30. 1. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Jiné zprávy
Zprávy, o kterých se v Česku mnoho nedovíte. Zprávy ze světa, který není jiný. Zprávy, které ale jiné jsou.
připravuje Štěpán Kotrba
Resources in English on Czech film, literature and politics
Rozšířené vyhledávání Google
  Hledej na WWW
  na www.blisty.cz
  na www.britskelisty.cz

zpravodajství Google






Rozšířené vyhledávání Google



Ekonomická krize
Ropný šok
Encyclopaedia Britannica


Reklama
Britské listy využívají
mediálního monitoru
Newton IT
překladače a slovníky
EUROTRAN 2006
WORDMASTER 2006
SLOVO - Politicko spoločenský týždenník
Politicky nekorektní karikatury Michaela Marčáka
Siromacha - román na pokračování
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 1. 2003
Nanotechnologie, svět vzdáleností, měřených na miliardtinu metru, svět atomů a molekul slibuje přinést lidem v budoucnosti velký prospěch - pro průmysl, pro lékařství i pro rozvoj počítačů. Ekologové však začínají varovat i před jejím netušeným nebezpečím. Zahrávat si s základní strukturou molekul světa kolem nás totiž vyvolává stejně závažné otázky jako genetické inženýrství.
Sloupek

Myslím, že má zřejmě pravdu Timothy Garton Ash, když argumentuje v aktuálním vydání časopisu New York Review of Books > , že došlo od ukončení studené války koncem osmdesátých let - kdy zmizela hrozba ruského komunismu - k postupné výrazné divergenci politických i hodnotových systémů evropského "Západu" a Spojených států.

Připomínám si přitom rozhovor s jedním britským univerzitním odborníkem na střední Evropu, politologem, původem Polákem (ale už z druhé nebo třetí generace), který se mnou mluvil, poté, co jsme oba, stejně asi jako mnozí ostatní přítomní, minulý čtvrtek nevěřícně poslouchali v senátní komoře neogotické hlavní budovy Glasgow University "přednášku" čelného představitele poslední pravicové vlády v Maďarsku. Ta byla směsicí banalit, nudy a nekritického oslavování "Západu", Spojených států a NATO.

Kolega se mi pak svěřil: "Nejhorší je, že až středoevropské země vstoupí do Evropské unie, ony tam budou hrát - proti Evropě - roli páté kolony Spojených států."

Jenže historie je asi ještě úsměvnější. Tento týden mi líčil podrobně jiný kolega, rusista, peripetie ruské zahraniční politiky posledních dvou let. Argumentoval velmi přesvědčivě, že Putinovo Rusko má dnes daleko blíže k Bushovým Spojeným státům než k Evropské unii a západní Evropě. Evropská unie neváhá Rusko dál kritizovat za zvěrstva, která jeho vojáci páchají v Čečensku, Spojené státy "bojují proti terorismu", stejně jako nyní Putin v Čečně, a Bushovi je jedno, jestli někde při kácení lesa létají nějaké třísky. Spojené státy se nikdy výslovně o demokracii v jiných zemích světa nezasazovaly, pokud to přímo nenapomáhalo jejich vlastním zahraničněpolitickým zájmům. Nejdůležitější jsou zjevně pro USA i Rusko geopolitický boj o mezinárodní vliv a obě bývalé velmoci zjistily, že je pro ně spolupráce daleko výhodnější než jejich někdejší soupeření. Takže proč by obě země nemohly spolupracovat těsněji než zrovna s ("degenerovanou") západní Evropou? A ať jdou jakási lidská práva kamsi... Otázka ovšem je, zda je spolupráce Ruska a USA dobrá pro ostatní svět...

Je paradoxní, že někteří středoevropští "pravicoví" politikové o novém srozumění USA - Rusko nevědí anebo nechtějí vědět. (Tento týden Putin překvapivě podpořil prezidenta Bushe v otázce Iráku.) Středoevropští "pravičáci" dnes nekriticky oslavují spolupráci se Spojenými státy - a tím možná paradoxně v dlouhodobější perspektivě napomáhají i ruské zahraniční politice.

Nebo ne?

30. 1. 2003
Tato rýsující se válka je válka, kterou oni chtějí. Už probíhá v hlavách plánovačů, na světových burzách a v připravovaných televizních pořadech. Nepřítel už byl jmenován - stejně jako další nepřátelé, kteří budou jmenováni později. Víme, jak lidé vytvářejí nepřátele, kde žádní neexistují. Víme, a máme na ilustraci toho hodně obrazových záznamů, co se děje ve válce, když zbraně úplně přesně nezasáhnou cíl. Známe slova jako "vedlejší škody" a doporučuje se nám, abychom je přijali jako nevyhnutelné. Jsme zvyklí na relativně malý počet mrtvých, který bude muset spočítat a oplakávat supervelmoc, zatímco masa nepřátelských mrtvých, včetně žen a dětí, ta zůstane nespočítána a oplakávat je přece nemá cenu.

Günter Grass, nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1999, se vyjádřil k blížící se válce proti Iráku.

