28. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 7. 2008

HITLEROVA SMLOUVA S VATIKÁNEM

Německo se stále historicky nevyrovnalo s katolickou církví

Dvacátý červenec je v Německu spojen nejen s atentátem na Adolfa Hitlera, ale též s uzavřením říšského konkordátu s Vatikánem, podepsaným právě tímto hnědým diktátorem. Stalo se tak před 75 lety, kdy těsně po převzetí moci nacionálními socialisty byla 2O. 7. 1933 uzavřena tato dnes v Německu charakterizovaná jako "neblahá smlouva" katolické církve s bezbožným hnědým režimem. Po pádu staré wilhelmovské monarchie se snažil Svatý stolec s nástupnickými vládami uzavřít novou církevní smlouvu. Se vzniklou Výmarskou republikou se to však ani za patnáct let nepodařilo a vše se změnilo až poté, co "německý lid svěřil" veškerou moc Hitlerovi.

Za půl roku po 30. lednu 1933 se Vatikánu konečně povedlo uzavřít tzv. Říšský konkordát, z právního i církevního hlediska dodnes spornou smlouvu, která ale až do dneška tvoří základy německého církevního práva. Německý ústavní soud v roce 1957 vynesl rozsudek, podle kterého je však platná ve Spolkové republice. Vycházel z toho, že NSR je jediným právním nástupcem Německé říše a východní část -- Německá demokratická republika -- byla až do roku 1973 považována za sovětskou okupační zónu. Přesto však pokaždé, když dojde ke sporům mezi církvemi a státem, otevírá se otázka, zda by smlouva neměla být vypovězena, což vyplývá z historické podmíněnosti jejího uzavření.

Okamžitě po převzetí moci se snažil Adolf Hitler ve svém vládním prohlášení z 23. března 1933 rozptýlit obavy křesťanů a církví z důsledků tohoto politického vývoje. Ubezpečil je, že jeho říšská vláda považuje křesťanství za neotřesitelný základ mravního a morálního života národa. Proto také velkou hodnotu klade na přátelské vztahy se Svatým stolcem a chce je dále rozvíjet a uspořádat.

Katolická strana Centra, která l5 dnů před podepsáním konkordátu byla donucena k rozpuštění, přijala s nadšením tato Hitlerova slova. Ten začátkem dubna vyslal do Vatikánu svého vicekancléře Franze von Papena. Partnerem ze strany Vatikánu byl kardinálský státní tajemník Eugenio Pacelli, politická ruka papeže Pia XI. Pacelli, pozdější papež známý pod jménem Pius XII., se snažil bezvýsledně v dvacátých letech jako nuncius v Německu uzavřít říšský konkordát. Zatím co demokratické vlády Výmarské republiky to Vatikánu odepřely, nabídl to nyní totalitní režim v Berlíně. První návrhy vypracoval na základě pokynů Pacelliho německý prelát Ludwig Kaas, tenkráte ještě předseda strany Centra. Ten proslul tím, že přesvědčil své poslance, aby v dubnu 1933 hlasovali pro tzv. "zmocňovací zákon", který veškerou moc v Říši svěřil Hitlerovi a jeho straně a poté odešel jako sekretář kolegia kardinálů do Vatikánu, kde také v roce 1952 zemřel. Po relativně věcných jednáních byla smlouva 8. července parafována a pak 20. téhož měsíce slavnostně Pacellim a von Papenem podepsána.

Profesor Wolfgang Rüfner, ředitel církevního institutu pro státní právo v Bonnu, vyslovil názor, že tehdejší zájmy Svatého stolce byly pod tlakem a obavami z hnědého režimu, jehož délka trvání byla neodhadnutelná. Chtěl dosáhnout písemného formálního ubezpečení, na které by se mohl i veřejně odvolávat. Jak stálo v jeho preambuli, "vztahy mezi katolickou církví a státem v celém prostoru Německé říše oboustranně uspokojivě řešit." Šlo o otázky, jakým způsobem bude obsazován biskupský stolec, co se stane s vyučováním náboženství na školách a bude li vůbec možné zachovat církevní školství. Co se stane na univerzitách s katolickými teologickými fakultami, jak bude vypadat manželské právo. Hitlerovi pochopitelně v prvé řadě šlo o uznání mezinárodní způsobilosti jeho režimu.

