Proč dotace? Protože jsme ještě kulturní

26. 6. 2009 / Petr Štengl

V televizi ukazovali, jak paní Neumannová s úsměvem na tváři sdělila, že její dluh za sněžné hrátky činí sto milionu Kč. Olympijská taškařice sportsmena Béma stála taky něco kolem sta miliónů. Jakže vysoká částka rozhořčuje pana Vejlupka? Čtrnáct milionů na provoz literárních časopisů? Ó bože, nebozí daňoví poplatníci, to vás srazí na kolena! Taková amorálnost!

"Zůstáváme stále jaksi v zajetí představy, že kultura potřebuje od státu svobodu a že ten musí umožnit její rozmanitost, a nejen to, musí podpořit její kritickou funkci, zaměřenou proti všemu samozřejmému, čili i proti státu samotnému."

Konkrétně, prosím, kdo jaksi zůstává v zajetí této představy? Stát poskytuje "kultuře" (ale koho či co, pochopitelně vyjma popových profesionálů, tou "kulturou" pan Vejlupek myslí?) svobodu? Nebo ji naopak omezuje? Pokud vím, tak v poslední době byl vykopnut jen pan Balaštík (soukromou organizací) a byl učiněn pokus o odvolání ředitele výstavní galerie Rudolfinum (ne státem).

Stát umožňuje rozmanitost kultury? Já myslel, že rozmanitost mají v rukou tvůrci, umělci. Popové hvězdy jsou rozmanité, samozřejmě.

Prosím pěkně, je tu někde někdo, kdo se domnívá, že stát musí podporovat a podporuje kritickou funkci kultury? Kdo žije v zajetí této představy, ať zvedne ruku. A doufám, že se nenajde nikdo, kdo by si nemyslel, že kritika je především zaměřena proti všemu samozřejmému (é, prosím, co je samozřejmé a co není? Prosil bych nějaký manuál, nějakou příručku) a stát z té kritiky vynechte, vy jedni oškliví kritici. (no jo, ale co tvoří stát? Ve své podstatě je stát jen flák země, zem, hlína, ta by snad šla kritizovat, ne?)

"Tím v žádném případě nemíním, že by se mělo začít s ukončením dotování kultury, mnohem více mi jde o to, že dotace mohou být otázkou politické odpovědnosti a intervence do společnosti, jak by měla vypadat, to podstatné se ale na této úrovni neděje."

Politicky odpovědný Topolánek s erekcí? Ta fotka jistě zvedla popovému Blesku prodejnost a navýšila zisk. Intervence do společnosti: hm, Jan Čulík neustále v Blistech apeluje na čtenáře, aby připěli částkou na internetové Blisty, zatím nic moc.

"Na opravdu tvůrčí úrovni, která ovlivní svět na stovky let, jde o kvalitu osobností a jejich tvůrčí poslání, i kdyby žily na úplné periferii veřejného a kulturního zájmu, ba i kdyby jejich osobní život musel nutně skončit smrtí hlady a šílenstvím."

Pološílená tvůrčí kulturní osobnost, vychrtlá hlady, živořící kdesi v zemljance na okraji periferie, nebo ve slumu, drásá okousaným špačkem na koleni poslední řádky svého díla, které, pokud by se dostalo ke čtenářům, způsobí v literárním světě revoluci. Hlady vyčerpaný umělec se kácí na zem, světlo v jeho očích vyhasíná, ruka křečovitě svírá rukopis napsaný na promaštěných papírech.

"Česko je a vždy zůstane kulturní zemí v mezích svých společensko-historických zkušeností a národní mentality"

Česko, které se nikdy nejmenovalo Česko, zůstane nekulturní zemí v celé své omezenosti svých společensko-historických zkušeností a pokud se bude spoléhat na samofinancování kultury typu nic než národ, pak první z věcí, co nic než národ vykoná, bude přeměna národního divadelního svatostánku na obří Mc Donald. Nazdár!

"Apropos! Co by se stalo, kdyby časopisy typu Host, Tvar či A2 zanikly nebo zfúzovaly?"

Copak existují jen a pouze tyto literární časopisy? Nebo snad ty malé, čtvrtletní nejsou součástí literární scény? Nebo nemá cenu se jimi zabývat.?

"Máme všechny důvody domnívat se, že namísto očekávaně vzniklého kulturního vakua by se uvolnil prostor pro tvůrčí energii nových jedinců, nových zájmových skupin, lépe se morálně vyrovnávajících s konkrétní společenskou situací (tou bez grantů a dotací), daly několika stovkám recipientů (literární komunity četnější nejsou) zcela nové nebo kvalitnější již stávající literární projekty a případně je pozvedly na úroveň počinů, které zaujmou i mecenáše a sponzory. A když ne, prostě by si "své děti" financovaly samy. Což se tak v Česku už dávno nedělo a neděje?"

Prosím, je tu někde někdo, kdo by snad omezoval tvůrčí energii nových jedinců, nových zájmových skupin? Skupin a jedinců s holým zadkem, kteří se lépe než ostatní vyrovnávají s konkrétní bezgrantovou společenskou situací? Brání někdo nějak těmto jedincům a skupinám ve zveřejnění jejich kvalitnějších literárních projektů? Literárních projektů, ze něž je mecenáši zasypou penězi? Tak si své projekty financujme sami? Proč ne? Celý svůj roční výdělek s radostí věnuji na výrobu literárního časopisu.

"Živá kultura je stará jako člověk sám, živá kultura je nezničitelná. Zničitelné (ovšemže i postradatelné) je maloměšťácké snobství, velikášství a a jednou buď jak buď sebezáhubný pocit nenahraditelnosti."

Živá kultura je nezničitelná, ovšem je velmi snadno vlivem politiků okleštitelná až vykleštitelná. Pokud političtí představitelé, reprezentující stát, nebudou považovat za nutné financovat kulturu v jakékoli její podobě (včetně literárních časopisů v tištěné podobě), bude dost problematické hovořit o kultuře jako takové.

Místo handrkování o směšných čtrnáct milionů korun je potřebné a důležité bavit se o úrovni a obsahu jednotlivých literárních časopisů. A to velmi konkrétně. Mnohem přínosnější by bylo, kdyby se pan Vejlupek konkrétně vyjádřil k jednotlivým časopisům, aby přesně ukázal a pojmenoval, co, ve kterém a proč se mu zdá být mizerné. Hází je všechny do jednoho pytle. To je, s prominutím, k hovnu.

Vytisknout