Celý text v angličtině >
29. 1. 2003

K útoku proti Iráku budou použity vlny bombardérů B52. Ve Vietnamu, kde při americké invazi v šedesátých letech zahynulo víc než milion lidí, jsem jednou pozoroval, jak oblohou padaly tři žebříky bomb. Padaly z bombardérů B 52, letících ve formaci, neviděny, nad mraky. Shodily toho dne asi 70 tun bomb do oblasti určené pro kobercové bombardování. Předpokládalo se, že všechno uvnitř tohoto čtverce zahynulo.

Když jsem dorazil do jedné vesnice uprostřed tohoto čtverce, namísto ulice tam byl kráter. Uklouzl jsem po utrženém lýtku buvola a spadl jsem tvrdě do příkopu, naplněného kusy končetin a celými těly dětí, hozených výbuchem do vzduchu. Kůže těch dětí se odchlipovala pod ní byly vidět žíly a spálené maso, z něhož prosakovala krev. Jedna malá noha byla tak zkroucená, že se zdálo, že roste z ramene dítěte. Začal jsem zvracet.

Hovořím o tom záměrně. A takové scény jsem viděl v dalších a dalších válkách. Nikdy jsem však takovéto záběry neviděl v "mediálních válkách" v televizi ani na fotografiích v tisku.

Toto napsal ve středu v deníku Daily Mirror veterán mezinárodní válečný reportér John Pilger a pokračoval:

William Russell, velký korespondent, který psal reportáže o masakrech imperiálních válek, zřejmě jako první použil výrazu "mají zkrvavené ruce", když popisoval neposkvrněné politiky, kteří z bezpečné vzdálenosti nařizují masové vraždění obyčejných lidí.

Podle mé zkušenosti platí tento výraz zejména pro ty moderní politiky, kteří nemají žádnou osobní zkušenost z toho, co je to válka, lidé jako George Bush, jemuž se podařilo nesloužit ve Vietnamu, a zdegenerovaný Tony Blair.

Tito lidé vyzařují základní zbabělství osob, kteří způsobují smrt a utrpení nikoliv vlastní rukou, ale prostřednictvím řetězce velení, který potvrzuje jejich "autoritu".

Britský polobulvární deník Daily Mirror opustil už před celou řadou měsíců témata, jako je nahlížení do ložnic celebrit, a věnuje se seriózní politice (komentátoři tehdy dosti cynicky pochybovali, jak dlouho to Mirroru vydrží, ale zatím mu to vydrželo). Už celou řadu týdnů se Daily Mirror ostře staví proti válce proti Iráku a podpoře britské vlády prezidentu Bushovi. Když jsem byl před týdnem v Londýně, povšiml jsem si, na stáncích vydání listu Daily Mirror, který otiskl na titulní straně velký formulář protestního dopisu, který podle jeho doporučení mají britští občané posílat Tonymu Blairovi. Mirror využívá argumentace známého a proslaveného televizního reportéra a novináře, zabývajícího se závažnými mezinárodními investigativními tématy, Johna Pilgera. I ve středečním vydání tiskne útočný Pilgerův článek proti Blairovi. Pilgerovy argumenty jsou možná drsné, ale dost obtížně vyvratitelné. Je samozřejmě pravda, že Iráčané nevýslovně trpí pod Saddámovou krutovládou, kterou pomohli vybudovat Spojené státy a jejich západní spojenci. Zlikvidovat ji asi měli jistě už dávno, proč k tomu přistupují právě teď? Z humanitárních důvodů ani v zájmu obyčejných Iráčanů to asi nebude...

Kompletní článek anglicky >

John Pilger v současnosti pracuje jako dokumentarista pro britskou komerční televizi ITV (obdobu české TV Nova :) )

Životopis Johna Pilgera >

29. 1. 2003

Ve středu odpoledne čelil britský premiér Tony Blair značně hlučné Dolní sněmovně, kdy ho řadoví poslanci jeho vlastní Labouristické strany přerušovali v době parlametních interpelací nepřátelskými výkřiky během jeho pokusů ospravedlnit svou nynější podporu pro válku vůči Iráku. V jedné chvíli jeden poslanec na Blaira vykřikl: "Kdo bude další na řadě?"

Blair na to odpověděl: "Až vyřídíme Irák, budeme se muset, ano, prostřednictvím OSN, postavit Severní Koreji ohledně jejího zbrojního programu. Budeme muset zashánout proti těm firmám a jednotlivcům, kteří obchodují se zbraněmi hromadného ničení," dodal.

Na to vykřikl jiný poslanec: "A kdy s tím skončíme?"

Na to Blair odpověděl: "Skončímě, až bude hrozba naší bezpečnosti řádně a plně odstraněna."

Labouristická poslankyně Lynne Jonesová vyjádřila v Dolní sněmovně při té příležitosti názor, že Blair Irák nyní považuje za hrozbu nikoliv proto, že by se změnily okolnosti, ale v důsledku úterního projevu George Bushe. Proč, dotazovala se dále, nepoužil Saddám Husajn svých zbraní hromadného ničení během první války v Perském zálivu a proč britská labouristická vláda nepovažovala Saddáma Husajna za hrozbu, když se dostala k moci?

