Paragraf 206 Trestního zákona č.140/1961 Sb. - Pomluva

19. 6. 2009 / Věra Říhová

Kriminální policie musí tyto skutečnosti prošetřit, ale běžný občan se neumí proti obvinění bránit, neboť nemá mnoho možností podat správné důkazy na svou obhajobu. Platí tudíž, že občan musí mít předem zajištěné důkazy pro své podané oznámení, pouhým podezřením na trestný čin se vystavuje možnosti vlastního stíhání.

Kriminální policie důkazy nehledá, pouze ty existující shromažďuje. Nebo těch oznamovatelů musí být více, aby si vzájemně mohli podat svědectví a projevit své občanské rozhořčení. Pak se tím bude skutečně někdo zodpovědně zabývat a nikomu nehrozí žádné obvinění. V ostatních případech se vyšetřování odkládá i tehdy, kdy je pachatel všem dobře známý a všichni vědí, že případ je pravdivý a důkazy existují.

Sama jsem těmto útokům byla několikrát vystavena a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit tvrdý nátlak kriminální policie, která hledá únik z vyšetřování, aby členy organizovaného zločinu nemusela vyšetřovat. A také se jim to většinou daří. Kdybych neměla zkušenosti ze své účetní a ekonomické praxe v jednání s Finančními úřady a auditory, kdy musím obhajovat svou práci a zdůvodňovat použité postupy či dokonce předkládat důkazy k oprávněnosti daňových nákladů a výnosů, byla bych dnes dávno odsouzená jako jedna moje známá, která udala matku své zneužívané a týrané 8-leté vnučky a která sama byla odsouzená podmínečně na 6 měsíců za křivé obvinění, aniž by matce bylo zabráněno v jejím trestním jednání. O osudu dítěte nemám zprávy, neboť babička má soudní zákaz styku s dítětem.

V naší zemi je zločin, zvláště organizovaný, chráněný stejně tak jako v padesátých letech. Tehdy se jednalo o zájem budování socialismu, dnes se jedná o zájem svobodných zisků, ale také co nejnižších statistických čísel v oblasti kriminality.

Včera ráno v rozhlase Praha 2 v pořadu "Jak to vidí" citoval Pavel Kosatík Ferdinanda Peroutku: "Tak buďto na tu demokracii věříme nebo ne....a pokud ne, pak jsme ztraceni" Sice to pronášel v souvislosti s ekonomickou krizí, ale velmi mně připomněl slova soudruhů komunistů o tom, jak je těžké budovat socialismus, když se tomu lidé brání, na komunismus nevěří a smějí se mu. Také já nechci na svobodu a demokracii "pouze věřit" a už vůbec ne na svobodu jenom pro někoho, především pro ty nejprůbojnější a nejodvážnější, schopné zabít nebo alespoň zavřít každého, kdo se jim postaví do cesty.

Svoboda ani demokracie není nekonečný a neomezený vesmír, mají své meze. Stejně jako socialismus měl své třídní nepřátele v každém, kdo nesouhlasil se zločinností kolem sebe, také dnes ve jménu ničím neomezené svobody a především práva na zisk získaný jakýmkoliv způsobem chráníme zločince všeho druhu.

Možná někdo namítne, že máme přeplněné věznice, že už ty odsouzené nemáme kam zavírat. To je pravda. Odsouzení jsou především všichni hlupáci, kteří se nechali nachytat, a hlavně se ti "troubové" ke svým činům přiznali. Jen zcela výjimečně je odsouzen zkušený zločinec. Bohužel jsou trestáni i nevinní lidé, kteří nemají dost sil, znalostí či zkušeností se bránit. V průběhu vyšetřování je to jako na fotbale, vyhrává ten, kdo dá protivníkovi nejvíce branek. V případě remízy se případ odkládá.

Pan Uwe Ladwig se často podivuje nad lhostejností lidí, kteří přehlížejí trestné činy a nepomáhají obětem. V padesátých letech se lidé také báli, také byli beztrestně okrádáni, jako dnes je spousta spoluobčanů okrádána exekutory ve jménu zákona a bandami organizovaného zločinu, také byli zastrašováni a beztrestně mučeni stejně jako dnes. I tehdy se stejně jako dnes zločinnost omlouvala vyššími ideály, bagatelizovala a hlavně netrestala.

Tehdy jsme budovali lepší zítřky, dnes hájíme svobodné právo na jakékoliv zisky, nejdůležitější je fakt, že se tito pachatelé dokáží o sebe finančně postarat a nechodí žádat o sociální dávky. I tehdy se budovaly lepší zítřky pouze pro někoho a každý, komu se to nelíbilo, byl zastrašován nebo potrestán, stejně tak je dnes svoboda a majetek pouze pro někoho a každý, komu se to nelíbí, ...

Nechci tvrdit, že doba je stejná, to v žádném případě není. Pouze metody jsou stále stejné už od dob barbarů. A pak, že se lidé neumí z minulosti poučit. Proč si myslíme, že si někteří jiní nemyslí, že si návrat do minulosti zaslouží ? Kolik lidí by chtělo návrat do feudalismu, který zajišťoval rodové právo na majetek a společenské postavení chráněné církví ? Kolik lidí by chtělo návrat do socialismu nikoliv pro jeho sociální jistoty, ale pro jeho majetkové jistoty chráněné členskou legitimací a pro úctu společnosti k funkcím ?

Především se snažíme chránit beztrestnost zločinnosti , protože jen s ustrašenými občany se dá snadno manipulovat. Proto také chráníme domácí týrání dětí ve jménu práva rodičů a práva na svobodnou výchovu. Proto místo požadavků na řádné vyšetřování a trestání kriminálních činů dáváme rodičům internetový slabikář s básničkami. O skutečném zločinu pak stačí veřejně prohlásit, že neexistuje, tak jak nám to předvedl jeden bývalý ministr za ODS.