Günter Grass, nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1999, se vyjádřil k blížící se válce proti Iráku.

K útoku proti Iráku budou použity vlny bombardérů B52. Ve Vietnamu, kde při americké invazi v šedesátých letech zahynulo víc než milion lidí, jsem jednou pozoroval, jak oblohou padaly tři žebříky bomb. Padaly z bombardérů B 52, letících ve formaci, neviděny, nad mraky. Shodily toho dne asi 70 tun bomb do oblasti určené pro kobercové bombardování. Předpokládalo se, že všechno uvnitř tohoto čtverce zahynulo.

Toto napsal ve středu v deníku Daily Mirror veterán mezinárodní válečný reportér John Pilger a pokračoval:

Britský polobulvární deník Daily Mirror opustil už před celou řadou měsíců témata, jako je nahlížení do ložnic celebrit, a věnuje se seriózní politice (komentátoři tehdy dosti cynicky pochybovali, jak dlouho to Mirroru vydrží, ale zatím mu to vydrželo). Už celou řadu týdnů se Daily Mirror ostře staví proti válce proti Iráku a podpoře britské vlády prezidentu Bushovi. Když jsem byl před týdnem v Londýně, povšiml jsem si, na stáncích vydání listu Daily Mirror, který otiskl na titulní straně velký formulář protestního dopisu, který podle jeho doporučení mají britští občané posílat Tonymu Blairovi. Mirror využívá argumentace známého a proslaveného televizního reportéra a novináře, zabývajícího se závažnými mezinárodními investigativními tématy, Johna Pilgera. I ve středečním vydání tiskne útočný Pilgerův článek proti Blairovi. Pilgerovy argumenty jsou možná drsné, ale dost obtížně vyvratitelné. Je samozřejmě pravda, že Iráčané nevýslovně trpí pod Saddámovou krutovládou, kterou pomohli vybudovat Spojené státy a jejich západní spojenci. Zlikvidovat ji asi měli jistě už dávno, proč k tomu přistupují právě teď? Z humanitárních důvodů ani v zájmu obyčejných Iráčanů to asi nebude...

Kompletní článek anglicky >

John Pilger v současnosti pracuje jako dokumentarista pro britskou komerční televizi ITV (obdobu české TV Nova :) )

Životopis Johna Pilgera >

Ve středu odpoledne čelil britský premiér Tony Blair značně hlučné Dolní sněmovně, kdy ho řadoví poslanci jeho vlastní Labouristické strany přerušovali v době parlametních interpelací nepřátelskými výkřiky během jeho pokusů ospravedlnit svou nynější podporu pro válku vůči Iráku. V jedné chvíli jeden poslanec na Blaira vykřikl: "Kdo bude další na řadě?"

Blair na to odpověděl: "Až vyřídíme Irák, budeme se muset, ano, prostřednictvím OSN, postavit Severní Koreji ohledně jejího zbrojního programu. Budeme muset zashánout proti těm firmám a jednotlivcům, kteří obchodují se zbraněmi hromadného ničení," dodal.

Na to vykřikl jiný poslanec: "A kdy s tím skončíme?"

Na to Blair odpověděl: "Skončímě, až bude hrozba naší bezpečnosti řádně a plně odstraněna."

Labouristická poslankyně Lynne Jonesová vyjádřila v Dolní sněmovně při té příležitosti názor, že Blair Irák nyní považuje za hrozbu nikoliv proto, že by se změnily okolnosti, ale v důsledku úterního projevu George Bushe. Proč, dotazovala se dále, nepoužil Saddám Husajn svých zbraní hromadného ničení během první války v Perském zálivu a proč britská labouristická vláda nepovažovala Saddáma Husajna za hrozbu, když se dostala k moci?

Blair na to odpověděl: ""Můžeme si být docela jisti, že důvodem, proč Saddám Husajn nepoužil chemických, biologických a jaderných zbraní, nebyla dobrota jeho srdce." Dodal, že právě proto, že je Saddám Husajn nebezpečný, setrvávají stále v Perském zálivu britští vojáci a vynucují bezletové zóny.

Nestabilnú situáciu mala vyriešiť OSN. Navrhnuté hranice však boli neudržateľné. Na území oboch štátov boli oblasti obývané druhým etnikom a absentovala medzinárodná sila, ktorá by dodržovala stabilitu, ako aj medzinárodný štatút Jeruzalema.