Blair na to odpověděl: ""Můžeme si být docela jisti, že důvodem, proč Saddám Husajn nepoužil chemických, biologických a jaderných zbraní, nebyla dobrota jeho srdce." Dodal, že právě proto, že je Saddám Husajn nebezpečný, setrvávají stále v Perském zálivu britští vojáci a vynucují bezletové zóny.

29. 1. 2003
Jedna britská sázkařská kancelář nabízí pravděpodobnost 5000 : 1, že nějaký asteroid zasáhne Zemi. 20. - 23. ledna 2003 se konala konference v italském městě Frascati o nebezpečí zásahu Země předměty v její blízkosti. Delegáti se shodli, že pravděpodobnost katastrofické srážky s asteroidem je stoprocentní. Jen se neví, kdy ke srážce dojde.
Ariel Sharon
30. 1. 2003

Prinesie londýnska konferencia mier?

Napätie, konflikty a nestabilita nie sú v regióne Blízkeho východu novým fenoménom. Začiatky izraelsko-palestínskeho konfliktu v moderných dejinách môžeme nájsť po ukončení druhej svetovej vojny. V krajine prebiehala de facto občianska vojna, migrácia Židov a neustávajúce teroristické útoky rôznych arabských, ale spočiatku najmä židovských skupín.

Nestabilnú situáciu mala vyriešiť OSN. Navrhnuté hranice však boli neudržateľné. Na území oboch štátov boli oblasti obývané druhým etnikom a absentovala medzinárodná sila, ktorá by dodržovala stabilitu, ako aj medzinárodný štatút Jeruzalema.

30. 1. 2003

Navzdory apelům mezinárodních lidskoprávních organizací neváhá české soudnictví znovu použít totalitní zákon o trestním stíhání za pomluvu. Viz včerejší tisková zpráva (zde):

PRAHA 29. ledna (ČTK) - Bývalý prezident fotbalové Sparty Petr Mach, jenž si za celní únik odpykává pětileté vězení, stane v únoru znovu před trestním senátem. Tentokrát kvůli hrubé pomluvě a urážce městského soudu, který ho v roce 2000 poslal za mříže.

Trestní oznámení pro podezření z pomluvy podal na Macha loni pražský městský soud. Vytýká mu v něm, že v médiích nepravdivě obvinil justici z toho, že ho poslala do vězení nikoli na základě důkazů, ale politického tlaku.

Machovo nové stíhání se zřejmě týká rozhovoru, který předloni v březnu poskytl Lidovým novinám. Bývalý fotbalový šéf v něm o svém odsouzení tvrdí, že se stal obětí vládní akce Čisté ruce. "Vyšetřovatelé a soud ignorovali řadu předpisů, nepřihlédli k mnoha důkazům. Vše bylo provedeno na politickou objednávku... Je podivné, že se k mému případu v televizi vyjadřoval i (premiér) Miloš Zeman. Kdyby tu nebyla politická objednávka, neměl by potřebu o tom mluvit," řekl mimo jiné Mach v rozhovoru.

Státní zástupce ho po skončení vyšetřování obžaloval z útoku na státní orgán. Kdo hrubě urazí či pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci či pro tento výkon, může být podle tohoto paragrafu potrestán až ročním vězením či peněžitým trestem.

"Česká republika se těžce potýká s otázkou 'extremistických' verbálních projevů (z extrémní pravice i levice) i s otázkou toho, co jsou přijatelné parametry veřejné debaty," konstatoval mj. Helsinský výbor amerického Kongresu ve své zprávě o situaci v oblasti svobody projevu v České republice z roku 2002 (totéž opakují i jiné mezinárodní lidskoprávní organizace). Zpráva kritizuje trestní stíhání osob za vyjadřování názoru a za pomluvu. Požaduje zrušení kriminalizace názorů a verbálních výroků v České republice.

Podrobnosti a tato kompletní zpráva jsou v Britských listech >

30. 1. 2003

Proamerický postoj Poĺska nie je iracionálny

Podĺa nedávnych slov amerického prezidenta je Poĺsko najlepším priateĺom Spojených štátov na európskom kontinente. Potvrdzuje to aj vyhlásenie generálneho tajomníka NATO Georgea Robertsona, že prezident Kwaśniewski by bol jeho "ideálnym, hoci nie jediným nástupcom". A potvrdzuje to zrejme aj Francúzsko, lebo svoju automobilku radšej postaví v Trnave.
30. 1. 2003

Roztržka nad Atlantikom a čas platiť dlhy

Hodnotenie francúzsko-nemeckých vzťahov pri príležitosti minulotýždňového 40. výročia podpísania Elyzejskej zmluvy prezidentom de Gaullom a kancelárom Adenauerom by zrejme zabralo zbytočne veľa priestoru. Z geopolitického hľadiska však treba spomenúť niekoľko dôležitých faktov.

