Washington versus Teherán:
Byly by občanské protesty íránských rozměrů v USA povoleny?
25. 6. 2009
KD│Juan Cole komentuje vyjádření Baracka Obamy, v němž odsoudil represi, kterou íránská vláda uplatňuje vůči svým občanům:
Účelem tohoto komentáře je odsoudit zasahování íránského státu do práva lidu na mírumilovné shromažďování a nenásilný protest, což je právo zaručené ústavou Íránské islámské republiky.
Je to dobré prohlášení, poněvadž používá jazyka debaty probíhající v samotném Íránu a odmítá americké zasahování do vnitřních záležitostí této země.
Ale jsou tu také nebezpečí. Obama bude tváří v tvář potlačení íránských protestů pravděpodobně stejně bezmocný, jako byli Eisenhower vůči maďarským událostem v roce 1956, Johnson vůči Československu v roce 1968 a Bush senior v roce 1989 vůči Náměstí nebeského klidu. George W. Bush nedokázal nic udělat proti potlačení teheránských protestů v roce 2003 nebo reformistických kandidátů během parlamentních voleb v roce 2004, případně proti pravděpodobně zfalšované volbě Ahmadínežáda v roce 2005. Írán jakožto ropný stát nepotřebuje zbytek světa a není jednoduché na něj vyvinout tlak. Takže Obama by měl být opatrný při vytváření jakýchkoliv očekávání americké intervence, která by možná byla neúspěšná. A co více, pokud režim při potlačení protestů uspěje, jakkoliv to je odporné, bude stále silnou figurou na šachovnici mezinárodní diplomacie a USA s ním budou muset jednat, stejně jako po roce 1989 s Čínou.
A čím více toho Obama k tématu řekne, dokonce i tímto jazykem, tím více riskuje asociování Musávího příznivců se spiknutím CIA. Íránská média už předvádějí zadržené demonstranty, kteří se "přiznávají", že je svedla "západní média". Pokud je někdo v nacionalistickém a zraněném Íránu úspěšně spojen se zahraničními zájmy, jde o politický polibek smrti.
Je faktem, že navzdory hučení americké pravice o tom, že "Musíme něco udělat", nejsou Spojené státy v Íránu neutrálním nebo blahovolným hráčem. Washington v roce 1953 kvůli znárodnění ropného průmyslu svrhl zvolenou íránskou vládu a instaloval megalomaniakálního a opresivního Mohammada Rézu Páhlavího, který se postupně natolik odcizil všem sociálním třídám, že byl v letech 1978-1979 svržen lidovou revolucí. Šáh měl národní systém vnitřního zpravodajství, zavíral lidi kvůli nejmenšímu projevu nesouhlasu, a byl v tom americkou vládou podporován. Takže někdejší americká intervence nestála na straně lidských práv.
Později USA podporovaly hrůzostrašnou organizaci Lidových íránských mudžáhedínů (MEK), která připomíná kult a vznikla ze směsi stalinismu a fundamentalistického islámu. MEK je teroristická organizace a v Íránu podnikala útoky, takže vztahy Pentagonu s ní jsou v mnoha ohledech špatné. Mimochodem, MEK má ve Washingtonu velmi významnou lobby, získala podporu některých kongresmanů a podporují ji některé figury proizraelské lobby jako Daniel Pipes a Patrick Clawson. Neříkám, že by tito lidé měli být vyšetřováni kvůli materiální podpoře terorismu, i když jsem zděšen neústavností současné taktiky ministerstva spravedlnosti, ale poukazuji na to, že americká imperialistická pravice byla po desítky let v Íránu zapojena do velmi nekalých záležitostí. Osoba pracující v Pentagonu mi jednou sdělila, že tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld soukromě prosazoval použití taktických jaderných zbraní proti Íránu. A Dick Cheney je do té míry závislý na zahájení války proti Íránu, že pokusy odsunout tyto plány charakterizuje jako "spiknutí". Vzhledem k tomu, co USA provedly ve Fallúdži, zdá se mi nepravděpodobné, že by vojenská invaze do Íránu prospěla tamnímu občanskému životu. A je poněkud nevýhodné být vystaven jadernému útoku.
A co více, bohužel, američtí politici už nejsou v postavení, aby jiné země vyučovali lidským právům. Nepovolené a po celém městě konané demonstrace, jako byly ty teheránské minulý týden, by se ve Spojených státech konat nesměly. Útok na Obamu za nedostatečnou intervenci v Íránu vedl senátor John McCain. Ale na republikánské konvenci v St. Paul bylo zatčeno 250 protestujících, krátce předtím, než McCain vstoupil na pódium. Většinou šlo o nevinné aktivisty a dokonce o žurnalisty. Došlo k útoku na Amy Goodmanovou a její spolupracovníky. V roce 2004 byly v New Yorku vyznačeny "protestní zóny" a 1 800 protestujících bylo uvězněno a obviněno. Počet demonstrantů uvězněných při sobotních protestech v Teheránu se odhaduje na zhruba 550, což je méně, než kolik jich newyorská policie uvěznila při protestech proti Bushově politice v roce 2004.
Američtí politici by měli dát od Íránu ruce pryč a nechat Íránce, ať si poradí sami. Pokud reformátoři mají dostatečnou veřejnou podporu, vyvinou taktiku, která situaci změní. Pokud tuto podporu nemají, budou se muset přeskupit a pracovat na změně. Americké tajné operace a vojenské intervence už způsobily dost krveprolití a chaosu. Kdyby USA v roce 1953 nechaly Mosaddeka na pokoji, Írán mohl dnes být kvetoucí demokracií a žádného Zeleného hnutí by nebylo třeba.
Celý text v angličtině:ZDE
VytisknoutObsah vydání | Čtvrtek 25.6. 2009
-
26.6. 2009 / Michael Jackson zemřel na infarkt25.6. 2009 / Musáví si stěžuje, že je na něj vyvíjen nátlak25.6. 2009 / Rabuje se na Moravě, nebo ne?25.6. 2009 / Avízo: Demonstrace proti násilí v Íránu25.6. 2009 / Otevřený dopis na podporu íránských demonstrantů24.6. 2009 / Fantazie o změnách klimatu24.6. 2009 / Kyrgyzská základna bude opět Američanů?23.6. 2009 / Stratfor: Íránské protesty a revoluční test13.6. 2009 / Hospodaření OSBL za květen 2009