Na rozdíl od války v Perském zálivu v roce 1991 neexistuje při tomto konfliktu žádná arabská koalice a tento konflikt nemá v regionu skoro vůbec žádnou podporu. Iráčtí exulanti, to je vtip. Představují méně než jedno procento obyvatelstva Iráku, a přesto lenoškoví válečníci v Americe o nich hovoří jako o mlčenlivé většině. Nemylte se. Arabská ulice je přesvědčena, že se válka vede kvůli ropě a kvůli imperialismu, nikoliv kvůli odzbrojení.

A je to ještě horší. Domnívá se snad někdo jiný kromě těch, kteří mají v ioblasti vlastní zájmy - tedy kromě neokonzervativců, Ariela Šarona, ropných společnosti - že bude možno vštěpit iráckému lidu pojem západní demokracie? To, že je demorkacie nakažlivá, je jenom heslo. Evropě trvalo 1500 let, než si na demokracii zvykla, a demokracie dosud neexistuje v jediné arabské zemi. Amerika má ve zvyku odcházet ze scény, jako například ve Vietnamu. Věří někdo skutečně, že budeme sedět v Iráku pětadvacet let a budeme se tam snažit vytvořit demokracii?

Daleko pravděpodobnější je, že se bude hlasovat podle klanů, což bue znamenat, že moc přejde od méně než dvacetiprocentní sunnitské menšině k šiitské většině. Íránci v sousedství jsou shodou okolností také šiité, což znamená, že Šáronův - promiňte - Bushův další cíl, Írán, už nebude tak lehký.

Ahmad Chalabi, šéf Iráckého národního kongresu, je velmi bohatý emigrant, proti němuž bylo v Jordánsku zahájeno trestní stíhání za obrovské podvody. Chalabi chce, aby z něho Bush udělal dočasného šéfa státu v Iráku, tak říká všechno, co by k tomu mohlo napomoci.

Divím se, jak je možné, že se prezident Bush dostal do této šlamastyky. Jak řekla velmi dojemně sestra jedné oběti z 11. září: "Mého bratra neusmrtila zbraň hromadného ničení, ani jedovatý plyn ani jaderná zbraň. Usmrtilo ho 19 nožů na rozřezávání krabic a pokud se nebudeme zabývat důvody, proč nás tito lidé nenávidí, nikdy nebudeme v bezpečí."

Strýček Sam nyní začal zcela otevřeně ukazovat svaly a prohlašovat, že naučí celý svět jak správně žít. Bůh nám pomáhej. Je všeobecnou lidskou tendencí trpět falešným viděním světa a můj oblíbený strýček Sam se najednou stal senilním.

Na začátku každé války bylo falešnou představou, že ta válka bude rychlá. Bagdád padne rychle, Saddám zahyne v troskách, arabský svět upadne do zoufalství a teroristé na celém světě naleznou tisíce mladých mužů, ochotných zemřít, pokud s tím zároveň sejmou i nějakého Američana.