Server Česká média shromáždil jednak "ostrá" fakta a oficiálně dostupné a ověřitelné informace, jednak portréty a výpovědi přímých účastníků konfliktu, jednak názory "rezonující z hloubi lesa" - názory poslanců, členů parlamentní Stále komise pro sdělovací prostředky, televizních radních, mediálních odborníků a novinářů. Přetiskujeme v plném znění třetí díl seriálu serveru Česká média, e-mailovou anketu, ve které jedním z dotázaných byl i redaktor Britských listů Štěpán Kotrba. Dotazy mu umožnily poněkud podrobnější analýzu politické pozice Lubomíra Zaorálka ve Sněmovně i v ČSSD a umožnily přesnější ohraničení možností předsedy Sněmovny při údajném nepřípustném ovlivňování mediální scény. Žádná kaše totiž není tak horká, jak vypadá při letmém, a o to emocionálnějším pohledu...

KAUZA: Ostravská ČT - DÍL I. Fakta
KAUZA: Ostravská ČT - DÍL II. Stanoviska aktérů
KAUZA: Ostravská ČT - DÍL III. Anketa

Evropská komise tento týden, v předvečer summitu v Kodani, kde má být zahájen proces integrace 10 nových členských zemí do EU, publikovala výsledky průzkumu veřejného mínění, z nichž vyplývá, že Západoevropané se stavějí k rozšiřování EU apaticky, nevědí vůbec nic o uchazečských zemích a zaujímají vůči nim nepřátelský postoj.

Z průzkumu také vyplývá, že většina občanů v členských zemích EU se staví proti okamžitému rozšíření Evropské unie a obává se, že toto rozšíření bude mít záporné důsledky pro dosavadní členské země.

Průzkum organizace Eurobarometr se minulý měsíc dotazoval 15 000 Evropanů a zjistil, že 40 procent z nich není schopno jmenovat ani jednu z uchazečských zemí o vstup do EU, které se mají stát členem EU v roce 2004, a jen 30 procent z nich dokázalo jmenovat jednu takovou zemi.

V Británii byly výsledky ještě horší - 60 procent občanů tu nedokázalo jmenovat jedinou uchazečskou zemi - a v Portugalsku to neumělo celých 67 procent občanů.

Přestože do EU nemá být nyní přijato Turecko, většina dotazovaných občanů ho jmenovala na prvním místě. Třicet procent lidí ze západní Evropy bylo schopno jmenovat Polsko. O České republice vědělo 16 procent západoevropských občanů, o Maďarsku 12 procent a o Litvě 8 procent. Ostatní uchazečské země dokázaly jmenovat jen 4 procenta obyvatel.

Jen 12 procent dotazovaných občanů souhlasilo s rychlým přijetím deseti nynějších uchazečských zemí. 76 procent dotazovaných osob projevilo obavu, že rozšíření EU bude znamenat, že bude daleko obtížnější rozhodování v rámci evropské organizace, 65 procent občanů považuje proces rozšiřování za "velmi nákladný" a téměř 50 procent lidí si myslí, že v důsledku rozšíření EU se evropská organizace "vzdálí od občanů".

(Podrobnosti v angličtině najdete např. zde.)

Nadšení ve středovýchodní Evropě pro Evropskou unii nahradil pocit rezignace a trpkost nad podmínkami, které uchazečským zemím západní Evropa vnucuje, napsal reportér listu Guardian z Ljubljany. Středoevropané poukazují, že začátkem devadesátých let si mysleli, že rozšiřování EU bude trvat jen pár let. "Nikdo netušil, že to bude trvat 15 let," konstatoval Julius Horvat ze Středoevropské univerzity v Budapešti.

Elity ve střední a východní Evropě mají pocit, že elity na Západě promarnily šanci dynamicky a rychle vytvořit sjednocenou Evropu a trpce vypočítávají série porušených slibů. "Celou záležitost zkazil lakomý a sobecký postoj Západoevropanů..

Evropská unie se chystá dokonce i nyní, na poslední chvíli, snížit rozpočet na rozšiřování EU o 2 miliardy euro.

Západní vedoucí představitelé si stěžují, že je 40 miliard euro na rozšíření EU do střední a východní Evropy příliš mnoho peněz, avšak Východoevropané poukazují na to, že je to jen deset procent částky, jakou vydalo Německo na své vlastní sjednocení.

"Západ nemá o rozšiřování EU velký zájem," konstatoval Jose Mencinger, rektor univerzity v Ljubljaně. Pro něj to není ekonomicky důležité - přístup na naše trhý už totiž má.

Polští zemědělci zuří, že za každé čtyři euro, jimiž budou muset dotovat francouzské zemědělce, dostanou zpět jen jedno euro. I Slovinsko má pocit, že bude muset platit Bruselu víc, než kolik peněz dostane zpět.

Celkově vládne pocit, že občané nových členských zemí budou jen druhořadými členy EU a že těmto zemím prostě mocný Západ své podmínky nadiktoval.

Historie je živější ve středovýchodní Evropě než na Západě, píše britský reportér, a Češi a Poláci se nemohou zbavit vzpomínek na Mnichov 1938 a na Jaltu 1945. Východoevropané mají pocit, že se s nimi zachází sprostě.