Francúzi si vždy hľadali svoje miesto na medzinárodnej scéne medzi tými silnejšími a vplyvnejšími. Nie vždy sa im to však veľmi darilo. Výsledkom bolo niekoľko trucpodnikov, ako bol napríklad vývoj vlastných zbraní hromadného ničenia, či vystúpenie z politických štruktúr NATO v roku 1966 na protest proti americkým a britským autonómnym rozhodnutiam. Orientácia na kontinentálnu politiku bola jedným zo spôsobov, ako vôbec niečomu politicky dominovať. Prirodzeným priestorom na realizáciu týchto ambícií sa stala francúzsko-nemecká os. Vždy, keď sa už zdalo, že sa to nakoniec podarí, prevládla nemecká citová i praktická viazanosť na NATO. Dokonca i toľko oslavovaná Elyzejská zmluva z 22. januára 1963 mala svoju smiešnu epizódku, o ktorej sa v týchto dňoch priveľa nehovorí.

30. 1. 2003
Ve stredu jsem poslouchal uvahy v Ceskem rozhlasu 6 Svobodna Evropa, ktery jiz tradicne obhajuje americkou politiku. Mluvilo se o neuspesich zbrojnich inspektoru a o chystane valce v Iraku. Komentator v jednom prispevku mluvil pateticky o tom, ze prave bojiste se nyni nachazi v zazemi, ponevadz teroriste operuji hlavne proti civilistum, a tez zminil anekdotu, kdy po vybuchu obchodniho centra stoupaji k nebi dve duse a jedna se pta druhe, zda patrila k pacifistum odmitajicim valku proti Iraku.

(To je mimochodem hodně primitivní a zavádějící, protože právě mnozí pozůstalí po mrtvých ze Světového obchodního centra v New Yorku výslovně požadovali, aby nedocházelo k žádnému dalšímu násilí, pozn. JČ)

Jiří Lobkowicz
29. 1. 2003
To není politika, ale ztráta soudnosti. Ano, ani 2. volba nepřinesla ve Španělském sále Pražského hradu nám, občanům, prezidenta České republiky. Přemýšlel jsem o víkendu, zda současná garnitura politiků vůbec prezidenta chce, má-li vůbec vůli dostát svému slibu, svému svědomí, jak jim ukládá poslanecký slib.

Řeknete si, že politikům o nic takového nejde. Budete si o mne myslet, že jsem snílek, když něco takového očekávám. Ne, nejsem snílek, dávno nežiji ve světě snů. Realita každého dne mne naučila, že se nesnažím obracet ke snům: vyžaduji naopak jasné odpovědi, a tvrdím, že mám právo se ptát a právo znát odpovědi! Občané České republiky mají právo vědět, kdo s nimi hraje hru na slepou bábu!

29. 1. 2003
Konečně se i to věděti musí, že při všech politických bouřkách a zmatcích vždy mnozí lidé nepoctiví jako hmyz se objevují a pro sebe něčeho při tom urvati se snaží. Ti pak zapletou všechno mnohem více a pokazí tolik, že to celý věk napraviti nedovede. Jest ale prostředek proti takovýmto lidem. O každém, který se vám v politických a veřejných záležitostech za rádce nabízí, hleďte se vždy strany jeho domácího a privátního života přesvědčiti, je-li zachovalý muž.

Přetiskuji na počet Alexandra Sticha text, který jsem poprvé publikoval v Britských listech dne 12. 9. 1997 (viz zde).

28. 1. 2003
V neděli 26. ledna 2003 zemřel ve věku pouhých 69 let jeden z největších současných bohemistů, charismatická osobnost s obrovským rozhledem, nadšením a noblesou, Alexander Stich, profesor bohemistiky na pražské FFUK. Podle informací z filozofické fakulty se v minulých dnech "podrobil úspěšné operaci srdce" a čtyři dny po ní zemřel na infarkt.

Alexander Stich byl specializací jazykovědec, odborník na český jazyk, avšak jeho erudice zasahovala do mnoha oblastí bohemistiky, včetně literárního studia; zejména se zabýval barokním obdobím v české literatuře. Poukazoval výmluvně a přesvědčivě na to, že konveční pojímání tzv. "doby temna" je stereotypní a není založeno na skutečném studiu primárních zdrojů. Hovořil na toto téma s obrovským nadšením a erudicí (v Britských listech naleznete transkripty magnetofonového záznamu dvou jeho charakteristických přednášek, prezentovaných spatra, zde, zde a zde) a po pádu komunismu v důsledku svého nadšení kolem sebe dokázal shromáždit skupinu nesmírně schopných, inteligentních a vzdělaných mladých lidí, kteří udělali v daném oboru spoustu důležité práce. Alexander Stich za sebou zanechává rozsáhlou bibliografii; mimo jiné se podílel i na vynikající učebnici české literatury Česká literatura od počátků k dnešku (autoři Jan Lehár, Alexander Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý, Lidové noviny, Praha, 1998), zajímavý je například jeho nedávno vydaný soubor článků Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi, Torst, Praha 1996.)

V období normalizace byl Alexander Stich perzekvován; dlouhá léta nesměl vyučovat na Karlově univerzitě a pracoval jako jazykový korektor v jednom pražském vydavatelství. Období od roku 1989 se stalo bez nadsázky vrcholnou dobou v jeho životě. Byl to showman v tom nejlepším slova smyslu, který dokázal to, co uměl a znal, zprostředkovat lidem kolem sebe zajímavě, provokativně a takovým způsobem, že v nich vyvolal k danému předmětu absolutní nadšení.

