009
Generál Stanley McChrystal, nový velitel amerických vojsk a vojsk NATO v Afghánistánu zdůraznil, že vojska musejí přestat používat konvenčních válečných technik a soustředit se na ochranu civilního obyvatelstva.
Americká vojenská analýza zjistila, že americké letecké údery letos v květnu, při nichž zemřela řada afghánských civilistů, porušily předpisy. Afghánská vláda opakovaně požaduje opatření na snížení počtu civilních mrtvých.
25. 6. 2009
Generální ředitel BBC si loni nechal proplatit více než 2200 liber za to, že se s rodinou musel předčasně vrátit do Londýna z dovolené v Itálii, aby řešil tzv. "Sachsgate", kdy dva britští televizní a rozhlasoví baviči Jonathan Ross a Russell Brand odvysílali ve svém zábavném rozhlasovém programu obscénní vzkaz, který nechali na záznamníku osmdesátiletého britského komika Andrewa Sachse. (Brand se v telefonním vzkazu vychloubal, že se vyspal s jeho vnučkou, a dodal, že Sachs proto bude teď muset spáchat sebevraždu.)
Thompson si nechal proplatit 2236,90 liber za předčasný návrat z Itálie dne 30. října 2008. Informace vyšla najevo, poté, co BBC na opakovanou žádost byla donucena zveřejnit údaje o tom, jaké výdaje si nechali za posledních pět let proplatit šéfové BBC.
Za šampaňské loni utratila BBC 47 800 liber, poznamenává lakonicky deník Financial Times.
BBC je financována z povinně vybíraných koncesionářských poplatků od občanů, podobně jako ČT.
25. 6. 2009
Mir Hosein Musáví, poražený íránský prezidentský kandidát, si stěžuje, že se octl pod tlakem, aby stáhl svou kritiku prezidentských voleb. Tvrdí, že je omezován jeho přístup k íránským občanům.
Musáví, který v podstatě zmizel z veřejné arény, uvedl na svých internetových stránkách, že je "v poslední době pod tlakem, aby odvolal" svou kritiku prezidentských voleb z 12. června.
25. 6. 2009 / Jindřich Bešťák
Byl jsem možná prvním oponentem textu M. Škabrahy No. I. a způsob své reakce jsem vyložil v následném textu, který byl v BL krátce zveřejněn. Nesouhlas s uvedením textu titulem oceněného amerického filmu (zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by jej znal) v kontextu typicky českého "antigerontismu" sice trvá, jedná se však již o jedinou, nyní již málo důležitou výhradu k pojednání, které M. Škabraha rozšířil o velice závažné úvahy a otázky. Za ně nezbývá, než poděkovat.
Washington versus Teherán:
25. 6. 2009
KD│Juan Cole komentuje vyjádření Baracka Obamy, v němž odsoudil represi, kterou íránská vláda uplatňuje vůči svým občanům:
Účelem tohoto komentáře je odsoudit zasahování íránského státu do práva lidu na mírumilovné shromažďování a nenásilný protest, což je právo zaručené ústavou Íránské islámské republiky.
Je to dobré prohlášení, poněvadž používá jazyka debaty probíhající v samotném Íránu a odmítá americké zasahování do vnitřních záležitostí této země.
Ale jsou tu také nebezpečí. Obama bude tváří v tvář potlačení íránských protestů pravděpodobně stejně bezmocný, jako byli Eisenhower vůči maďarským událostem v roce 1956, Johnson vůči Československu v roce 1968 a Bush senior v roce 1989 vůči Náměstí nebeského klidu. George W. Bush nedokázal nic udělat proti potlačení teheránských protestů v roce 2003 nebo reformistických kandidátů během parlamentních voleb v roce 2004, případně proti pravděpodobně zfalšované volbě Ahmadínežáda v roce 2005. Írán jakožto ropný stát nepotřebuje zbytek světa a není jednoduché na něj vyvinout tlak. Takže Obama by měl být opatrný při vytváření jakýchkoliv očekávání americké intervence, která by možná byla neúspěšná. A co více, pokud režim při potlačení protestů uspěje, jakkoliv to je odporné, bude stále silnou figurou na šachovnici mezinárodní diplomacie a USA s ním budou muset jednat, stejně jako po roce 1989 s Čínou.
