KONTINUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ BRITSKÝCH LISTŮ

KONTINUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ BRITSKÝCH LISTŮ

Velký kontingent elitní irácké Republikánské gardy dnes směřoval směrem na jih v konvoji asi 1000 vozidel směrem k americkým jednotkám ve středním Iráku, v oblasti, která už zaznamenala nejtěžší boje v této válce. Američany vedená koalice útočící směrem na Bagdád byla zdržena v dosud největší bitvě této války, jejímž účelem je svrhnout Saddáma Husajna, zatímco pokračují letecké údery proti iráckému hlavnímu městu. Američtí pracovníci výzvědných služeb konstatovali, že Republikánská garda se vydala na cestu z Bagdádu po trase, která se vyhýbá jednotkám americké armády, ale směřuje k americkým námořním jednotkám, které v minulých dnech bojují kolem města An Nasiriyah. Vyplývá z toho, že Republikánská garda, nejlepší a nejloajálnější armáda Saddáma Husajna, je stále ještě, navzdory několika dnům spojeneckého bombardování a útoků prostřednictvím raketových střel, schopna zahájit ofenzívu proti spojeneckým postavením...

Jdu v Ostravě po hlavním náměstí a z první strany Blesku na mě u novinového stánku křičí vedle fotografie Jiřiny Bohdalové palcový titulek: "Jsem nevinná!" Týká se seznamu údajných spolupracovníků někdejší komunistické tajné policie StB, na němž se Bohdalová prý ocitla, hned vedle dalších známých herců a kulturních pracovníků.

Proč pronásledovat herečky a zpěváky? Některé věci hodně vypovídají o kulturním stavu společnosti. (Hodně například vypověděla i nedávný Bakalářův odporně rasistický pamflet, který obsahoval pseudovědecký poznámkový aparát, takže intelektuální česká obec jaksi nepoznala, že nejde o vědeckou publikaci, ale o blábol, a jala se Bakalářovým "dílem" docela vážně zabývat i v televizních diskusích...:) Kde je soudnost? V normální zemi by se na Bakalářovu knížku podívali na pět vteřin, poznali by, co je zač, a hodili by ji do koše. Ne tak v Čechách, tam se to nepozná...)

Mluvil jsem včera s jedním člověkem, jehož bratr byl vysokým důstojníkem StB. Ten samozřejmě na seznamech "spolupracovníků s StB" není. Dodnes pracuje u policie - nemá problém.

Člověk, s nímž jsem hovořil, učil koncem osmdesátých let skupinu nekonformních studentů, kteří dělali protistátní divadlo, uspořádali petici na podporu Václava Havla a měli být vyhozeni ze studia. Tento člověk, jako vedoucí jejich studijní skupiny, byl prostřednictvím personálního oddělení školy požádán Stb, aby na ně vypracoval posudky. Na základě těch posudků studenti ze školy vyhozeni nebyli, ale jejich pisatel se dostal do seznamu jako "spolupracovník Stb". Hodně lidem tento hon na čarodějnice uškodil, někteří spáchali sebevraždu.

Uvažuji, jaké komplexy si lidé líčí neustálou posedlostí seznamy spolupracovníků Stb, které jsou neprůkazné. Čtěte knihu Osočení, kterou vydala Zdena Salivarová-Škvorecká: ukazuje tam na několika desítkách osudů osob, označených za "spolupracovníky Stb", že jde vždy o individuální, často nesmírně tragické, příběhy a nelze je hodnotit statisticky. Viz například svědectví "spolupracovníka StB", světoznámého českého básníka Miroslava Holuba, jak vyšlo v knize Osočení a které publikovaly v roce 1999 Britské listy.

Básnik, trubkár, spevák, aktivista a patafyzik Boris Vian priniesol svetu túto kontroverznú pieseň. Tesne pred zásadnou porážkou Francúzska v Indočíne a pred výbuchom nepokojov v Alžírsku sa tento bonviván usiloval upozorniť na militaristickú politiku vlastnej vlády. Ťaživá atmosféra spôsobila, že ju nik nechcel zaspievať v pôvodnej verzii a už vôbec nie vydať. Preto ju musel viac ako jedenásťkrát meniť a aj napriek tomu sa stal nepriateľom štátnych štruktúr. V národnom archíve nahrávok pieseň z tých čias doteraz nesie pečiatku zákazu. Boris Vian sa však stále nevzdával a napriek tomu, že nerád cestoval, odišiel v roku 1957 do Štokholmu a podpísal symbolickú zmluvu na jej vydanie v severských krajinách. Text mierne adaptovali na severské pomery s tým, že duch piesne zostal zachovaný. Všetko toto nezabránilo Vianovi myslieť naďalej slobodne, tak, ako to mal rád. Vždy tvrdil, že Dezertér nie je antimilitaristická, ale proobčianska hymna. Dnes sa história akosi opakuje. Militaristický svet zakazuje myslieť opačne. Vlastné svedomie sa pre moc a médiá stáva nezodpovedným populizmom. Nemyslieť vojnovo, znamená pre etablishment myslieť v prospech nepriateľa. Kam sme to dospeli?