Je nutno si ujasnit, že šlo vlastně o prvý mezinárodně právní akt, který jeho nová vláda uzavřela. A to s partnerem, který, pokud jde o morální pohled, měl nejvyšší vážnost. Argumentace Hitlera přitom vycházela z premisy, že Svatý stolec přece může uzavřít takovou smlouvu jen se skutečně světskou mocností. Se současným ziskem mezinárodní prestiže nacistický vůdce sledoval i vnitropolitické cíle. Nemůže přece jako smluvní partner papeže být nepřítelem církve, což chtěl demonstrovat před třetinou obyvatel z 65 milionů, která byla pod vlivem prohlášení biskupů, že nemohou souhlasit s nacionálně socialistickým světovým názorem. Již Hitlerovo ubezpečení ve svém vládním březnovém prohlášení, že program národního povznesení se opírá i o křesťanské církve, mělo oslabit vyřčení biskupské klatby nad jeho režimem. Navíc nutně potřeboval v říšském sněmu pro prosazení svých zákonů hlasy katolického Centra vzhledem k tomu, že sociální demokraté zásadně proti všem vyhrůžkám odmítali dát souhlas nacistům. Z jakého důvodu katoličtí politici 24. 3. 1933 podali ruku Hitlerovi, aby mohl vytvořit diktátorský režim, nebylo dodnes objasněno. Stejně tak proč biskupové pět dnů poté změnili své původní stanovisko, že křesťanská víra je neslučitelná s nacistickou ideologií. Nyní uznávají slib autoritativního vůdce hnutí, že říšská vláda splní dohodnuté státní smlouvy s jednotlivými německými zeměmi s církví o jejich právech a při šíření víry .

Mnozí věřící od této chvíle nerozuměli světu, když nechtěli souhlasit se změnou postoje svých nejvyšších pastýřů. Jak poznamenal zemřelý katolický publicista Walter Dirks, najednou zjistil souhlas se zlými nacisty u konzervativních katolíků v otázkách antibolševismu a antiliberalismu. Takže nebylo vlastně špatné, čeho se dříve obávali. Do tohoto odéru šosáků, kteří kryli záda nacistickým paličům, se dostal též papež Pius XI. a jeho sekretář Eugino Pacelli se svým říšským konkordátem. Po jeho podepsání 20. července, když byl veřejnosti prezentován, mnoho katolíků znejistělo. Očitý svědek, dnes již zemřelý düsseldorfský farář Karl Klinkhammer, zvaný pro své veřejné protesty "rudý ruhrský kaplan", prohlásil, že byl tenkráte otřesen jak velký souhlas vyslovil lid v čele s biskupy s konkordátem. Vždyť tehdejší aachenský biskup Vogt zaslal Hitlerovi telegram, ve kterém slíbil, že spolu se svou diecézí bude spolupracovat na vybudování nové Říše. Již dva dny pod podpisu konkordátu 22. července Adolf Hitler v rozhlasovém projevu naznačil, že se mají církve připojit k jeho nacionalistickému hnutí proti ateistickému bolševismu. Tak vysvětlil smlouvu s Vatikánem jako odhodlání církve zařadit se do antikomunistické fronty.

Kritičtí historici označují říšský konkordát za ničemnou dohodu a za hlavního viníka mnozí považují papeže Pia XII., který nesl odpovědnost za znění této smlouvy z roku 1933. Jak poznamenala německá veřejnoprávní stanice Deutschlandfunk v pořadu k výročí této události, tímto konkordátem zradil a zaprodal německé katolíky nacistům. Hitler dosáhl svého cíle a podařilo se mu zlomit moc katolické politické špičky. Konkordát mu k tomu otevřel elegantní cestu, kterou Vatikán vydal všanc stranu Centra a tím odzvonil politickému katolicismu v Německu.

