Přitom Kosovo podle všech platných norem mezinárodního práva, ale i rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 či Helsinského závěrečného aktu, je součástí Srbska. V době, kdy celý svět volá o nesmlouvavém boji proti terorismu, jsou k prosazování nezávislosti Kosova používány výhrůžky, že dojde k obnovení násilí na Balkáně – a zmínění úředníci a činitelé místo aby vydíráni čelili, sami jej podněcují.

Uměle stanovené termíny mají vytvořit dojem, že nutné urychleně přijmout rozhodnutí. Tato další forma vydírání je zcela v rozporu se skutečností, že při hledání dohody o statutu Kosova nebyly vyčerpány všechny možnosti dialogu. Přitom nejen naše historie názorně připomíná, že mezinárodní úmluvy typu Mnichovské dohody či Vídeňské arbitráže, nevedou k míru. Navíc jsou časem prohlášeny za neplatné či nulitní, protože byly vynuceny násilím nebo pohrůžkou násilí.

Až příliš často v souvislosti s Kosovem vydávají někteří úředníci a činitelé Unie své osobní či skupinové stanovisko za stanovisko Evropské unie. Jenže zahraniční politika Unie vyžaduje konsensus členských států. Státy jako Kypr, Bulharsko, Rumunsko či Slovensko již daly veřejně jasně najevo, že samotnost Kosova neuznají. Roste obava, že by takovýmto uznáním vznikl precedent, který umožní separatistům v jiných státech prosazovat své požadavky silou a mimo rámec práva. Veřejně se diskutuje nejen o nebezpečí rozštěpení Kypru, ale i o plánech ETA ve Španělsku, či požadavcích chorvatské a srbské menšiny v Bosně a Hercegovině, nemluvě o Severním Irsku a o postsovětském prostoru. Nelze zapomínat ani na skutečnost, že snahy o oddělení Kosova od Srbska zesílily ve chvíli, kdy se v některých zemích radikalizují skupinky zpochybňující Trianonskou dohodu. To by mohlo vést nejen k dalším územním národkům vůči Srbsku, ale i k požadavkům na změnu hranic Slovenska a Rumunska.

Není možné podřizovat se donekonečna svévoli takových lidí, jako je vysoký komisař EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana, jejichž politika vůči Balkánu je vedena snahou ospravedlnit svůj podíl na zabití více než dvou tisíc nevinných civilistů při barbarském bombardování Jugoslávie.

Proto jsem se rozhodla předložit Poslanecké sněmovně návrh rezoluce o územní celistvosti Republiky Srbsko. Je třeba hledat společný postup České republiky v boji proti pohrdání mezinárodním právem – malé státy, jako je ten náš, nemají jinou ochranu, než právě mezinárodní právo.

Za dobrý základ jednotného postupu Česka pokládám vyjádření prezidenta republiky Václava Klause. Ten při prosincové návštěvě Berlína prohlásil, že případnému vyhlášení nezávislosti Kosova by měla předcházet úplná shoda všech zúčastněných stran.

A říkám otevřeně: při volbě prezidenta pro mne bude velmi významné, jaké stanovisko k hrozbě rozbití Srbska zaujme druhý prezidentský kandidát, Jan Švejnar.

Autorka je poslankyní KSČM a místopředsedkyní zahraničního výboru Poslanecké sněmovny