Příčina je ovšem zřejmá -- je jí rozdílné chápání podnikání a práva v České republice a mimo ni. V Česku je za podnikání považován bezohledný boj každého s každým, ve kterém zvítězí obratnější. Televizní rada v r. 1999 odmítla k tunelu dr. Železného zaujmout postoj, neboť "se jednalo o soukromý spor dvou firem" a většina občanů pociťovala naopak zadostiučinění, jak šikovně pan doktor zazobaného amerického podnikatele napálil. Faktem je, že se podle platného práva nedopustil trestného činu, neboli "jednal v souladu se zákonem". "Za to si může poškozený sám, měl si dát lepší pozor", v tom se s Langrem a Štěpánkem shoduje celé české právní a etické cítění. "Ale to jste si měli předem dobře rozmyslet, které akcie nakoupíte", odpovídala vláda, když dikům zůstaly pouze oči pro pláč. "Můžete si za to sám, když tam necháte rádio, jen tím provokujete", sdělí vám policista u vykradeného auta. "Mohla si za to sama, kdyby se nebránila, mohla být dodnes mezi živými", brání se muž, který kvůli pár stovkám zabil svou ženu.

Arbitrážní rozhodnutí by mohlo být připomenutím, že je to způsob myšlení specificky český a že by bylo dobře se nad ním zamyslet. "V sázce je především pověst země", komentoval to americký velvyslanec v ČR Craig Stapleton. S tou si ovšem mnoho starostí neděláme, zato deset miliard je pádný argument.

Klíčovým okamžikem byl 5. srpen 1999, kdy Železný již prosperující Novu osamostatnil od podniku ČNTS, který Lauderovou investicí její vnik, rozběh a provoz umožnil. Výnos z provozu Novy se tím přesměroval do Železného CET 21, zatímco Lauderova ČNTS ztratila hodnotu. Jinými slovy, Železný se zmocnil Lauderova podílu na výnosu ze společného projektu.

Problémem je rozpor mezi morálním a právním hodnocením. Cizí majetek lze získat směnou, darem anebo dědictvím, zmocnit se jej proti vůli majitele je krádež. V tom si je morální hodnocení napříč kulturami zajedno a také náš právní řád rozpoznává řadu jejích forem, od prosté krádeže a podvodu až po loupežnou vraždu. Nepostihuje však subtilní hodnoty obchodních vztahů. Ne že by byly i podle stávajícího práva zcela neřešitelné. Teoreticky by mělo být možné vysoudit odškodnění z důvodu porušení smlouvy. Společný projekt Novy zjevně spočíval na dohodě, že do něho Lauder vloží investiční prostředky, čeští partneři práci a schopnosti a o výsledný zisk se budou dělit. I když byla uzavřena pouze ústně, nesnižuje to její platnost a Železný by mohl její existenci zpochybnit jedině důkazem, že Lauder do společného podniku vkládal peníze pouze se záměrem dopomoci mu k bohatství. Navíc porušil Železný i psanou smlouvu z února 1997, ve které se zavázal neučinit nic, co by vzájemnou spolupráci CET 21 a ČNTS ohrozilo.

Jenomže je to přesně způsob, kterým se v Česku neuvažuje. Podle našeho pozitivního chápání práva Železnému žádný zákon nebrání změnit dodavatele služeb a jakékoliv úvahy nadto se pohybují mimo právní rámec. Zahraniční arbitráže nám nyní ukazují, že jsme s naším právním chápáním ve světě osamoceni. Hledat vinu u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je kontraproduktivní. Ta by měla nést zodpovědnost za kvalitu programu Novy, ale očekávat od ní suplování nefungující justici nedává smysl, nota bene když obdobné zkušenosti, jako Lauder udělaly v ČR stovky jiných zahraničních investorů v oborech, ve kterých žádné Rady neexistují. Lauderův spor také není ojedinělý, ve Straßburgu leží asi stovka stížností na naši justici s více, než 90% šancí na úspěch -- odškodnění za peníze daňových poplatníků. Nedostatečné právní vědomí se stává vážnou ekonomickou zátěží.

Otázka, proč právě české právní a morální myšlení zaostává za evropským je tedy naléhavá, zdaleka nejen z důvodů přistoupení k EU a rostoucí mezinárodní provázanosti. Zejména s ohledem na to, že v předválečné republice mělo naopak vysokou evropskou úroveň. Obvyklý argument o čtyřiceti letech komunismu vysvětlení neposkytuje, neboť stav právního a morálního vědomí se od té doby průběžně dál zhoršuje.

Možným vysvětlením je lpění na poválečném zákonodárství. Od právního systému, ve kterém vedle sebe koexistuje trestnost rasismu s rasistickými zákony, ochrana lidských práv s jejich popřením, princip nedotknutelnosti soukromého majetku s jeho konfiskací, drakonické tresty za majetkové delikty s beztrestností masových vražd lze ztěží očekávat, že rozvine principy přirozeného práva, odvozeného od univerzálních morálních hodnot. Pozitivní právo poskytuje jediný způsob, jak se vypořádat s relativitou hodnot, které sice platí v principu, ale v praxi až podle okolností. Proč by se tedy na nějaké ty "okolnosti" neměl vzít ohled také v případě Železného a podobných, proč by se etické principy měly uplatňovat právě na ně? Kde by v tom byla jaká spravedlnost?

Přemysl Janýr, Vídeň, březen 2003

premysl@janyr.at