ANALÝZA

Vláda a její odpovědní představitelé - premiér Špidla , ministr obrany Tvrdík, ministr zahraničí Svoboda, parlament i poslušná média nám do omrzení opakují čecháčkovsky šalamounské řešení o naší účasti-neúčasti ve válce v Iráku. Právní "experti" MZV, kterým je nyní dopřáno sluchu, rovněž nemají žádné problémy. Svého velvyslance při OSN v New Yorku informovali, že pokud by někdo použil veto proti zamýšlené rezoluci (nakonec nebyla předložena) tak by se jednalo o "zneužití" veta a nemusilo by se k němu přihlížet. A navíc kdyby rezoluce vůbec nedostala ani 9 hlasů i tak by to byl "akt" Rady bezpečnosti a k útoku by to stačilo. Tak nám to vysvětlil alespoň pan velvyslanec Kmoníček v Právu 13.3. Je to vrchol hlouposti a servility, kterou lze snad srovnat jen s tím, co se stalo na MZV po srpnu 1968, kdy právní odbor vypracoval rozbor, na jehož základě došel k závěru, že "bratrská pomoc" je agrese.

Morrisonová, Toni: Šalomounova píseň. Z anglického originálu Song of Solomon přeložila Hana Žantovská, předmluvu a medailon napsal Josef Jařab. Praha: Euromedia Group k. s. -- Odeon, 2002. 352 stran

Román Toni Morrisonové Šalomounova píseň se otevírá scénou, která předchází (ba dokonce nepřímo zapříčiňuje) narození jeho hlavního hrdiny: skokem černošského pojišťovacího agenta Roberta Smithe, který zatoužil vzlétnout "na vlastních křídlech", ze střechy veřejné nemocnice. Obdobným skokem hlavního protagonisty, jemuž se náhle -- byť o mnoho let později a na docela jiném místě -- zachtělo létat, kniha končí. Motiv létání, který celý příběh rámuje, se však v knize objevuje i na mnoha dalších místech, v nejrůznějších podobách, a je možné jej označit za klíčovou metaforou románu. Snad nejlépe lze význam této metafory osvětlit právě na osudech ústřední postavy.

Po prověření dokladů, poskytnutých v součinnosti Ministerstvu financí, vedení Rady konstatovalo, že jeden ze stěžejních důkazních materiálů není dokumentem Rady, přestože je za takový vydáván. Jedná se o "zápis" z "jednání" Rady s dr. Železným ze dne 2. 3. 1999.

K tomu vedení Rady sděluje následující:

Podle Martina Muchky, předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, se rada sešla minulé pondělí, aby prodiskutovala "nové skutečnosti" v souvislosti s arbitrážním řízením mezi CME a ČR. "Zjistili jsme, že jeden z těchto materiálů neměl vůbec v té arbitráži co dělat. Jedná se o klíčový dokument, na základě kterého arbitráž skončila tak, jak skončila. Takže jsme se tou věcí zabývali, snažili jsme se dopracovat k tomu, jak se to tam dostalo," informoval Muchka 24. března server Česká média. Onen dokument je zápisem z tajného jednání mezi radou a Vladimírem Železným z 2. března 1999, při kterém Železný radu informoval o svém záměru poškodit ČNTS a při kterém rovněž navrhl způsob podpory ze strany rady. Podle Muchkova vyjádření hodlá rada na svém příštím zasedání rozhodnout, zda v této souvislosti podá trestní na neznámého pachatele.

Od Suezské války v roce 1956 nebyl západní svět tak rozdělen jako dnes. Dá se navíc říci, že hloubka dnešního rozštěpení je v období po 2. světové válce nebývalá. Vedle válečné "koalice ochotných" se formuje mírová "koalice neochotných". Obě tato uskupení konzultují své akce nezávisle na OSN, NATO či Evropské unii. Zatím téměř všichni politici i komentátoři očekávají, že momentální krize v západním světě bude překonána brzy po válce. Jenže ostrost dnešních sporů je taková, že obnovení spolupráce nebude automaticky znamenat obnovení důvěry. A hlavně -- představa brzkého návratu do normálních dní vychází z předpokladu, že válka proti Iráku bude krátká. Který ovšem nemusí vyjít.

Článek vyjde v mírně zkrácené verzi ve čtvrtečním Ekonomu

píše komentátor Taki v listě The American Conservative, poté, co nejprve vyjadřuje své přesvědčení, že Američané zvítězí v Iráku jistě rychle, a pokračuje:

To napsal včera N. D. Kristof ve sloupku v normálně provládním americkém deníku New York Times, kompletní text v angličtině viz ZDE.

Anebo že by byla Saddámova politická indoktrinace obyvatelstva efektivní a úspěšná? Vždyť se modeloval na Stalinovi a i za Stalinovy vlády, zatímco hrůzovládce vraždil miliony lidí, ho miliony v Rusku milovaly... (JČ)

Citujeme z komentáře Stuarta Taylora z amerického listu National Journal.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.