Jestliže jsem ale zmínil, že určit umění je složité v době, kdy uměním je údajně všechno, co je za umění prohlášeno, tak to ještě neznamená, že tento názor sdílím. Konstatoval jsem pouze radikální postoj deklarovaný výstavou Dokumenta, abych nastínil krajní názorovou hranici. Pavla Cholevová také pokládá otázky, na které skupina Ztohoven už odpověděla, jenomže autorka jim zřejmě buď neporozuměla a nebo podle ní odpověděli špatně.

Ve své reakci kromě jiného píše, cituji: "Na takových "uměleckých" počinech mi vadí ta lež, podlost, klam, zneužití něčí důvěry v něčí renomé. Dělat si slávu na podvodu druhého. Umění by mělo obohacovat, nebo dávat podněty k zamyšlení, ale ne nutit lidi nedůvěřovat preventivně komukoliv, byť sebevíc slušnému nebo věrohodnému." No, to je přesně to, co zase vadí skupině Ztohoven na médiích a nemyslím že neoprávněně.

Názor autorky jejich obavy jen potvrzuje a mé taky. Podle ní děsit lidi lží ve jménu slušné instituce (sic!) není umění ani omylem. Když si Eduard Manet dovolil v roce 1863 vystavit dnes nevinný obraz Snídaně v trávě, vyvolal tím na Salonu zděšení také a takových příkladů lze uvést z oblasti umění řadu. A nikdo soudný dnes nepochybuje o tom, že Manet umělec byl a umění vytvářel, dokonce velké umění.

Navíc o co méně děsí sama média občany svými zprávami? Dobře, namítnete, že to je pravda zobrazené reality, avšak o co menší je pravda záměru skupiny Ztohoven ukázat, že ona realita může být i jinak, než jak ji lidé prostřednictvím médií přejímají? Cožpak dějiny médií nejsou současně i dějinami manipulací, propagandy a ideologií? Jako kdyby se zprávy promítaly v médiích sami ze své vůle, bez vědomí těch, kteří je třídí, zpracovávají a zveřejňují.

Štěpán Kotrba zase ve své textu Umělecké dílo v kontextu společnosti http://www.blisty.cz/2008/1/4/art38122.html reaguje na můj názor (umělecké dílo by mělo být posuzováno jen ve svém záměru) když píše, že záměr umělce může být jiný, než je kvalita jeho vyjádření. No právě, vždyť o to jde, jakým způsobem přece naplní svoji představu (a tu má, předpokládám, každý umělec), tak je jeho dílo kvalitní. A jestliže je nekvalitní, pokud k tomu nějakou analýzou dojdeme, tak se mu jednoduše nepodařilo záměr naplnit.

Proto tvrdím, že pochopení záměru je klíčem k posouzení kvality díla, protože přece nejde vůbec jen o formální, tedy stavební složku díla, když forma je pouze jedna jeho polovina, tedy ta, která nese sdělení a na tom, jaké je, zpětně forma závisí. Nepochybuji o tom, že o dualitě či propojení obsahu a formy Štěpán Kotrba moc dobře ví. Nemohu si pomoci, ale v případě akce skupiny Ztohoven nesla forma zpracování jasný obsah a záměr naplnila.

Ano, umělec bude vždy hodnocen za dosažený účinek svého díla, to je sice logické, ale atomový hřib skupiny Ztohoven vyděsil jenom některé diváky, mnozí jiní naopak záměr pochopili a vyděšeni nebyli. Lze také z historie vyjmenovat řadu příkladů, kdy se umění stalo politickým činem a přesto zůstalo uměním, třeba zrovna Picassova Guernica. "U Guerniky je i dnes politické úplně všechno," říká v TV dokumentu ČT Piccasova Guernica prof. Durano z Bilbaa.

Necítím se být žádným obhájcem skupiny Ztohoven, naopak, považuji jejich atomový hřib z vizuálního hlediska za ne moc přesvědčivý (o to menší důvod, aby děsil), spíše amatérský, ale pokud napíše pan Kotrba že šlo o propagandu politického názoru, měl by uvést jakého. To by mě fakt zajímalo, nic takového tam nevidím a rád se nechám poučit. Důrazná formulace ideového záměru (třeba tvrzení: bereme si slovo) ještě není politický názor.

Stejně tak Kotrbovo tvrzení, že jde v případě skupiny Ztohoven o užité umění, ještě neříká nic o umění. No jistě, užité umění je pak všechno umění, pravda, z hlediska jeho společenské užitnosti a nebo nakonec užitečnosti? Mě dojmologie vždycky pobaví schopností absurdní dezinterpretace smyslu názorové výměny. Buď jak buď, jsou jisté artefakty "užitého" umění, které jsou prostě užitější, či užití schopnější, třeba jen proto, protože jsou lidem více k užitku.