                 
Obsah vydání       28. 7. 2008
28. 7. 2008 Nejlepší sci-fi redaktor, aneb vyvolení mezi námi Štěpán  Kotrba
28. 7. 2008 18 měsíců lhala vláda, lhala a vymýšlela si i zdravotní vládní komise Jan  Neoral
28. 7. 2008 Technické a provozní aspekty XBR radaru v Brdech Stanislav  Kaucký, Milan  Hlobil, Petr  Pokorný
28. 7. 2008 Sedm pohledů na české zdravotnictví
28. 7. 2008 Botanická zahrada: Na základě personálně-organizačního auditu půjdete na dlažbu
28. 7. 2008 Vážný problém: Podvržení webových stránek Petr  Nachtmann
28. 7. 2008 Překvapivě kvalitní filmy Pavla Kohouta Jan  Čulík
28. 7. 2008 Znovu o filmu Sedm zabitých Tereza  Chrástová
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
28. 7. 2008 Děs a bezstarostnost poúnorové doby Hana  Tomšů
26. 7. 2008 Letošní Letní filmová škola jako sociologický materiál pro studium české společnosti Jan  Čulík
27. 7. 2008 LFŠ a Jiří Králík Boris  Cvek
28. 7. 2008 Festival nad řekou
28. 7. 2008 Michael  Marčák
28. 7. 2008 Čína ohrožuje rozhovory o volném obchodu
28. 7. 2008 Jak se vládne v Rusku
28. 7. 2008 Německo se stále historicky nevyrovnalo s katolickou církví Richard  Seemann
28. 7. 2008 Lidové noviny: Snaha zdiskreditovat "Ne základnám" stůj co stůj
28. 7. 2008 Kaplický: Chobotnice bude a bude... ...a bude Štěpán  Kotrba
28. 7. 2008 Přestaňme vydírat Hana  Mudrová
28. 7. 2008 Topolánkova cesta k oltáři Říše středu Miloslav  Štěrba
28. 7. 2008 Malé a neúplné porovnání mezi Prahou a Londýnem, kde žiji již čtvrtým rokem
28. 7. 2008 Drahota v ČR a láce v Evropě
26. 7. 2008 Výrok dne (včerejšího): Armáda USA chce napochodovat do Polska
25. 7. 2008 Krutý úsměv budoucnosti: mediální scénářování alternativ vývoje a možná realita Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Ministerstvo zahraničí připouští v odborném materálu umístění amerických raket v Česku, připouští i 13,5 km ochranné zóny Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Co by měla podle závěrů Pačesovy komise dělat vláda?
25. 7. 2008 RIA Novosti: Rusko může na protiraketovou obranu v Evropě odpovědět raketami na oběžné dráze Karel  Dolejší
25. 7. 2008 Výsledek policejního šetření a Vstupenka do bezdomoví Jan  Kadubec
25. 7. 2008 Občanskoprávní spor Věra  Říhová
25. 7. 2008 Mezi právem a spravedlností je stále větší propast Štěpán  Kotrba
28. 7. 2008 Poděkování panu režisérovi a velkému dramatikovi Wenzel  Lischka
28. 7. 2008 Ruse, kušuj Beno  Trávníček
26. 7. 2008 Zpráva dne: za ilegální přistěhovalectví vězení
28. 7. 2008 Naposledy o Blízkém východě Daniel  Veselý
26. 7. 2008 Baracku Obamovi o Íránu
28. 7. 2008 Francouzská levice proti neoliberálnímu Lisabonu: Budujme nyní jinou Evropu!
25. 7. 2008 Aktuální Nesmrtelnost Milana Kundery Hana  Tomšů
26. 7. 2008 Posilní sa závislosť EÚ od Gazpromu?
26. 7. 2008 Space War: Naše nynější krize William S. Lind
26. 7. 2008 Strašný let Ruska? Miloslav  Štěrba
26. 7. 2008 Platnost smlouvy o omezení strategických raket vyprší v příštím roce a USA ji nemají v úmyslu prodloužit
25. 7. 2008 Proč máme armádu, když vařit a zabíjet je rozdíl Miroslav  Polreich
19. 7. 2008 Hospodaření OSBL za červen 2008

Hitler a historie nacismu RSS 2.0      Historie >
28. 7. 2008 Německo se stále historicky nevyrovnalo s katolickou církví Richard  Seemann
16. 6. 2008 Lidice, Oradour, My-Lai a Rotary club Karel  Košťál
11. 6. 2008 Lidice nebyly poslední Josef  Vít
18. 5. 2008 Landsmaschaft a jeho přátelé Egon T. Lánský
17. 5. 2008 Německý problém František  Nevařil
15. 5. 2008 "Todesstoß", "Landsleute" a "keine Ahnung" o sebereflexi Štěpán  Kotrba
15. 5. 2008 Sudetští Němci a lidský zmatek Leopold  Kyslinger
14. 5. 2008 Sudetoněmecký spolek a jeho nacističtí předci Štěpán  Kotrba
4. 5. 2008 Hledá se: Alois Brunner, klíčový spolupracovník Adolfa Eichmanna Richard  Seemann
29. 4. 2008 Agent abwehru Oskar Schindler a objevení Eichmanna Jitka  Gruntová
17. 3. 2008 Všední den pod hákovým křížem Richard  Seemann
24. 10. 2007 Občanský odpor proti neonacistům: mobilizace slušných lidí plánovaná na 10. listopad Štěpán  Kotrba
18. 10. 2007 Výročí zahájení transportů židů z Protektorátu Richard  Seemann
3. 10. 2007 Historik: Magistrát povolením pochodu neonacionalistů Židovským městem pochybil   
27. 8. 2007 Lepší Hitler než Habsburg Přemysl  Janýr