Mimo něj zvolili i jeho manželku Milenu Čížkovou (52), syna Jaroslava (20) a Josefa Šťastného (32), syna paní Mileny z prvního manželství. Pokud budou držet při sobě, mohou si s obcí teoreticky dělat, co chtějí.

Malá statistika

V Josefově a přilehlých osadách Hřebeny, Radvanova a Luh žije 311 obyvatel, z nichž 12 procent je německé národnosti. Po krachu socialistického zemědělství je oblasti naprostý nedostatek pracovních míst, takže prakticky všichni dojíždějí za prací do blízké Svatavy, Sokolova a do obce Krajkové, kde je i nejbližší základní škola. I tak je desetina z nich bez práce.

Z 252 voličů odevzdalo úřední obálky 145 a z toho 120 lidí volilo všeobecně oblíbeného tátu Čížka. Mnozí si volbu ulehčili tím, že jednoduše zaškrtli celou kandidátku KSČM, která tu jediná představila svůj povolební program.

"Já to tušil, už v předchozích volbách se k tomu schylovalo," komentuje komunální volby starosta. Tehdy však přesvědčil lidi, aby založili sdružení a proti němu v něm kandidovali tři nezávislí. Za komunisty byl pak zvolen jen on sám.

"Letos jsem nic neorganizoval a sami se nebyli schopní domluvit," tvrdí Čížek. Podle něj za to může změna zákona. Dříve stačilo jakékoliv sdružení zaregistrovat v obci, teď je nutné dojet do okresního Sokolova. "Asi to byl pro ně problém, zvykli si, že všechno za ně nakonec někdo zařídí. Přitom dva by to měli jisté a tři pravděpodobné," dodává starosta.

Celkem tu totiž komunisté dostali "pouhých" 54 procent hlasů, stačilo, aby se opozice sjednotila a výsledky mohly vypadat trochu jinak.

Denní praxe

Takzvaný pravicový čtenář asi právě teď trousí uštěpačné poznámky na adresu místních obyvatel. Zbytečně. Z místního pohledu je totiž bohužel úplně jedno, kdo je v Praze momentálně u vesla a jaké politické tričko právě letí. Posuďte sami.

Z Josefova do Radvanova jezdí lidé buď delší trasou po silnici, nebo 500 metrů od autobusu pěší cestou. Obec má na ní tzv. vydržené právo a s ním i povinnost ji udržovat. Před časem získala účelovou dotaci a upravila ji na pěší cestu. Aby udržela dotační pravidla, pověsila u vjezdu značku zákazu vjezdu. "Radvanovští na to ale dlabou a dál tam jezdí autem," říká starosta. Když dopravní značka poněkolikáté zmizela, nechal starosta postavit zátaras, ale takový, aby se dal třeba sanitkou objet. Třiadvacet radvanovských občanů ovšem nemůže pochopit, proč oni musí autem několik kilometrů okolo, když po údajně pěší cestě vesele jezdí zemědělské stroje.

"Nakonec abych žádal obec o výjimku, když po ní pojedu na kole, ale kombajn s traktorem tam nikomu nevadí," hádá se s Čížkem Heinz Strunz, jeden z početných zdejších potomků sudetských Němců. "Sokolovská správa silnic se o místní komunikaci v zimě špatně stará a kolikrát musíme autem tou pěší cestou," přidává se další radvanovský občan Radek Augustin. Starosta se brání argumenty o dotačních pravidlech a tím, že její štěrkový povrch není pro auta. Když zazní návrh, aby obec nechala položit asfalt, přileje neprozřetelně olej do ohně: "Přeci tam nebudeme pro pár lidí pokládat asfalt!"

"No jasně Láďo, jsme neperspektivní, rovnou nás tam zahrňte buldozérem," mává Strunc ve vzduchu rukama, jejichž dlaně mají proporce dětských hlaviček.

"Ale támhle k Zumanovi na Hřebeny, jste asfaltku udělali a bydlí tam čtyři lidi. I vy tu máte všechno, chodíte si po asfaltu a my tam máme bláto," dodává Augustin na adresu josefovských.

To už se starosta chytá za hlavu. Na Hřebeny se totiž stavěl vodovod a obec logicky sdružila investici, aby nemusela kopat dvakrát. Radvanov stavba vodovodu a kanalizace teprve čeká.

Cestička do školy

Zumanů v telefonním seznamu není mnoho. "Starostu uznávám, je to dříč a pro obec by se rozkrájel...ale celá famílie, to se mi moc nelíbí. Teď sedí na radnici pět komoušů a co si upečou, to si tam i snědí," komentuje volby Zdeněk Zuman s tím, že starosta by mohl mít nad hlavou pomalu svatozář. "Jen aby z toho nebyla nakonec rudá záře," dodává nakonec a přidává konkrétní problém -- základní školství.

Přesně 25 místních dětí navštěvuje spádovou školu v obci Krajková. Josefov na ně přispívá částkou 50 tisíc korun ročně. "Syn má podle mě sportovní talent a škola v Krajkové nemá ani tělocvičnu," pokračuje Zuman a dodává, že k úrovni tamní výuky má výhrady hodně lidí a někteří proto děti posílají do Sokolova. Jezdí tam celkem devět dětí.

"Jenomže na těch pouhých devět dětí přispíváme 63 tisíc ročně, kdyby chodili do Krajkové obec by ušetřila," oponuje starosta. Kromě přesvědčování ale obec žádné páky nemá. Už pouhý návrh, aby jejich rodiče něco do obecní kasy přispěli, vyvolal velké pohoršení.