Pohřeb se koná ve čtvrtek 30. ledna 2003 v 9 hodin ve Velké síni krematoria v Praze - Strašnicích.

30. 1. 2003
Ako sme už informovali, Richard Rybníček sa stal trinástym riaditeľom Slovenskej televízie. Šéfom inštitúcie, v ktorej niektorí zamestnanci jeho meno ani nepoznajú. Keď ho totiž v Mlynskej doline hľadal redaktor Lidových novín, podľa vrátnikov tam nijaký Rybníček nepracuje. Aj to len svedčí o skostnatenosti celej televízie.

Richard Rybníček nastúpil do svojej funkcie s odvážnymi plánmi. Správa NKÚ o fungovaní tejto inštitúcie bola totiž nekompromisná a hovorila o vážnom porušení nakladania s prostriedkami verejnoprávnej televízie, o nevýhodných zmluvách a rozličných lobistických prepojeniach na externé prostredie. Bývalý riaditeľ TV Joj sa chcel s týmito problémami popasovať hneď na začiatku. Po odvolaní štatutárnych zástupcov televízie -- Jozefa Fila a Jozefa Mračnu (len tak mimochodom -- ten naďalej zostal pracovať ako riaditeľ výroby, programu a techniky) -- zrušil najsledovanejšiu reláciu STV Ring!

30. 1. 2003
Marián Repa
Verbálna nóta, ktorú v nedeľu odovzdal americký veľvyslanec Ronald Weiser premiérovi Mikulášovi Dzurindovi, otvorila diskusiu o možnom zapojení Slovenska do ozbrojeného konfliktu v Iraku. Napriek tomu, že nóta obsahuje konkrétne požiadavky a definuje oblasti, v ktorých by mohlo byť Slovensko nápomocné, Dzurinda i Šimko o jej obsahu svorne mlčia. Zatiaľ čo koalícia sa k tejto téme vyjadruje neurčito, odvolávajúc sa na potrebu rokovať, opozícia má vo veci jasno: našu vojenskú prítomnosť podporí, len ak akciu schváli Bezpečnostná rada OSN. Podobný postoj zaujali aj lídri Francúzska a Nemecka, za čo ich americký minister obrany Donald Rumsfeld zahriakol slovami: "Nemecko vždy predstavovalo problém a Francúzsko vždy predstavovalo problém. (...) Ale pozrite sa na veľký počet iných krajín v Európe; tie sú na strane Spojených štátov." Týmto výrokom sa pokúsil krížom cez celú Európu vytvoriť pomyselnú os, rozdeľujúcu kontinent na "starú a novú Európu". "Stará Európa" sa vzápätí ústami svojich politikov ostro ohradila.
FOTOREPORTÁŽ z demonstrace 26. 01. 2003
30. 1. 2003
Otevřený dopis, adresovaný prezidentu Georgu W. Bushovi a americkému velvyslanci v Praze panu Craigu Stapletonovi, který podepsali účastníci protestní demonstrace na Václavském náměstí v neděli 26. 1. 2003 a odnesli jej na americkou ambasádu. Pokud chcete, udělejte totéž i vy, píše Štěpán Kotrba.

V šedesátých letech, kdy se rozhořel vietnamský konflikt, žena jménem Lisa Kalvelage zabránila, aby z amerického přístavu byla odeslána zásilka s chemickými zbraněmi do Vietnamu. Postavila se na plošinu, kde jeřáby nakládaly vojenské kontejnery, a vyprávěla tento příběh. Narodila se v Německu před II. světovou válkou a po jejím skončení se provdala se za amerického vojáka. Když ale požádala na americkém konzulátu o povolení odjet se svým manželem do Spojených států, zeptali se jí, jaký byl její postoj za války. Odpověděla, že byla ještě dítě. Zeptali se jí tedy, co dělali její rodiče a ona odpověděla "Nic".

Americký konzulát jí tehdy odmítl udělit vízum s oficiálním odůvodněním, že se nenaučila lekci týkající se spoluzodpovědnosti.

Tehdy porozuměla, že mlčení je souhlas.

Mirek Vodrážka
29. 1. 2003

Více než dvě stovky mírových aktivistů, ekologů, hippies, anarchistů, feministek, ale i "obyčejných" lidí se sešlo v neděli 26. ledna na pražském Václavském náměstí, aby protestovali proti možné válce s Irákem. Shromáždění se zúčastnili i mnozí z Američanů, žijících v Praze. Jejich přítomnost byla viditelná i na transparentech, kde se mísila čeština s angličtinou. Akci nepořádala žádná organizace, sešli se na ní zkrátka lidé, kteří nesouhlasí s chystanou válkou, které by se měli účastnit i čeští žoldáci. Tento termín používám záměrně, neb vystihuje pravou podsatatu zapojení Armády České republiky do této války - není to čestná obrana vlasti, ale "práce" za peníze, za krvavé peníze.

