Český stát vydává rekordní minimum na kulturu

27. 6. 2009 / Štefan Švec

Je půvabné, když nositel rudého praporu najednou začne mávat neviditelnou rukou trhu. V článku "Chamtivost hejna trpaslíků" se ze Štěpána Kotrby stal klauzíček, který šmahem odsuzuje k smrti to, co si na sebe nevydělá. "Ať chcípnou!" volá najednou mocný obhájce Rádia Wave, když nejde o jeho oblíbenou stanici, ale o literární časopisy.

Netvrdím, že literární časopisy nutně musejí přežívat, ani že jsou skvělé. Nejde o pár titulů, ale o fakt, že vláda téhle země vráží do kultury hanebně malé procento peněz, ve srovnání s jakž takž vyspělým světem až truchlivé.

Je jistě pěkné, že u nás máme nová sportoviště, ale ve srovnání se sousedy a nedejbůh se Západem stejně vypadáme jako retardovaní chudáci, protože nejsme schopni prezentovat se čímkoliv, co přežije déle než do příštího mistrovství.

Vyspělost, sláva a vůbec úroveň země vždycky měřilo to, kolik byla schopná vyhodit za "zbytečnou" kulturu, proto si z dějin pamatujeme Athény víc než Spartu, Karla IV. spíš než jeho syna Zikmunda a Rudolfa II. spíš než brášku Matyáše.

Kdyby stát vyhazoval za kulturu aspoň standard toho, co je zvykem v Evropě, možná by literární časopisy za něco stály, protože by se jejich redaktoři nemuseli živit jinde, jakože to (Štěpánovi Kotrbovi k překvapení) většinou zvládají.

Za tu redaktořinu obvykle neberou skoro nic, sami ve svých časácích (na rozdíl od Štěpána Kotrby) své výplody nepublikují, proč oni to ti chamtivci asi dělají? Že by doufali v lepší příští?

Reakce ŠOK: Je kulturní země, která produkuje kulturu, kterou nikdo nepotřebuje? "Ať chcípnou!" nevolám, nicméně se tak stane, nedokáží-li se znesváření trpaslíci spojit do modelu, který překoná nerentabilitu a osloví širší publikum. Toť vše. Pak nebude stát kultura s nataženou rukou před státní kasou. Moudří do kultury peníze investují, ale "nevráží". Je evientní, že deset kulturních časopisů jejich čtenáři nepotřebují.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.6. 2009