Binární smýšlení Západu může být pitomoučké

27. 6. 2009

KD│Prezident Mahmúd Ahmadínežád je možná v mnoha částech světa nepopulární. Z toho by mělo vyplývat, že takřka každý, kdo s odstupem sleduje videozprávy o protivládních demonstracích v Teheránu, jásá. To však ani zdaleka není pravda, konstatuje Tom Plate na serveru Al-Arabíja.

Západní pozorovatelé mají sklon považovat protestní demonstrace v každém případě za dobrou věc --- za známku zdravého nesouhlasu, ve své nevinnosti takřka andělskou. Jenže v globálním měřítku je to pravděpodobně menšinový názor. V dvojhodnotovém západním pohledu je Ahmadínežád označen za zlého --- a tak každý, kdo mu oponuje, by měl být dobrý. V naší manichejské politické morálce prostě neexistuje prostor pro --- řekněme --- "šedé" postavy.

Nicméně v mnoha částech světa, zejména v Asii, je teheránská opozice vnímána se smíšenými pocity. Příčinou tohoto stavu je to, že lidé po celém světě nutně nehledí na svět stejnými růžovými brýlemi jako my.

Ale binární pohled Západu může být pošetilý. Západ obecně dělá tuto dětinskou chybu, spojenou už s percepcí a zjednodušeným nálepkováním šáha z konce 70. let. Mnozí na Západě považovali Paví trůn za obraz totálního zla, jehož čas odejít již dávno minul. Prakticky nikdo nevnímal pokus Henryho Kissingera podat k historickému dramatu nuancovanou perspektivu: Kissinger se obával, že následný íránský režim může být ještě horší. Příliš mnoho melancholických století vyvolalo příliš mnoho shnilých revolucí. Neboť ke každé volnosti, rovnosti a bratrství zde byl Lenin, Stalin a Pol Pot.

Zejména v Asii je podezření vůči studentským revolucím prakticky začleněno do genetického kódu a té sekce mozku, která zodpovídá za strach. Čínské úřady se velkých pouličních demonstrací obávají jako katastrofy. Představte si privilegované lídry v Pekingu sledující zpravodajství Al-Džazíry a CNN z masových demonstrací v Teheránu s takřka neurotickými projevy postraumatické stresové poruchy. Svoboda a demokracie mohou být úžasné myšlenky; avšak na cestě k utopii došlo k jistým problematickým událostem.

A nejsou to jen většinoví představitelé, kdo mají ze současných íránských pouličních scén smíšené pocity. Mnozí Číňané si vzpomenou na adolescentní a násilné Rudé gardy během Kulturní revoluce, s nimiž demonstrace vedené studenty automaticky spojují. Pro mnohé, kteří zažili hrůzy náhlých násilných změn, může pomalu se vyvíjející status quo představovat cosi blízkého politickému nebi na zemi.

Pouliční demonstrace skýtají excelentní záběry pro politickou televizi. Ale ne vždy znamenají přechod k lepší vládě, lepšímu životu a živobytí pro všechny. Je zábavnější jim přihlížet než vydržet až do konce. Lidé ze Západu jsou z větší části z politických morálních představení nadšeni, nicméně Asijci by se jich rádi vzdali.

Celý článek:ZDE

Írán
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.6. 2009