Iráčtí aktivisté, propagující Saddáma Husejna Jediný nesouhlas demonstrantů vyvolalo několik provokujících občanů Iráku, kteří přinesli na Václavské náměstí transparenty, vlajky Iráku a portréty Saddáma Husajna. Jejich přítomnost i dialog s policií natáčeli z uctivého povzdálí dva arabští kameramani s poněkud neprofesionálním vybavením. Po domluvě policie ale Iráčané své transparenty srolovali a shromáždění opustili. Kameramani se vytratili též...

Mirek Vodrážka I anarchisté v průběhu demonstrace skandovali protiválečná hesla, aniž se museli "zakuklit", což je potěšitelná změna... Demonstrace prošla Starým městem a přes Karlův most až k ambasádě USA, kde dvě iniciátorky předaly květiny a petici. Její text česky přečetl "radikální feminista a teoretik chaosu" Mirek Vodrážka. Vzhledem k "pacifistickému charakteru" akce se nestal ani žádný incident s hozenou lahví či jiná provokace, která by umožnila policistům jakýkoliv zákrok.

Uniformovaná i neuniformovaná policie, která shromáždění doprovázela, zachovávala klid a odstup. Množství podivných postav se oproti jiným podobným akcím kupodivu snížilo na rozumnou míru, umožňující jim sice pasivní monitorování průběhu akce, ale nenarušující demonstraci žádnými provokacemi či perlustracemi jejích účastníků.

Podivné postavy... To je oproti minulým letům potěšitelný vývoj. Možná dospějeme i do situace, kdy budou na každou nahlášenou demonstraci stačit pouze čtyři příslušníci pořádkové policie, několik policitů usměrňujících dopravu a případná pohotovost dalších dvaceti uniformovaných policistů pro případ násilného střetu s "anti-demonstrací". Média se uklidní, ta krvelačná si najdou jinou zábavu a začne se více diskutovat o odlišných názorech demonstrantů, nikoliv o "očekávaných střetech s policií".

Kontrarozvědka by už konečně mohla zprofesionalizovat svůj operativně-analytický tým a pak se možná spolehne ve věci "levicového terorismu" na veřejně dostupné informace ze stránek aktivistických uskupení či monitoring médií a začne dělat konečně trochu užitečnější práci. Plýtvání lidskými silami i technikou platíme totiž my všichni ze svých daní. Zbytečně. Kolosální úlety policie i tajné služby (např. 800 policistů na demonstraci deseti nacionalistů na Staroměstském náměstí proti NATO) také. Hučínovský syndrom v BIS už snad konečně vymizel a tak nic nestojí v cestě ani polidštění policie...

FOTOREPORTÁŽE  1   2   3 

29. 1. 2003
"Čím více se vesmír zdá být srozumitelný, tím víc připadá beze smyslu," napsal fyzik Steven Weinberg. Podobný názor zastávají mnozí vědci. Paul Davies z australského Střediska pro astrobiologii na Macquarie University, který 27. ledna přednášel v Londýně o původu života, s tímto názorem nesouhlasí. (Plná verze jeho argumentace v angličtině je zde).
28. 1. 2003
Husovými slavnými slovy byl jeho výrok o pravdě:

Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.

Téměř každá kniha o Husovi užívá tohoto výroku jako epigrafu. Toto slovo se neustále znovu a znovu objevuje v českých textech a interpretacích historie a je dalším charakteristickým rysem Jana Husa, který je považován za nesmírně důležitý. Samotné motto České republiky je "Pravda vítězí", je to zkrácená verze husitského hesla Pravda vítězí nade vším. Na fotografii otištěné na titulní stránce knihy Ladislava Holého je socha svatého Václava na Václavském náměstí v roce 1989, obklopená demonstranty, kteří nesou transparent, na němž je toto motto napsáno velkými písmeny. Kniha od Alfreda Thomase The Labyrinth of the Word: Truth and Representation in Czech literature (Labyrint světa: Pravda a představy v české literatuře) Mnichov, Oldenbourg, 1995, interpretuje českou literaturu a historii v tom smyslu, že je touto myšlenkou česká literatura a historie hluboce ovlivněna. Thomas poukazuje na to, jak představa, že pravda vítězí, vytváří dojem, že má nositel této pravdy moc. Apel národního obrození na nacionalistickou pravdu seberealizace, komunistická víra v dogmatickou historickou pravdu a správnost socialismu, a postkomunistická víra, že se sametovou revolucí Česká republika navrátila na pravou cestu demokracie, to všechno projevuje tuto tendenci.

Tento pojem pravdy nalezl svého nejnovějšího zastánce ve Václavu Havlovi. V "Moci bezmocných" Havel definuje tuto moc přesně jako "život v pravdě". Toto slovo se v české historii znovu a znovu navrací -- česká historie se tak téměř podvědomě modeluje prostřednictvím výroku, který vyslovil Hus.

