Ad-Ad: Vadí mně platby za děti v komatu

Ano, poplatek za dítě hradí rodiče. Ví paní Miloslava Novotná, že v ČR na "průměrný" plat "Pražáka"(do kterého je i mj.započítán 18 000 000 Kč čistého, plat generálního ředitele polostátního podniku ČEZ) nedosáhne 80% čechů a na celorepublikový průměr nedosáhne 35 - 40% obyvatel žijících v Praze a to díky tomu, že se do tohoto průměru počítají platy poslanců, senátorů, ředitelů bank a podniků se státní účastí?

Dále Jan Bláha píše: "Ostatně například, když se stanete obětí autonehody, vaše auto je nepojízdné a vy (v komatu) v nemocnici - policajti vám auto za 3800 odtáhnou, a za 200/denně skladují na policejním parkovišti - taky vám to nikdo nenahradí (ověřeno zkušeností ve vlastní rodině)."

Tyto náklady platí pojišťovna, ať už z havarijního pojištění, nebo Zákonné odpovědnosti. Záleží na typu pojistky, kterou si ale můžete zvolit dle své kapsy. Nicméně základ - odtah + parkovné pojišťovna hradí. Dále potom další náklady je možno vymáhat soudní cestou. Zjednodušeně řečeno.

Ad-Ad: Danuše Neumannová Paní pisatelka je dost mimo obraz, neví, že postižení, dlouhodobě nemocní, nebo invalidé doopravdy měli už před tzv. "reformou" i tak dost velké problémy s přežitím. Tato paní asi neví, že tito lidé musí doslova převrátit ne každou korunu, ale každý padesátihaléř a rozhodovat se při nákupu v supermarketu (na normální obchod, alespoň tady v Praze nemají, jelikož cenový rozdíl, např. na jedné housce je 2,50 Kč), jestli si koupí housky dvě a ten nejlevnější salám a nebo housky tři a kefír, či podmáslí, nebo ochuzené mléko.(V minulosti bych si tuto vodu, co je dnes vydávaná za mléko, nekoupil.)

A námitku "Služby hotelového typu" také neberu. V současné době jsou to právě ti lidé, kteří za minulého režimu poctivě pracovali a pracovali i po tzv. "Revoluci", bohužel neměli však tu "Rovnou šanci" zbohatnout natolik, aby je dnes pravidelný měsíční výběr 2 - 3 000,- Kč ze spořícího účtu nevzrušoval. Proč a k čemu tedy máme pojišťovny a povinnost ze zákona zdravotní pojištění platit?

A poslední podotknutí k poslednímu odstavci pisatelky. Nevím, jak by si to pisatelka představovala? Sociálně slabý jedinec naplánuje svou nemoc a protože ví, že půjde marodit v tom a tom termínu, tak již dva až tři měsíce předem požádá o sociální dávku - příspěvek a nebo si vyžádá jednorázové celoroční potvrzení o hmotné nouzi?

Na závěr: je mi 47 let a zatím jsem za posledních 27 let navštívil lékaře pouze 3x. Dvakrát to bylo s úrazem a jednou s chřipkou. Ale těmto remcalům bych ze srdce přál, aby měli např. chronický zánět dvanáctníku a museli navštěvovat lékaře 2x měsíčně a tím pádem samozřejmě i lékárnu. Rázem by je přešel humor.