Málo je i známé, že po Druhé balkánské válce v roce 1913 se podařilo Rakousku na londýnské konferenci hlavních evropských mocností prosadit, aby převážně muslimská Albánie byla uznána za samostatný stát. Stalo se tak za cenu kompromisu, jehož důsledkem jsou národnostní problémy dodnes nevyřešené. Souhrou dějinných náhod byl koncem minulého století pověřen bývalý rakouský kancléř Franz Vranitzky, aby v čele komise OBSE pomohl opět vyřešit tuto současnou složitou situaci . Císař František Josef I. nechal vybudovat řadu modliteben, ve kterých se muslimové modlili za habsburský trůn. I když po vzniku republiky v roce 1918 ztratilo Rakousko své islámské provincie i vliv na Albánii, tradičně vztahy k této komunitě byly bezproblémové, neboť jak řekl islámský učitel Fuat Sanac, muslimové se v Rakousku cítili "vítanými a nikoliv ukřivděnými". I v současné době nelze přehlédnou snahu o potvrzení teze, že "teror nemá žádné náboženství", avšak jak říká šejch Adnan "extremismus vystřeluje na náboženství šípy z vlastního luku".

Každý pátek se shromažďují stovky věřících na vídeňském Pratersternu v tamní mešitě, aby vyslechly kázání šejcha Adnana Ibrahima. Ten zde vyhlásil "fatvu", závazek pro všechny muslimy, že kdo by se dozvěděl o tajných teroristických plánech nebo připravovaných atentátech, musí to bezpodmínečně oznámit příslušným úřadům. Adnan, který přišel před několika léty co Rakouska jako palestinský uprchlík, ve svém kázání prohlásil, že věřící v tomto případě nesmí "nejprve čekat na rozhovor se svým imámem, když se mu něco donese k jeho uším, co by úřady měly vědět", i kdyby tím "zradil své souvěrce". Adnan je přesvědčen, že zemi, která mu poskytla "asyl a ubytování", je nutno také něco vrátit. Mešita, ve které káže, patří mezi relativně liberální, kde ženy mohou sedět bez toho, aby byly odděleny zdí nebo závěsem a mohly si tak jako ostatní vyslechnout z úst šejka o možnosti soužití islámu a demokracie, jakož i o nutnosti dodržování práva žen. Již po zavraždění nizozemského režiséra van Gogha islamistou, Adnan vyzval věřící k sebereflexi s tím, že "by každý měl prozkoumat své svědomí, protože ten, který se navenek od tohoto činu distancuje, ale vnitřně jej těší, stává se partnerem zločinu".

Přes tuto snahu jednotlivých autorit je pro muslimské věřící obtížné útoky "božských válečníků" odsoudit. Předsedkyně Spolku muslimských žen Rakouska Andrea Saleh konstatovala, že "u některých se vyskytuje zadostiučinění teroru, protože to považují za reakci muslimů na jejich situaci ve světě". S touto dvojakostí rozhodně nesouhlasí pověřenec pro integraci islámské náboženské obce zemský sociálně demokratický poslanec Omar Al Rawi.

Podle jeho názoru mají muslimové v Rakousku závazky k zemi, ve které žijí. "Když po právu proti hanění koránu vyjdeme na ulici, neměla by vzplanout naše zlost po teroristických útocích ?" prohlásil Rawi. Jestli vůbec existuje tato zlost, tak doutná pouze tiše. Teprve v nedávné době nařídil duchovní vůdce vyvěsit v mešitách usnesení velké Imámské konference z října 2004 , která bez výjimky "každý extremistický násilný čin ve světě" odsuzuje. Jde přitom o důležitý signál obcím, který může být začátkem bolestného procesu reflexe. Nyní najednou po celé Evropě se odkryla mezigenerační trhlina, která byla doposud zametána pod koberec.

Útoky v Madridě a Londýně byly provedeny mladými muži druhé a třetí generace přistěhovalců, a pokud se dá důvěřovat průzkumům tajných služeb, pak i v budoucnosti se budou sebevražední atentátníci rekrutovat z těchto kruhů. Rakouská ministryně vnitra Liese Prokopová při prezentaci zprávy o ochraně ústavy přímo prohlásila, že je "bez sebe, když se seznámila s životopisy londýnských atentátníků". Podle ní nejnovější poznatky potvrzují, že je nutno jít i nadále "rakouskou cestou". To znamená, že kontakty mezi islámskou náboženskou obcí a občanskými institucemi musí být intenzivnější a posilovat "sebečistící síly". Policie věří, že bude schopna včas izolovat v obci radikální elementy, když i uvnitř se ozývají podobné názory. Jako účinný prostředek proti fundamentálnímu výkladu náboženství a z toho plynoucí scestné politiky navrhl předseda tureckého kulturního sdružení ATIB Harum Özdemirci "dobrý výklad věrouky". Rakousko jako jediná členská země Evropské unie vyplácí ze státních peněz učitele náboženství vybrané islámskou náboženskou obcí, pokud přednáší v německém jazyce.