Tato "pravda" je ve skutečnost apel na to, abychom věřili v transcendentno, v "onen svět". Alfred Thomas používá Foucaulta k tomu, že spojuje tuto myšlenku majetnictví pravdy s mocí, a česká historie poskytuje velké množství pozoruhodně přesvědčivých příkladů tohoto přístupu -- dokonce i na první pohled bezmocní lidé mají moc, jak to popisuje Havel, když se "dají na stranu pravdy". Husova pravda však není ona dočasná a politická pravda hašteření na koncilu v Kostnici, je to Boží pravda, která překračuje hranice času i prostoru, světská moc na ni nemá vliv. Toto je také model nadšeného buditele, který realizuje "velkou historickou pravdu" seberealizace národů. Toto je Masarykova rétorika, když hovoří Masaryk o národním obrození a o projektu československé nezávislosti. (Viz: Jan Hus: naše obrození a naše reformace, 1910.) Toto je komunistická orientace vůči historii i orientace disidentů vůči lidským právům, toto je pravda reformace i protireformace vůči Bohu.

Je zřejmě možné připsat zjevný naivní idealismus Havlových projevů po pádu komunismu v roce 1989 skutečnosti, že poststrukturalismus, jak se vyvinul v západní Evropě, zejména ve Francii a v Americe od šedesátých let, byl v Československu neznámý. Havlovy apely na transcendentní historickou pravdu znějí našim uším anachronisticky právě proto, že jsme byli naučeni, abychom takovým výrazům nedůvěřovali.

28. 1. 2003
There is no doubt that Jan Hus was and is one of the signally important figures of Czech history. If the number of statues and squares bearing someone's name can testify to their significance, then Hus, dominating the Old Town Square in Prague and with streets bearing his name in almost every city, is still a dominating presence in national consciousness. In October 1968 and again in November 1990, surveys were conducted in the Czechoslovakia determining which historical figures the Czechs regarded with pride. Not coincidentally, both dates come shortly after dramatic political changes and hence the surveys reflect nationalism riding high. In both cases, Hus is amongst the first four names for frequency, in 1968 appearing in the second place, behind only Tomáš Garrigue Masaryk.[1]
28. 1. 2003
Jak se Amerika chystá k válce proti Iráku, budeme hodně slyšet o antiamerikanismu v Evropě. Co ale takhle antieuropeanismus v Americe? Tím se zabývá v rozsáhlém článku v týdeníku New York Review of Books anglický konzervativní historik Timothy Garton Ash (plný text v angličtině viz zde). Autor začíná několika pozoruhodnými citáty, z nichž vyberme:

"K seznamu společenství, jejichž osudem bude odplynout europisoárem historie, musíme připsat Evropskou unii a francouzskou Pátou republiku. Jedinou otázkou je, jak chaotický bude jejich rozklad."

29. 1. 2003
Tak argumentuje v americkém časopise The New Republic Robert Lane Greene, novinář z britského týdeníku The Economist. (Kompletní článek je v angličtině zde.)
5. 1. 2003
Děkujeme všem, kteří v roce 2002 podpořili svými dary provoz Britských listů. Apelujeme na všechny čtenáře, aby nám na provoz BL finančně přispěli. Všichni spolupracovníci časopisu na něm pracují ve veřejném zájmu zadarmo, případně ho dotují z vlastních zdrojů, někteří velmi podstatně. Finanční dary nám umožní dělat více práce ve veřejném zájmu s větším počtem spolupracovníků a profesionálněji.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

5. 2. 2003
Byla zrušena stará mailová adresa Jana Čulíka z roku 1995, jcu2@cableol.co.uk, prosím, pište na adresu J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk, případně na adresu redakce@blisty.cz, nebo culik@blisty.cz.
Štěpán Kotrba má svou hlavní adresu stepan@kotrba.cz. Adresa kotrba@blisty.cz je dočasně nefunkční.
18. 6. 2004

Ceník reklamy na BL

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2003 Bush by stále dal přednost tomu, aby Saddám odstoupil, ale není si jist, v které vládne zemi   
30. 1. 2003 Aznarův dopis Bushovi "odhalil neshody v Evropě"   
30. 1. 2003 ČR opět používá zákon, který je totalitním přežitkem Jan  Čulík
30. 1. 2003 Geopolitické paradoxy Jan  Čulík
30. 1. 2003 Günter Grass: Oni tuto válku chtějí   
30. 1. 2003 Pán Tragáčik a Fantomas Tomáš  Forró
30. 1. 2003 Je Dzurinda zodpovednejší ako Chirac či Schröder? Ivan  Štefunko
29. 1. 2003 Hrozba nanotechnologie?   
29. 1. 2003 Pravděpodobnost zásahu Země asteroidem je 100 procent   
29. 1. 2003 Na počest Alexandra Sticha Jan  Čulík

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2003 Günter Grass: Oni tuto válku chtějí   
30. 1. 2003 Aznarův dopis Bushovi "odhalil neshody v Evropě"   
30. 1. 2003 Bush by stále dal přednost tomu, aby Saddám odstoupil, ale není si jist, v které vládne zemi   
30. 1. 2003 CVVM: s útokem proti Iráku "rozhodně souhlasí" 5% obyvatel ČR Jan  Čulík
29. 1. 2003 Daily Mirror: "Tony Blair s krvavýma rukama"   
28. 1. 2003 Svět není zrovna spravedlivé místo Ondřej  Prokopius
28. 1. 2003 Antievropeanismus v Americe   
28. 1. 2003 Britský ministr zahraničí: Irák porušil rezoluci OSN   
28. 1. 2003 Britským lékem pro irácké děti jsou bomby za 60 000 000 liber ročně Martin  Škapík
28. 1. 2003 Amerika a Izrael nejsou "ďáblové"   

