Macon Dead (česky Mrtvý), jemuž se v knize přezdívá Mlíčňák, se narodil do jedné z nejbohatších černošských rodin v Chicagu. Jeho otec, Macon Dead starší, je silná, autoritativní osobnost a v rodině má hlavní slovo. Smysl života spatřuje ve vydělávání peněz a v honbě za úspěchem a tomu je také schopen obětovat všechno, včetně dobrých vztahů s vlastní ženou a dětmi. Na rozdíl od matky, orientované víc duchovně, má na syna značný vliv a do velké míry formuje jeho budoucí náhled na svět.

Mlíčňák se snaží z otcova vlivu vymanit a osamostatnit se, neboť se cítí vedle něj méněcenný, ale jeho vzpoury jsou v zásadě bezvýznamné (pouze jednou se postaví na odpor, to když otec bije matku) a později mu skutečnost, že může být součástí otcova byznysu, začíná dokonce vyhovovat. Díky otcovu postavení proniká pozvolna do "lepší společnosti" a stále víc vyhledává její zábavy, které si zpestřuje krátkodobými vztahy s různými ženami. Jinak jeho život není v ničem mimořádný a ani dlouhodobý milostný vztah s vlastní sestřenicí Hagar tuto jednotvárnost nijak nenarušuje. Až do chvíle, kdy se jej Mlíčňák rozhodne "pro únavu" ukončit; v té době už je mu ovšem víc než třicet let. Hagar se ho snaží vší mocí získat zpět a když ji i nadále odmítá, pomine se na rozumu, začíná Mlíčňáka pronásledovat a opakovaně se ho pokouší zabít.

Všechny Hagařiny pokusy však končí neúspěchem: na to, aby dokázala Mlíčňáka zabít, ho příliš miluje. Mlíčňáka její vášnivost znepokojuje; sám jí nikdy nebyl schopen. V Hagar se setkává s něčím, co až dosud ve svém relativně spokojeném, pouze na sebe soustředěném životě nepoznal -- s láskou. Teprve mnohem později (a spíš souhrou okolností než vlastní zásluhou) si svůj egocentrismus uvědomuje; zjišťuje náhle, že v jeho životě cosi chybí a že absence tohoto "cosi" vlastně po celý jeho dosavadní život bránila tomu, aby se cítil alespoň někdy doopravdy šťastný.

Hagar je vnučkou Pilát, sestry Macona staršího a černé ovce rodiny Deadových, která se živí ilegálním prodejem vína a zcela ignoruje společenské konvence. Mlíčňákův vztah k Pilát je ambivalentní -- obdivuje ji a zároveň se jí bojí. Je pro něj ztělesněným opakem otce, v jehož světě stojí hmotný zisk na nejprvnější příčce a který svoji cenu odpočítává od závistivých pohledů lidí z ulice, když kolem nich neděli co neděli projíždí ve svém nablýskaném packardu. Pilát jako by tyto věci vůbec nezajímaly. Žije si po svém a spoléhá ve všem pouze na vlastní úsudek. Peněz má vždycky právě dost na to, aby přežila. Je dětinská i hluboká, bezprostřední a přitom tajemná. Říká se o ní, že je nadána čarodějnými schopnostmi.

Mlíčňák ji zpočátku velmi respektuje, později se však nechává zmanipulovat otcem, který je přesvědčen, že Pilát vlastní pytel zlata, a vydává se do jejího domu krást. Zlato nenajde, vidina bezstarostného života jej však žene dál, až do zapadlého kraje ve Virginii, odkud Pilát a otec pocházejí a kde by se měl hledaný poklad dosud nacházet. Ani tentokrát nemá štěstí.

Zklamaný putuje venkovskou krajinou, která na něj -- zcela proti jeho očekávání -- silně zapůsobí; sám neví, co ho na ní tak rozrušuje. Před jeho očima se postupně vyjevuje tajemný příběh jeho předků, uchovaný v podivuhodné místní legendě o Šalomounovi, odkrývají se před ním skutečná jména členů jeho rodiny, jiná než ta, jichž se jim později dostalo od bělochů. Jména znamenající život, nikoli smrt (Dead). Teprve tady (třebaže za dramatických okolností) Mlíčňák nachází to, po čem po celou dobu vnitřně toužil a co nikde jinde najít nemohl: svou identitu.

Mlíčňák se dovídá, že Šalomoun, o němž si v tom horském kraji zpívají děti při svých hrách, byl jeho prapradědeček, jeden z otroků, kteří pracovali ve Virginii na bavlněných plantážích. Podle pověsti se prý jednoho dne vznesl do vzduchu, zanechal tu svou ženu a jedenadvacet dětí a odletěl domů, zpátky do Afriky.

Zprvu chápe Mlíčňák legendu příliš doslovně a nevěří, že by se něco takového mohlo odehrát. Snaží se ji nějak racionálně uchopit; jeho rozum, zvyklý nedůvěřovat ničemu, co nevychází přímo ze zkušenosti, se jakémukoli jinému výkladu brání. A pak, znenadání, snad i pod vlivem magické atmosféry kraje, mu dochází skutečný význam oné písně. Nedokáže si to vysvětlit, ale cítí, jak ho její slova rozechvívají, dostávají ho do euforie, jaká mu byla až dosud neznámá, doslova ho elektrizují.

Celý život byl něčím nebo někým svazován: otcem, matkou, Hagar, barvou pleti, otcovým majetkem, předsudky. Neustále se vymezoval vůči nějakému vlivu, zápasil s vlastními strachy; a nikdy neměl dost sil, aby vyhrál. A najednou tu je píseň, která vypráví o čemsi jiném: o lidské touze osvobodit se od všeho, co člověka tísní, povznést se nad každodenní trápení, a především o odvaze, které je k tomu zapotřebí a kterou můžeme najít pouze sami v sobě. A také o tom, že to za to stojí. Chce-li člověk doopravdy žít.

Mlíčňák náhle cítí, poprvé od chvíle, kdy jako malý chlapec klečel ve svém pokoji u okenního parapetu "a v duchu přemítal zas a znova, proč musí žít jen při zemi" (str. 24), že ta píseň zpívá také jeho příběh. Že také on touží vrátit se tam, daleko, před zrození, ke kořenům svého rodu a že tento návrat bude pro něj také návratem k sobě samému. Vývoj událostí mu nakonec zabrání jít tímto směrem dál, avšak ve chvíli, kdy skáče z Šalomounovy skály do náruče svého bývalého přítele Kytary, ví už, že jenom člověk, který v sobě najde odvahu riskovat to nejcennější, co má, může skutečně vzlétnout.

Šalomounovu píseň lze číst jako knihu o postavení černochů v Americe od časů otroctví až po dobu téměř současnou, o jejich bojích za rovnoprávnost a důstojnou existenci, viděných bez jakéhokoli sentimentu a laciného patosu. Můžeme ji chápat jako výpověď o nelehkém a nesamozřejmém soužití mužů a žen a jejich odlišných představách o tom, co je v životě podstatné. Je možné ji číst v úžasu nad čarovnou mocí jazyka a silou lidské představivosti; nechat se unášet řečí dávných, polozapomenutých mýtů, jež před námi odhalují, co jsme o sobě dosud netušili, a pomáhají nám porozumět našemu vlastnímu příběhu. Především je však písní zapomínané a znovunalézané lásky a odvahy. Odvahy ke svobodě, odvahy k životu.