Rakouská politika oboustranného porozumění se zatím osvědčuje, i když občané to vidí poněkud jinak. Podle průzkumu Institutu pro veřejné mínění třetina dotázaných odpověděla na spolužití muslimského a nemuslimského obyvatelstva odpověděla "méně dobře" a dokonce "vůbec nikoliv dobře". Mínění muslimů nebylo na toto téma přitom zjišťováno. Zdá se přitom, že v Rakousku značná část mladých mužů se necítí doma dobře a z islámu si tvoří vlastní ideologii. Učitel náboženství Fuat Sanac, předseda Islámské náboženské obce, se s tímto myšlením seznámil. Jeden vysokoškolák si veřejně hrál s myšlenkou položit bombu "Když nemohu zde žít v klidu, tak potom ani ostatní". Jiný po delší dovolené začal své přátele štvát proti západnímu životnímu stylu.

Sanac v tom vidí varující vývoj, za který je odpovědné i selhání jejich rodičů, kteří v sedmdesátých letech přišli do Rakouska s cílem zde poctivě vydělat peníze, aby ve stáří mohli se mít ve své vlasti dobře. V samotném Turecku je statisíce domů prázdných, které byly vybudovány z peněz služek, zemědělských dělnic a pracovníků montážních pásů. Druhá generace jejich dětí byla vedena k tomu, aby co nejrychleji přispívala do rodinného rozpočtu, místo aby studovala ve školách a univerzitách. Sanac sám, když pracoval jako imám , kázal "posílejte své děti do školy". Bohužel málo se řídilo touto jeho radou. Děti, které v sedmdesátých letech chodily do školy, prakticky neměly žádné islámské náboženství.

Teprve v roce 1982 zahájilo pět učitelů v celém Rakousku vyučování islámského náboženství. Podle zkušeností Sanaca tak vznikla v rodinách výuka "lidového náboženství", které však nemůže nahradit fundovanou věrouku. Sám ve své rodině totiž zažil pokřivený výklad islámu. Jeho nezletilý bratr chtěl o Silvestru zapálit rakety. Matka mu to zakázala s prohlášením, že to dělají jedině křesťané. Na to jeho bratr směle prohlásil, že mají v pokoji lustr a "ten je také od křesťanů a má jej proto rozbít ?"

Špatně pochopený islám tak může vést do extremistických kruhů. Člen předsednictva "Muslimské mládeže" Farid Hafez, student politických věd, přišel na svět jako syn Egypťana a Rakušanky. Byl jediný muslim ve třídě, modlil se ve vedlejších místnostech a účastnil se též z nedostatku jiné možnosti katolické věrouky. Skutečně věřícím se stal až teprve v pubertě a nikdo neví, jak by se vyvíjel, kdyby na škole existovala možnost výuky islámského náboženství. Za velmi ohrožené se považuje extremistická scéna bosenských mladistvých, kteří se svými rodiči začátkem devadesátých let uprchli do Rakouska a poději se dozvěděli, jak byli jejich spoluvěřící v Sebrenici povražděni. V Rakousku v současné době existují muslimské skupiny, které svým radikalismem oslovují především mládež.

V tom vyniká se svými náboženskými výklady skupina Tabligh, která sice prohlašuje, že nemá s politikou nic společného, ale ve skutečnosti bojuje za obnovení kalifátu. Idea islámského "božího státu" je přitom hlásána ve vídeňské nově postavené mešitě. Její imám Bosňák Abu Muhamed a konvertovaný Rakušan Armin Birbas v interview pro "Die Presse" otevřeně odmítli západní demokracii. Zatím však islámská náboženská obec se snaží tato prohlášení zlehčovat a její nejvyšší reprezentant Anan Schakfeh neměl dlouho nic proti tomu, aby zástupce fundamentální osvobozenecké strany Tahrir se stal učitelem náboženství ve Vídni.Tato organizace podle poslední zprávy o ochraně ústavy usiluje o islámský božský stát, zničení Izraele a podporuje konspirativní struktury.

Žádný vliv nemá náboženská obec na soukromé islámské školy, které jsou financovány Saudskou Arábií a Libyí. V používaných učebnicích podle "News" jsou děti štvány proti Západu slovy : "Bojujte proti nevěřícím, kteří jsou vašimi sousedy. Nechte jim pocítit vaši přísnost!"

Po teroristických útocích takováto doporučení vyvolala u muslimů nervozitu. Sociálně demokratický poslanec Al Rawi je přesvědčen, že místo pocitu údajné ošklivosti okolního světa, ve kterém žijí, měli by si mladiství zvyknout na demokratická pravidla. "Mnozí uprchli z diktatur a měli by zde dostat šanci kandidovat do závodních rad nebo být voleni na komunální úrovni do zastupitelstev". I když teprve před rokem byla uzákoněna možnost volit na úrovni okresů, Al Rawi je optimistický : "V Rakousku nevyvíjíme žádný tlak na asimilaci. Ale neměli bychom ani žít jako dosud jen vedle sebe?"

Přesto se nelze divit, že za této situace je nejvíce odpůrců pro vstup muslimského Turecka do Evropské unie v Rakousku a vláda vedená lidovci je proti jeho plnoprávnému členství.

Hlavním pramen ZDE