Levice: proti použití síly

Levicové strany zásah odsoudily. Komunisté zcela nekompromisně. Pro ně je akce v Iráku agresí nejhrubšího zrna a podkopává mezinárodní právo. Místopředseda Poslanecké sněmovny Filip hovoří o "nejhrubší chybě USA". Komunisté na svých stránkách již připisují USA válečné zločiny. Od komunistů se nedalo očekávat nic jiného, protože jejich podpora všem totalitním režimům na světě a jejich patologický odpor ke všemu americkému je více než znám.

Komunisté zároveň vidí v mezinárodní krizi šanci na posílení pozic v českém politickém systému. Snahou je tvrdým protiamerickým stanoviskem přitáhnout voliče ČSSD a sociální demokracii oslabit. Ukázat se jako mírotvorce je vždy ku prospěchu a tak KSČM požaduje demisi "válečného štváče" ministra zahraničí Cyrila Svobody za to, že se přihlásil ke koalici útočící proti Iráku a slibuje vládě horké chvilky na půdě Sněmovny během jejího zasedání.

V podstatě stejné formulace jako komunisté používají různé marginální ultralevicové strany a skupiny. Například Dělnická strana na svých internetových stránkách přirovnává zahraniční politiku USA k politice nacistického Německa (stejně jako KSČM). Tato neznámá levicová strana tvrdí, že je politika USA dokonce ještě horší než nacistická.

ČSSD je v daleko složitější pozici než další levicové subjekty. Je sice stranou z levé části politického spektra, ale je zároveň stranou vládní, proto musí hledat velice křehkou rovnováhu mezi svým vládním posláním a mezi svými voliči, kteří jsou (stejně jako většina české společnosti) proti zásahu v Iráku. Předseda parlamentu a významný člen ČSSD Lubomír Zaorálek prokázal, že je zcela proti útoku, neboť se shodl ve svých názorech s představitelem ruského parlamentu Selezňovem. Prohlásil, že stanoviska jeho a jeho ruského kolegy se výrazně shodují. Vzhledem k tomu jak ostře komentovalo začátek vojenské kampaně Rusko, je jasné, kde Zaorálek a zřejmě i spíše větší část ČSSD stojí.

Stejně tak vládní činitelé (např. Pavel Rychetský) z řad sociální demokracie vystupují proti nalézání nějaké podpory pro americký postup. Označili vstup amerických jednotek na území Iráku jako porušení mezinárodního práva. To asi nejlíp dokumentuje, kde se nachází sociální demokracie a jaké má pravděpodobně vnitřní problémy s akceptací nějakého proamerického postoje.

V tom všem se musí posléze pohybovat Vladimír Špidla se svým neuvěřitelným jazykem plným nejasných sdělení. Musí nalézat stále nová slovní spojení, která by vyjádřila naše "vyrovnané" hledisko, tedy postavení někde mezi USA a Evropou (respektive Německem, Francií a dalšími evropskými odpůrci). Ještě se blíží sjezd ČSSD a Špidla si nemůže podlomit pozici u levicověji smýšlejících členů.

Střed: napůl cesty

Dvě menší vládní strany mohou být zařazeny do politického středu s tím, že KDU-ČSL reprezentuje spíše levý střed a Unie svobody pravý střed. Tyto dvě strany měly zřejmě jiný názor než ČSSD nicméně se nakonec přiklonily k vládě.

Lidovci ústy ministra Svobody překvapili vyjádřením podpory Spojeným státům. Ministr zahraničí byl za tato slova peskován jak na vládě, tak u prezidenta a posléze svá slova změnil na řečnickou perlu: "pokud někoho podporuji, neznamená to, že jsem s ním v koalici".

Unie svobody má dlouhodobě výrazně proamerický názor a požadovala zřetelnější vyjádření podpory Spojeným státům. Ve svém oznámení na internetových stránkách uvádí, že vládní prohlášení není zcela totožné se stranickým postojem, ale že za něj přebírá plnou odpovědnost. Vzhledem k její síle ovšem nemohla prosadit vůbec nic.

Pravice: pozitivní postoj k USA

Jako první se zcela nezastřeně k zásahu vyjádřila Občanská demokratická strana. V duchu své zahraničněpolitické vize spolupráce se Spojenými státy vyzvala vládu k solidaritě s nejvýznamnějším spojencem ČR. ODS řekla, že taktéž měla zachovat zachovat jako spojenci a vydat nedvojsmyslné prohlášení o tom, že jsme součástí protiirácké koalice. Tím dala velmi jasně najevo, kde v tomto konfliktu stojí. Strana tímto způsobem srozumitelně vyjádřila své postavení a to je nesporně pozitivní signál k voličům. ODS nežongluje se slovíčky, frázemi, nehovoří o to, že jsme jak na straně USA, tak na straně "staré" Evropy, ale pevně a otevřeně deklaruje svou sounáležitost s USA. Vzhledem k tomu, že většina společnosti je proti řešení konfliktu silou, je to i odvážný postoj.

Pro ODS má tato situace i několik důležitých politických konsekvencí. Zaujala zcela jiné pozice než její bývalý předseda Klaus. Ten přesně ve stylu svého předchozího vystupování v podobných situacích zaujal defenzivní polohu a přiklonil se k vládnímu stanovisku, že nejsme a nebudeme součástí protiirácké koalice. Ve svém prohlášení dokonce uvedl, že USA zvolily chybné prostředky. Nicméně jako ostatní kritici hovoří ve frázích, za kterými se neskrývají žádná řešení komplikované situace.

Tato odlišná stanoviska bývalého vůdce a politické strany signalizují, jaké bylo asi rozložení názorů v předchozích případech mezinárodních krizí (např. v případě kosovského konfliktu). Klaus v mnoha těchto situacích vystupoval jako hlas ODS, ale je možné uvažovat o tom, že to nebyl hlas reprezentativní. Vypadá to, že na případu Iráku se ODS definitivně odstřihla od svého duchovního otce a vydala se cestou vyjadřování stanovisek, které nebudou vždy v souladu s Klausovým míněním.

Politické strany se vyjádřily k současné situaci různě. Strany opoziční (ODS a KSČM) vyslovily své názory velmi ostře. Vládní strany se ocitly v daleko komplikovanější situaci. Jejich prohlášení je proto spíše mlhavé. Možná proto, aby se dalo vykládat různě a vláda měla alespoň minimální prostor k manévrování.