Navzdory apelům mezinárodních lidskoprávních organizací neváhá české soudnictví znovu použít totalitní zákon o trestním stíhání za pomluvu. Viz včerejší tisková zpráva (zde):

"Česká republika se těžce potýká s otázkou 'extremistických' verbálních projevů (z extrémní pravice i levice) i s otázkou toho, co jsou přijatelné parametry veřejné debaty," konstatoval mj. Helsinský výbor amerického Kongresu ve své zprávě o situaci v oblasti svobody projevu v České republice z roku 2002 (totéž opakují i jiné mezinárodní lidskoprávní organizace). Zpráva kritizuje trestní stíhání osob za vyjadřování názoru a za pomluvu. Požaduje zrušení kriminalizace názorů a verbálních výroků v České republice.

Podrobnosti a tato kompletní zpráva jsou v Britských listech >

Francúzi si vždy hľadali svoje miesto na medzinárodnej scéne medzi tými silnejšími a vplyvnejšími. Nie vždy sa im to však veľmi darilo. Výsledkom bolo niekoľko trucpodnikov, ako bol napríklad vývoj vlastných zbraní hromadného ničenia, či vystúpenie z politických štruktúr NATO v roku 1966 na protest proti americkým a britským autonómnym rozhodnutiam. Orientácia na kontinentálnu politiku bola jedným zo spôsobov, ako vôbec niečomu politicky dominovať. Prirodzeným priestorom na realizáciu týchto ambícií sa stala francúzsko-nemecká os. Vždy, keď sa už zdalo, že sa to nakoniec podarí, prevládla nemecká citová i praktická viazanosť na NATO. Dokonca i toľko oslavovaná Elyzejská zmluva z 22. januára 1963 mala svoju smiešnu epizódku, o ktorej sa v týchto dňoch priveľa nehovorí.

(To je mimochodem hodně primitivní a zavádějící, protože právě mnozí pozůstalí po mrtvých ze Světového obchodního centra v New Yorku výslovně požadovali, aby nedocházelo k žádnému dalšímu násilí, pozn. JČ)

Řeknete si, že politikům o nic takového nejde. Budete si o mne myslet, že jsem snílek, když něco takového očekávám. Ne, nejsem snílek, dávno nežiji ve světě snů. Realita každého dne mne naučila, že se nesnažím obracet ke snům: vyžaduji naopak jasné odpovědi, a tvrdím, že mám právo se ptát a právo znát odpovědi! Občané České republiky mají právo vědět, kdo s nimi hraje hru na slepou bábu!

Přetiskuji na počet Alexandra Sticha text, který jsem poprvé publikoval v Britských listech dne 12. 9. 1997 (viz zde).

Alexander Stich byl specializací jazykovědec, odborník na český jazyk, avšak jeho erudice zasahovala do mnoha oblastí bohemistiky, včetně literárního studia; zejména se zabýval barokním obdobím v české literatuře. Poukazoval výmluvně a přesvědčivě na to, že konveční pojímání tzv. "doby temna" je stereotypní a není založeno na skutečném studiu primárních zdrojů. Hovořil na toto téma s obrovským nadšením a erudicí (v Britských listech naleznete transkripty magnetofonového záznamu dvou jeho charakteristických přednášek, prezentovaných spatra, zde, zde a zde) a po pádu komunismu v důsledku svého nadšení kolem sebe dokázal shromáždit skupinu nesmírně schopných, inteligentních a vzdělaných mladých lidí, kteří udělali v daném oboru spoustu důležité práce. Alexander Stich za sebou zanechává rozsáhlou bibliografii; mimo jiné se podílel i na vynikající učebnici české literatury Česká literatura od počátků k dnešku (autoři Jan Lehár, Alexander Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý, Lidové noviny, Praha, 1998), zajímavý je například jeho nedávno vydaný soubor článků Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi, Torst, Praha 1996.)

V období normalizace byl Alexander Stich perzekvován; dlouhá léta nesměl vyučovat na Karlově univerzitě a pracoval jako jazykový korektor v jednom pražském vydavatelství. Období od roku 1989 se stalo bez nadsázky vrcholnou dobou v jeho životě. Byl to showman v tom nejlepším slova smyslu, který dokázal to, co uměl a znal, zprostředkovat lidem kolem sebe zajímavě, provokativně a takovým způsobem, že v nich vyvolal k danému předmětu absolutní nadšení.

