Současně s tím vzrůstá i počet obyvatel přijímajících sociální výpomoc, která v roce 2003 dosahovala 149 tisíc příjemců, což bylo o téměř 7 tisíc více, než v předchozím roce. Jde o rekordní nárůst, když zjistíme, že od roku 1996 jejich počet vzrostl o 64,3 procenta, přičemž k největšímu skoku došlo mezi léty 2000-01, a to ze 107 tisíc na 146 tisíc. Hlavní příčinu vidí představitel Caritas v nebývalém růstu nezaměstnanosti, která v listopadu letošního roku dosáhla 312 000 , tedy nejvyššího počtu v období druhé Rakouské republiky (1945-2005).

Prezident Rakouského odborového svazu ÖGB Fritz Verzetnitsch prohlásil, že je to "kvůli nedostatečným opatřením vlády proti bezbřehé nezaměstnanosti". Velmi bolestivá je přitom nezaměstnanost mladistvých, která nyní dosáhla 44 tisíc osob bez práce. Spolkové vládě se nepodařilo zastavit tento trend, který má za následek měsíční nárůst o 1 400 osob ve věku od 15 do 24 let. Podle odborů je to ostuda pro jednu z nejbohatších zemí světa, a proto je nutné, aby vláda se postavila proti odporu některých podnikatelů a donutila je vytvořit fond na podporu vzdělanosti a výchovy učňů. Podle jeho slov je sice rekvalifikace dobrá i nutná, ale lidé v Rakousku potřebují také pracovní místa. Místo toho, aby vláda nastartovala vnitřní poptávku, tak tento úkol trestuhodně zanedbala. Odbory proto navrhují, aby vláda se postarala o snížení daní u malých a středních příjemců platů o jednu miliardu s cílem nastartovat vnitřní poptávku.

Současně stejnou částku uvolnit pro nutnou změnu rakouské infrastruktury. Rovněž zavést řadu příplatků pro ekonomicky slabé obyvatelstvo, a to na topení, zvýšení dosavadních na dojíždění do práce a zdvojení negativní daně ze 110 na 220 euro, a to podle narůstání spotřebního koše. Odbory jsou přesvědčeny, že by tato opatření zvýšila počet pracovních míst nejméně o 30 tisíc, což by pomohlo ministru financí zvýšit příjmy do státního rozpočtu. Podle Verzetnitsche zvýšení nezaměstnanosti o pouhé jedno procento má za následek více jak miliardu nižších daňových příjmů.

V rakouské společnosti se však zatím stále více rozevírají nůžky mezi bohatou a chudou vrstvou.

Podle oficiálních statistik je jedno procento obyvatel skutečně bohatých a 60 tisíc mělo v roce 2002 jmění kolem 318 miliard euro. Devadesát procent pak jen 299 miliard euro. Průměrný majetek bohatých byl tak 5,4 miliónů euro. To bylo téměř stokrát více, než většiny z pouhými 56 tisíci euro. Z nich pak téměř devět procent mělo k dispozici majetek na osobu ve výši 611 tisíc euro, což je ještě desetkrát více, než u zbytku. V akutní chudobě tak žije kolem 470 tisíc obyvatel, což je šest procent a dalších sedm, tedy 580 tisíc je jí přímo ohroženo. Téměř každý desátý Rakušan nemá prostředky na zakoupení nového oblečení nebo nábytku. Přitom jde právě o skupiny, které jsou proporcionálně nejvíce postiženy nepřímými daněmi, jako jsou poplatky za recepty, dálniční známky nebo ekologická daň za energii.

Spolková vláda rozhodně odmítla kritiku představitele Caritas a nazvala jej "nekvalifikovanými prohlášeními" člověka, který by měl přestat dělat politiku. Landau údajně "ignoruje velké zvýšení nejnižších penzí", což ukazuje jako nepravdu k tvrzení, že vláda nic nečiní. Vláda zvýšila minimální důchody o 27 euro na 960 euro měsíčně. Tedy více, než bylo v době, kdy kancléřem byl představitel sociální demokracie..Sociální mluvčí SPÖ Heidruh Silhavá na to kontrovala, že dramatický vzrůst chudoby právě nastal za vlády spolkového kancléře - lidovce Wolfganga Schüssela.

Boj proti chudobě není tématem pro současnou vládu a její opatření v tomto směru mají pouze kosmetický účinek.