Majetek pro zlost

Skromnou obecní pokladnu zatěžuje budova bývalé školy na Hřebenech, zrušené v roce 1972 pro nedostatek dětí. Pronájmy za společenské akce málo vynášejí a neuhradí náklady na údržbu. Kardinální problém je bývalá, nyní chátrající, hospoda uprostřed Josefova. Soukromník ji koupil za 1,2 milionu pomocí zástavního práva na hospodskou budovu. Hospodaření mu moc nešlo, takže ji prodal dále za vyšší cenu. Zástavní právo však na nového majitele nepřešlo a posléze zkrachoval. Obec se však už před tím zaručila za 350 tisícový úvěr původního provozovatele a musela ho zaplatit. Soudit se s ním nebudou, protože jen podání žaloby by přišlo na 14 tisíc korun bez naděje na úspěch. V řadě před nimi stojí majitelé celkem devíti milionů pohledávek.

Kdyby však hospodu koupili v soudní dražbě za 280 tisíc, mohli by dostat státní dotaci a přestavět ji na dva byty a sklad. Tento starostův návrh však neschválilo ani nové "rodinné" zastupitelstvo: tři byli pro, čtyři proti. Ladislav Čížek výsledek hlasování zapisoval se slovy: "Jen počkejte, za pár let se nám to vrátí." Cena budovy s pozemkem je totiž víc jak dvojnásobná.

Veřejné mínění

Najít člověka, který by "soudruha" Čížka nechtěl za starostu, se nám jednoduše nepodařilo. Ani hřebenský potížista Zdeněk Zuman, který na předvolební shromáždění přišel zamaskovaný parukou a s proslovem "po volbách odkryjeme pravou tvář", by neměnil.

Stejně tak Danuše Vachovcová z Josefova má určité výhrady pouze k účasti celé rodiny ve správě obce. "Důležitější než partajní příslušnost je to, že když v noci vypadne elektřina, starosta vstane a opraví to," řekla doslova. Ani paní Vajdová, jejíž rodina sem utekla ze sokolovského paneláku s drahými poplatky za teplo a teplou vodu před dvěma roky, není s výsledkem voleb nespokojena. Výhrady nemá ani student Honza Volný. "Osobně je znám, přijdou mi slušní," říká a Gertrude Dlouhá z Radvanova dodává: "Jsme rádi, že ho tu máme."

A co říká vytíženosti manžela čerstvá zastupitelka Milena Čížková? "Někdy večer uteče a přijde až druhý den, ale co se dá dělat, alespoň přesně vím, kde je," tvrdí ekonomka sokolovského OV KSČM na poloviční úvazek.

Vytoužené kanalizace se dočká i Radvanov. Podle starosty má obec naději na dodatečné příjmy z prodeje asi 70 stavebních parcel v okolí. Stále více lidí z nedalekého okresního Sokolova se trochu zmáhá a chtějí pryč z města. Tady najdou čistší vzduch, klid a nižší náklady na bydlení.

Profil starosty

Rodiče Ladislava Čížka (51) přišli do Sudet z Jižních Čech v roce 1946. Máma z Bavorova, otec předválečný člen KSČ z Tábora.

Do strany vstoupil v roce 1972 během základní vojenské služby. Znamenalo to souhlasit s okupací republiky sovětskými vojsky, ačkoliv ještě v srpnu 1968 jako sedmnáctiletý mátl okupační tankisty otáčením a přemalováním silničních ukazatelů. Na protestní hesla typu "Jdi domů Ivane, čeká tě Nataša a Počemu vy zděs?" poskytl místní buňce odporu otcovu odolnou barvu připravenou na okenní rámy. Zjistil totiž, že hodlají použít snadno odstranitelné vápno.

Otec vytušil, že barva použitá na značné části protisovětských hesel v okrese pochází z jeho stodoly, zkontroloval zásoby a synka seřezal.

K názorovému obratu dnes říká: "Myslím, že jiné řešení než nás obsadit Sověti neměli, ale dodnes jsem se s tím nevyrovnal. Bylo to strašné zklamání, šok." Dodnes však tvrdí, že Sověti tím u nás zabránili občanské válce.

Zní to neuvěřitelně, ale ještě v roce 1977 si vysloužil od vysokých soudruhů důtku. Odmítli odsoudit Chartu 77, aniž by jim někdo řekl, co je v ní vlastně napsáno.

V roce1989 jako předseda místní komunistické partaje zakládal Občanské fórum, žádný rozpor v tom nevidí. "Jednak jsem byl vždycky byl straník potížista, navíc tady všichni vždycky měli přehled, jak to na Západě vypadá," tvrdí Čížek. Po válce tu totiž zůstalo mnoho Němců kvůli nepostradatelnosti ve strategickém průmyslu a s odsunutými příbuznými se relativně volně mohli přes hranice navštěvovat. Mnozí časem využili německého zákona o zcelování rodin a legálně se tam vystěhovali. Ti měli pohyb přes hranice ČSSR neomezený.

Krátce po revoluci zůstal Čížek ve zdejší KSČ sice předsedou, ale jediným členem. "Všichni převlíkli kabáty. Teď už je to lepší, organizace sílí," říká. Vysvětlení má prosté. Lidé na vesnici se za minulého režimu měli lépe, současná svoboda je jim bez peněz k ničemu. On sám dostává za starostování 4,5 tisíce měsíčně. Když to sečte s výnosem elektrikářské a stavební živnosti, pořád vydělává prý za měsíc nominálně zhruba stejně jako za bolševika.

Vstup České republiky do EU vítá. Podle něj jenom sjednocená Evropa má šanci udržet si důstojné postavení vůči USA. Stránky obce Josefov: www.volny.cz/ou-josefov

Poznámka: Při sbírání materiálu slyšel autor řadu sprostých výrazů na adresu zákonodárců České republiky, vládu nevyjímaje. Poměrně poetické a publikovatelné bylo například slovní spojení "kašpaři z parlamentu."