K čemu, vy jedny chamtivé časopisy!

26. 6. 2009

Příspěvek Miroslava Vejlupka "Literární časopisy patří na internet" si určitě stojí za to přečíst, neboť svědčí o mnohém. Za prvé: Jeho autor literární časopisy, které chce přesměrovat do domén, nejspíš vůbec nezná. Chce fúzovat platformy, které jsou svým charakterem diferencovány. Do každého z nich totiž přispívá jiný okruh pisatelů, čtou je jiní čtenáři, což je samozřejmě opřeno o dnes již dlouhotrvající tradici, míní čtenář Jakub Vaníček.

Za druhé: Samozřejmě že se neostýchá poslat literaturu na virtuální pole, ať si redakce utrhne něco z času všeproklikávajících internetových slídilů. Ano, tohle dnes dobře známe. Vyzývat ke stavu duševní mobilizace se jaksi vžilo, vždyť co se nechová rizikově, nestojí ani za pozornost. Kdo chce stabilitu, tomu netřeba věnovat pozornost.

Všichni totiž v této společnosti musíme žít na pokraji zhroucení, rvát se a padat obličejem do bláta. Protože co jiného je naše každodennost než boj? Náš boj o utrženou pozornot těch, kteří těkají a dávají své body každému, kdo je zaujme na tři sekundy svým dostatečně arogantním křikem.

Milý pane Vejlupku, v této zemi žijí i lidé, kterým je z jejich daní každý měsíc strhávána částka na nové kilometry dálnic -- kdo se ptá, zda tito lidé vlastní automobil? Dále peníze na veřejnoprávní rozhlas a kdoví co ještě.

Proč by tedy ti, kteří tráví na dálnici celé dny, nemohli dílem svých daní přispět na literární časopiseckou kulturu, aniž jim kdykoli v životě přijde do ruky? I ona totiž pracuje na svých specificích, zakládá a konsoliduje společnost lidí, kteří myslí, diskutují a vůbec se podílí na tzv. literárním provozu. Buďme s nimi proto solidární, stejně jako jsme solidární s vlastními sympatizanty.

Za třetí: Literatura bohužel může nabídnout stále méně tam, kde vítězí potřeba okamžitě ukojit svou potřebu, kde povrchní žvást bez hlubší znalosti s nadhledem válcuje pečlivě provedené analýzy.

Literární časopisy by proto neměly být chápány jako trafiky redaktorů, ale jako pokus zachovat v množství dryáčnických časopiseckých titulů prostor pro zcela jiný druh informace. Mně osobně by vadilo, kdybych si nemohl alepoň jednou za týden vybrat hned z několika časopisů. A jako jejich pravidelný čtenář vím, že obvinění z "tuhosti", z neschopnosti přispěvatelů a čtenářů vstoupit na tu "opravdovou půdu" virtuality, kde se skutečně čte, kde se bojuje o holý život, je pouhým znakem toho, že kritik (tentokrát pan Vejlupek) ani neměl tu potřebu se s kritizovaným materiálem pečlivě seznámit. Samozřejmě. I takové metody jsou možné tam, kde není čas na nic. Nezbývá než dodat: Česko je opravdu zemí kulturní. Kdyby tak jen ty literární časopisy nebyly.

Česká literatura
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.6. 2009