Pohřeb se koná ve čtvrtek 30. ledna 2003 v 9 hodin ve Velké síni krematoria v Praze - Strašnicích.

Richard Rybníček nastúpil do svojej funkcie s odvážnymi plánmi. Správa NKÚ o fungovaní tejto inštitúcie bola totiž nekompromisná a hovorila o vážnom porušení nakladania s prostriedkami verejnoprávnej televízie, o nevýhodných zmluvách a rozličných lobistických prepojeniach na externé prostredie. Bývalý riaditeľ TV Joj sa chcel s týmito problémami popasovať hneď na začiatku. Po odvolaní štatutárnych zástupcov televízie -- Jozefa Fila a Jozefa Mračnu (len tak mimochodom -- ten naďalej zostal pracovať ako riaditeľ výroby, programu a techniky) -- zrušil najsledovanejšiu reláciu STV Ring!

V šedesátých letech, kdy se rozhořel vietnamský konflikt, žena jménem Lisa Kalvelage zabránila, aby z amerického přístavu byla odeslána zásilka s chemickými zbraněmi do Vietnamu. Postavila se na plošinu, kde jeřáby nakládaly vojenské kontejnery, a vyprávěla tento příběh. Narodila se v Německu před II. světovou válkou a po jejím skončení se provdala se za amerického vojáka. Když ale požádala na americkém konzulátu o povolení odjet se svým manželem do Spojených států, zeptali se jí, jaký byl její postoj za války. Odpověděla, že byla ještě dítě. Zeptali se jí tedy, co dělali její rodiče a ona odpověděla "Nic".

Americký konzulát jí tehdy odmítl udělit vízum s oficiálním odůvodněním, že se nenaučila lekci týkající se spoluzodpovědnosti.

Tehdy porozuměla, že mlčení je souhlas.

Více než dvě stovky mírových aktivistů, ekologů, hippies, anarchistů, feministek, ale i "obyčejných" lidí se sešlo v neděli 26. ledna na pražském Václavském náměstí, aby protestovali proti možné válce s Irákem. Shromáždění se zúčastnili i mnozí z Američanů, žijících v Praze. Jejich přítomnost byla viditelná i na transparentech, kde se mísila čeština s angličtinou. Akci nepořádala žádná organizace, sešli se na ní zkrátka lidé, kteří nesouhlasí s chystanou válkou, které by se měli účastnit i čeští žoldáci. Tento termín používám záměrně, neb vystihuje pravou podsatatu zapojení Armády České republiky do této války - není to čestná obrana vlasti, ale "práce" za peníze, za krvavé peníze.

Jediný nesouhlas demonstrantů vyvolalo několik provokujících občanů Iráku, kteří přinesli na Václavské náměstí transparenty, vlajky Iráku a portréty Saddáma Husajna. Jejich přítomnost i dialog s policií natáčeli z uctivého povzdálí dva arabští kameramani s poněkud neprofesionálním vybavením. Po domluvě policie ale Iráčané své transparenty srolovali a shromáždění opustili. Kameramani se vytratili též...

I anarchisté v průběhu demonstrace skandovali protiválečná hesla, aniž se museli "zakuklit", což je potěšitelná změna... Demonstrace prošla Starým městem a přes Karlův most až k ambasádě USA, kde dvě iniciátorky předaly květiny a petici. Její text česky přečetl "radikální feminista a teoretik chaosu" Mirek Vodrážka. Vzhledem k "pacifistickému charakteru" akce se nestal ani žádný incident s hozenou lahví či jiná provokace, která by umožnila policistům jakýkoliv zákrok.

Uniformovaná i neuniformovaná policie, která shromáždění doprovázela, zachovávala klid a odstup. Množství podivných postav se oproti jiným podobným akcím kupodivu snížilo na rozumnou míru, umožňující jim sice pasivní monitorování průběhu akce, ale nenarušující demonstraci žádnými provokacemi či perlustracemi jejích účastníků.

To je oproti minulým letům potěšitelný vývoj. Možná dospějeme i do situace, kdy budou na každou nahlášenou demonstraci stačit pouze čtyři příslušníci pořádkové policie, několik policitů usměrňujících dopravu a případná pohotovost dalších dvaceti uniformovaných policistů pro případ násilného střetu s "anti-demonstrací". Média se uklidní, ta krvelačná si najdou jinou zábavu a začne se více diskutovat o odlišných názorech demonstrantů, nikoliv o "očekávaných střetech s policií".