Problémem také je nestabilita nově vzniklých středo a východoevropských demokracií. Uchazečské země se stavějí s podezřením vůči nutnosti vzdát se velké části své suverenity ve prospěch Západu, tak brzo poté, co se osvobodily od komunistického jha.

"Národu", který je takto uměle vytvořen, se zrovna moc dobře nevládne, míní britský autor. Potřebujete válečného magnáta, loajální armádu a silnou tajnou policii, jinak se vám "stát" bude neustále rozpadat do svého původního, přirozeného stavu. Systémy vlády, které se vyvinuly v Sýrii, v Iráku a v Saúdské Arábii, jsou paranoidní rodinné diktatury s kořeny v jediném městě či vesnici.

Washington byl donucen propustit severokorejskou nákladní loď, které vezla 15 raket podobných raketám typu Scud, skrytých pod nákladem cementu. Když američtí námořníci zadrželi zásilku raket, vyvolalo to zuřivou reakci vlády v Jemenu, která je stoupencem Bushovy "války proti terorismu". Washington musel pak přiznat, že náklad nebyl nijak protizákonný.

Je správné, jsou-li čelní politikové, kteří mají velkou moc, systematicky a kriticky kontrolováni sdělovacími prostředky. Mám určité pochybnosti o tom, zda je nynější hon na manželku Tonyho Blaira Cherie skutečně legitimní. Zavání dosti apriorní manipulací, snahou zdiskreditovat někoho v rodině Tonyho Blaira z politických důvodů, ať už je to kdokoliv. Jak napsala včera jedna komentátorka, "na Blaira nemohou, tak si troufají na jeho manželku". Je fakt však, že je možné, že některé drobné a nejasné skutečnosti (které ovšem v honbě na Cherie Blairovou docela zapadly) manželka britského premiéra zrovna nevyjasnila, když v úterý v podvečer vystoupila v televizi.

Asi nejvážnějším obviněním bylo, že prý manželka britského premiéra intervenovala za podvodníka u britských imigračních úřadů, toto obvinění se však neprokázalo.

Nejnovějším obviněním ve čtvrtek bylo, že prý Blairová "lhala", že nečetla dokumentaci týkající se Fosterovy deportace. Jeho právní zástupci však posléze potvrdili, že ji skutečně nečetla.

Četné, obávám se dost nudné podrobnosti (všechna britská média jsou touto "aférou" v těchto dnech doslova posedlá) naleznete například zde.

Auto jsem umyl, ale kbelík už nevrátil. Prostě jsem odjel. Nejpraktičtější byl kartáč. Měl dlouhou rukověť a na špici štětku, kterou se dalo vyšťourat bláto i z těch nejméně přístupných koutů.

Na semináři o exilové literatuře na Glasgow University poukázal Jirka Lněnička, student z Brna, na zajímavou pasáž o "socialistické rozkrádačce" a střetu "socialistických hodnot" s australským prostředím v knize Stanislava Moce Údolí nočních papoušků (68 Publishers, Toronto, 1984, str. 85 - 88). Citujeme dále:

Když se Vladimír Páral odklonil od románů ze současného života k futurologické science fiction, nebol to jen únik. Byl to obrat k antikomunistické alegorii a k metafyzice. Už Pokušení A-ZZ (Melantrich, Praha, 1982) má výmluvný klíčový motiv, až příliš dobře čitelný symbol členství ve velké straně: náramek, který podvedný nositel nemůže sundat, z něhož se linou nejrůznější příkazy a který při sebemenší neposlušnosti začne pálit.

Při včerejším semináři o exilové literatuře se studenty z ČR, věnovaném čtvrtletníku Proměny, který vydávala Československá společnost pro vědy a umění v zahraničí, jsme na Glasgow University náhodou přišli na recenzi Páralova díla od Jana Čulíka staršího (1925 - 1995). Vyšla původně v Proměnách č.4/1990, ročník 27, str. 150-152. Pro její aktuálnost ji přetiskujeme.

Dne 5. prosince 2002 podala Media Observatory ČR v souladu s právem Evropské unie oznámení Evropské komisi o možném porušení Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství ve znění Smlouvy o Evropské unii a o možném porušení Evropské dohody o přidružení České republiky k Evropskému společenství.

Pokuste se tedy zlepšit finanční situaci Britských listů i vy, kteří jste je doposud sice četli, ale nepřispěli. Zaplatíte si tak jen to, co využíváte stále solidárně zdarma - námi veřejně poskytovanou a vámi přijímanou službu - nezávislý zdroj informací i místo pro své diskuse.

Většina ze čtenářů Britských listů nepatří mezi nemajetné, naopak. Jsou mezi vámi majitelé a ředitelé firem, poslanci, senátoři i vládní úředníci. Je slušné váš trvalý zájem o Britské listy podpořit, protože ony tu jsou pro vás a bez vaší spouúčasti nebudou. Za poslední měsíc poskytlo z průměrného denního počtu cca 5500 čtenářů (přibližně 3500 osob čte každý všední den BL na webu, cca 2000 osob dostává Britské listy emailem) finanční příspěvek na provoz BL cca 10 lidí.

Výpisy z bankovního konta Občanského sdružení Britské listy budeme aktualizovat v následujících několika dnech, jakmile to bude časově a technicky možné.

Trestní oznámení, které jsme podali na bývalého jednatele OSBL, Tomáše Pecinu, pro podezření ze zpronevěry, prošetřuje stále kriminální služba Policie ČR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558). Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.