25. 6. 2009
Martin Škabraha trefil hřebík na hlavičku, přesněji řečeno přistihl Ondřeje Slačálka při vzývání staromarxisté mantry, jež nám zvěstuje, že vládnoucí ideje jsou ideje vládnoucí třídy. Ve své pronikavé analýze antikomunismu nového typu si totiž Slačálek neodpustil najít třídního nositele, řka: hle, vidím střední třídu ve spodničce havlovského antikomunismu s lidskou tváří. Jenomže tím situaci více zatemnil, než osvětlil. Chybí totiž vysvětlení, proč zrovna naše "sociálně rozmazaná" střední třída by měla mít zájem na této verzi antikomunismu. Qui bono? je prostá otázka a staromarxismus na ní odpovídá celou složitou teorií, která dávno ztratila na přesvědčivosti. Konec konců Laclau i Mouffová se k teorii hegemonie dostali až když se vzdali třídní analýzy, poznamenává Milan Znoj.
24. 6. 2009 / Martin Škabraha
Ondřej Slačálek formuloval tezi, že současný český antikomunismus (který nazývá antikomunismem vyloučení) je projevem ztráty společenské hegemonie jeho představitelů. Je to podnětná teze, kterou však autor podle mého názoru nedotáhl. Jeho text potřebuje upřesnění, o které se nyní pokusím.
Ze závěru Slačálkovy studie čtenář nabývá dojem, že hegemonie, o které je řeč, je nadvládou střední třídy (resp. její části). To je trochu zavádějící z toho důvodu, že to pojem hegemonie zasazuje do "logiky nutného", jak by se vyjádřili Laclau a Mouffeová: jako by hegemonie tzv. morální pravice byla nutným projevem objektivních zájmů a postavení střední třídy, a když se toto postavení otřásá (což by určitě bylo možné doložit sociologicky), oslabuje se i hegemonie s ní spjatého diskurzu. Jenže hegemonie je pojem, který nepatří do "logiky nutného", ale do "logiky kontigentního", jinak řečeno: hegemonie není nutnou projekcí objektivního postavení nějaké třídy, ale historicky nahodilým výsledkem boje angažovaných intelektuálních elit o to, kdo bude formulovat převažující společenské vědomí (trochu tato marxistická teorie připomíná schumpeterovskou teorii demokracie, v níž je mínění voličů nikoliv předpokladem, ale naopak výsledkem činnosti politických stran).
25. 6. 2009 / Zdeněk Jemelík
Mediální stopy krátkého působení Daniely Kovářové v úřadě ministryně spravedlnosti přechodné vlády dokazují, že pro hladké zvládnutí takové role od samého počátku nestačí vysoké IQ, vysokoškolské vzdělání v oboru a profesní praxe v poměrně poklidných povoláních. Nedostatek politické praxe a nezkušenost v jednání s novináři se jistě dají časem překonat, ale na začátku působení ve funkci mohou působit potíže. Paní ministryně nedomyslela možné důsledky předstoupení před veřejnost se srdcem na dlani, když vyštěbetala Barboře Tachecí okolnosti svého vstupu do KSČ krátce před pádem režimu. Krátce na to se dopustila drobných přešlapů při vysvětlování rozhodnutí jmenovat Jiřího Křivance zpět do úřadu šéfa severočeských žalobců.
ANALÝZA
25. 6. 2009 / Miloš Dokulil
Už půl druhého týdne denně slyšíme či čteme, že neklid v íránském obyvatelstvu, především v Teheránu, neustává. Jako kdyby byla ve vzduchu zcela jasná výzva vládnoucímu režimu, aby došlo ke změně. Změna je v poslední době heslo, které má vysoký kurz. Koho by přitom nenapadlo, jak od počátku roku 1989 v tehdejším Československu postupně narůstala prostřednictvím veřejných prostranství vůle občanů "ke změně"; od "Palachova týdne" až k "sametovému listopadu". Jenže analogie nejsou zrovna optimální prostředky ke spolehlivé analýze konkrétně vždy jinak zarámovaných politických procesů.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
13. 6. 2009
Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.
V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a