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
28. 1. 2003 Muži jsou nemožní, prezidentka by pomohla Marie  Haisová
15. 1. 2003 I na ženách se teď zkouší viagra...   
7. 1. 2003 Z vězení v Afghánistánu do vězení v Americe   
27. 11. 2002 Nigérie: má být popraven novinář   
27. 11. 2002 Feminismus, muslimský fundamentalismus a soutěž Miss World - už jen v třetím světě   
26. 11. 2002 V Londýně nebo v Africe, soutěž Miss World je stále ponižující   
21. 10. 2002 Sex nebo vztah?   
2. 10. 2002 Ženy v Iráku jsou svobodnější než v jiných arabských zemích   
29. 9. 2002 Feminismus - zbraň ženské emancipace Jean Bethke Elshtain
23. 9. 2002 Feminismus jako "mediální bublina" Eva  Presová

Školství RSS 2.0      Historie >
27. 1. 2003 Čeští učitelé jsou na tom špatně, ale ani nevíme jak Ivo V. Fencl
17. 1. 2003 ŠKOLSTVÍ: Nízké platy učitelů odnesou především žáci Radek  Sárközi
14. 1. 2003 České školství versus Charta učitelů z roku 1966 Radek  Sárközi
14. 1. 2003 České a britské školství: Stačí srovnávat Jaroslav  Vávra
8. 1. 2003 O čekání na důstojné učitelské platy, na důstojné hodnocení učitelů, ale nejen o tom Jaroslav  Vávra
3. 1. 2003 Čeští studenti: "Skotská pohádka" Jan  Čulík
3. 1. 2003 Platy učitelů Radek  Sárközi
14. 12. 2002 Založení Učitelského odborového klubu - ASO   
26. 11. 2002 Stávková pohotovost v SOŠ na Praze 3   
20. 11. 2002 Ve jménu (vysokoškolského) zákona Topí  Pigula

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
28. 1. 2003 The significance of Jan Hus for Czech history Kathryn  Murphy
28. 1. 2003 Zemřel profesor Alexander Stich Jan  Čulík
28. 1. 2003 Sebrané spisy básníka Miroslava Holuba   
28. 1. 2003 České postoje: Hus i Švejk jako obrana proti útlaku Kathryn  Murphy
27. 1. 2003 Čulíkův "básník trapnosti" Kathryn  Murphy
22. 1. 2003 Finančnice - na motivy K.J. Erbena   
21. 1. 2003 O (české) literatuře v Britských listech   
20. 1. 2003 Co číst a k čemu to vést Jan  Čulík
20. 1. 2003 Třicet let bojů s Ladislavem Štollem
aneb Jak s tím můžete žít?
Martin  Štoll
13. 1. 2003 Česká literatura v postkomunismu Petr  Bílek

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
29. 1. 2003 K prezidentské volbě: Máme stále šanci změnit naši zemi! Jiří  Lobkowicz
28. 1. 2003 Klaus: fakt, který nemůžeme přehlédnout Darius  Nosreti
27. 1. 2003 Je opravdu škoda, že prezident nebyl zvolen? Petr  Kuča
27. 1. 2003 Koho na Hrad, that is a question... Ivo V. Fencl
26. 1. 2003 Zeman sklidil to, co zasel Josef  Trnka
25. 1. 2003 Domácí štěstí: jak probíhaly volby prvních československých prezidentů   
24. 1. 2003 Pohled zevnitř: Kdo prohrává s kým v ČSSD Ivan  David
24. 1. 2003 Brousí si Špidla zuby na přímou volbu? Štěpán  Kotrba
24. 1. 2003 Ze Zemanovy cesty na Hrad zbyly trosky...   
23. 1. 2003 "Až po vás, Václave"   

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2003 Rybníček chce vybudovať konkurenciu Markíze, ale...
Zrušil jedinú konkurencieschopnú reláciu!
Jana  Matúšová
18. 1. 2003 Národní knihovna má problém s chápáním svého poslání v digitální době Štěpán  Kotrba
6. 1. 2003 Inzerát (na dům, ve kterém už nechci bydlet) Jiří  Koubek
16. 12. 2002 Digitální média veřejné služby III. Zdeněk  Duspiva
16. 12. 2002 Soudnost, pane Berko, soudnost! Štěpán  Kotrba
13. 12. 2002 "Pekařství " nebo "ČT"? Jiří  Koubek
13. 12. 2002 KAUZA: Ostravská ČT   
12. 12. 2002 Milan Bouška: Propustili mě z ČT, protože ve mně viděli cizorodý element Jan  Čulík
7. 12. 2002 Hrůzné informace o řediteli brněnského studia ČT Zdeněk  Drahoš
5. 12. 2002 Kterak Jan Čulík pomáhal České televizi pochovat Netopýra Karel  Mašita