Kontrarozvědka by už konečně mohla zprofesionalizovat svůj operativně-analytický tým a pak se možná spolehne ve věci "levicového terorismu" na veřejně dostupné informace ze stránek aktivistických uskupení či monitoring médií a začne dělat konečně trochu užitečnější práci. Plýtvání lidskými silami i technikou platíme totiž my všichni ze svých daní. Zbytečně. Kolosální úlety policie i tajné služby (např. 800 policistů na demonstraci deseti nacionalistů na Staroměstském náměstí proti NATO) také. Hučínovský syndrom v BIS už snad konečně vymizel a tak nic nestojí v cestě ani polidštění policie...

Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.

Téměř každá kniha o Husovi užívá tohoto výroku jako epigrafu. Toto slovo se neustále znovu a znovu objevuje v českých textech a interpretacích historie a je dalším charakteristickým rysem Jana Husa, který je považován za nesmírně důležitý. Samotné motto České republiky je "Pravda vítězí", je to zkrácená verze husitského hesla Pravda vítězí nade vším. Na fotografii otištěné na titulní stránce knihy Ladislava Holého je socha svatého Václava na Václavském náměstí v roce 1989, obklopená demonstranty, kteří nesou transparent, na němž je toto motto napsáno velkými písmeny. Kniha od Alfreda Thomase The Labyrinth of the Word: Truth and Representation in Czech literature (Labyrint světa: Pravda a představy v české literatuře) Mnichov, Oldenbourg, 1995, interpretuje českou literaturu a historii v tom smyslu, že je touto myšlenkou česká literatura a historie hluboce ovlivněna. Thomas poukazuje na to, jak představa, že pravda vítězí, vytváří dojem, že má nositel této pravdy moc. Apel národního obrození na nacionalistickou pravdu seberealizace, komunistická víra v dogmatickou historickou pravdu a správnost socialismu, a postkomunistická víra, že se sametovou revolucí Česká republika navrátila na pravou cestu demokracie, to všechno projevuje tuto tendenci.

Tento pojem pravdy nalezl svého nejnovějšího zastánce ve Václavu Havlovi. V "Moci bezmocných" Havel definuje tuto moc přesně jako "život v pravdě". Toto slovo se v české historii znovu a znovu navrací -- česká historie se tak téměř podvědomě modeluje prostřednictvím výroku, který vyslovil Hus.

Tato "pravda" je ve skutečnost apel na to, abychom věřili v transcendentno, v "onen svět". Alfred Thomas používá Foucaulta k tomu, že spojuje tuto myšlenku majetnictví pravdy s mocí, a česká historie poskytuje velké množství pozoruhodně přesvědčivých příkladů tohoto přístupu -- dokonce i na první pohled bezmocní lidé mají moc, jak to popisuje Havel, když se "dají na stranu pravdy". Husova pravda však není ona dočasná a politická pravda hašteření na koncilu v Kostnici, je to Boží pravda, která překračuje hranice času i prostoru, světská moc na ni nemá vliv. Toto je také model nadšeného buditele, který realizuje "velkou historickou pravdu" seberealizace národů. Toto je Masarykova rétorika, když hovoří Masaryk o národním obrození a o projektu československé nezávislosti. (Viz: Jan Hus: naše obrození a naše reformace, 1910.) Toto je komunistická orientace vůči historii i orientace disidentů vůči lidským právům, toto je pravda reformace i protireformace vůči Bohu.

Je zřejmě možné připsat zjevný naivní idealismus Havlových projevů po pádu komunismu v roce 1989 skutečnosti, že poststrukturalismus, jak se vyvinul v západní Evropě, zejména ve Francii a v Americe od šedesátých let, byl v Československu neznámý. Havlovy apely na transcendentní historickou pravdu znějí našim uším anachronisticky právě proto, že jsme byli naučeni, abychom takovým výrazům nedůvěřovali.

"K seznamu společenství, jejichž osudem bude odplynout europisoárem historie, musíme připsat Evropskou unii a francouzskou Pátou republiku. Jedinou otázkou je, jak chaotický bude jejich rozklad."

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.