9. 1. 2008
Je situace paní Neumannové opravdu tak zoufalá?Z řady důvodů jsem se rozhodl zjistit, jestli by se nedal případ paní N. řešit jinak, než nedůstojně a neefektivně -- charitou nebo nějak asociálně. Mé závěry jsou pro nedostatek přesnějších informací o N. dosti obecné. Dle mých zjištění, výpočtů a úvah se věc má takto, píše Martin Praum |
1. Dle těchto informací by jí měl náležet příspěvek na bydlení ve výši 677 až 1313 Kč dle velikosti města, kde má pronajmutý byt. 2. Dále by paní mohla být považována za osobu v hmotné nouzi, které náleží pomoc ZDE Tady už je posouzení poněkud subjektivní, ale věc nemusí být ztracena, protože paní už určitou snahu prokázala a více si sama asi pomoci nemůže. Další pomoc rozprodejem majetku, upomínáním svých dlužníků, prací atp. považuji za nepravděpodobnou. Asi nepřipadá v úvahu "příspěvek na živobytí", protože po odečtení "přiměřených nákladů na bydlení", tj. nejvýše 30 % z příjmu, jí zbývá více než životní minimum pro jednotlivce (tj. více než 3126kč). Ale v úvahu by připadal "doplatek na bydlení", je totiž v uvedeném zdroji psáno: "Zákon umožňuje poskytnout doplatek na bydlení i ve výjimečných případech, kdy žadatel nemá nárok na příspěvek na živobytí, případně i žadateli, který nemá nárok na příspěvek na bydlení, protože využívá jinou než nájemní formu bydlení. Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení (tj. nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině částka živobytí." Klíčové je, že se zde už nepíše o tzv. normativech ani "přiměřených nákladech na bydlení", ale jen o odůvodněných nákladech, takže snad lze užít tuto úvahu: Protože N. dle jejích slov zbývá méně než 60 Kč na den, tak má nejvíce 1770 Kč na měsíc a náklady na bydlení tedy musí činit minimálně 5130 Kč. Při započtení teoreticky nejvyššího příspěvku na bydlení 1313 Kč, by jí do životního minima stále scházelo 43 Kč. To je částka sama o sobě bezvýznamná, nicméně znamená bumážku o nároku na pomoc v hmotné nouzi, a to je dle "Návodu na použití českého zdravotnictví" od populární autorské dvojice Julínek a Cikrt důvod k osvobození od všech poplatků. Jediný zádrhel je, že se tato bumážka musí každých 30 dní obnovovat, starší neuznávají. Ale to už by snad nějak šlo zorganizovat. Předpokládám, že je mezi čtenáři nějaký profesionál na náš sociální systém, a toho bych chtěl požádat, aby mé vývody zkontroloval a upozornil na případné omyly. Pozn. JČ: Panu Praumovi za informace děkujeme. Poukázal nepřímo na vážný problém. Sociální pomoc musí nejen existovat, ale státní systém musí mít efektivní a funkční způsob, jak informace o ní zprostředkovat potřebným. Chudí lidé většinou nemají přístup k internetu, atd. Při náhodné návštěvě místního praktického lékaře v Glasgow jsem si v tamější čekárně povšiml šedesátistránkové publikace formátu A6, ve dvou mutacích, ve slovenštině a v polštině, která byla volně k dispozici pacientům. Publikaci vydala komunální správa města Glasgow a jejím obsahem jsou podrobné informace pro slovenské a polské přistěhovalce ve městě, na jaké sociální služby mají nárok, jak posílat děti do školy, kde se registrovat u lékaře, jak využívat knihovních služeb a internetu (který je ve veřejných knihovnách zdarma), kde bydlet a jak a kam se obracet na policii. |