7. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 9. 2005

Good-bye, rakouský státní sektore

Koncem minulého měsíce definitivně vycouval rakouský stát z vlastnictví někdejší pýchy průmyslu, koncernu VÖEST - Vereinigte Österreichische Eisen- und Stahlwerke (Spojených rakouských železáren a oceláren). Tento druhdy po válce zestátněný ocelářský gigant zaměstnávající na 70 tisíc dělníků a úředníků, přeměněný na státní holding ÖIAG, předal poslední svůj podíl ve výši 2,25 procent na Voestalpine a.s.. Tím splnil své předsevzetí z 20.června letošního roku, že své zbylé podíly předá akciové společnosti do konce srpna a úspěšně tím uzavře kapitolu rakouské privatizace. Z rakouského pohledu jde o historický krok, protože VÖST byl až do konce sedmdesátých let minulého století srdcem a vlajkovou lodí rakouského průmyslu.

Byl oporou sociálně demokratické spolkové vlády, v jejíž čele stál kancléř Bruno Kreisky, jehož SPÖ měla absolutní většinu.Vedle něho jedním z nejmocnějších mužů Rakouska byl v letech 1977 až 87 předseda ústřední závodní rady Franz Ruhaltinger, který formálně sice měl v dozorčí radě pod kontrolou jen jednu třetinu mandátů, ale ve skutečnosti ovládal státní VÖST. Před ním se třásli i funkcionáři vládní strany a když jednal se spolkovým kancléřem, považovalo se to za setkání na nejvyšší úrovni.

Pokud nebyl spokojen, mohl na ulici vyjít s desetitisíci zaměstnanci oceláren, kteří proměnili demonstraci v politickou "mega událost" před očima celého Rakouska, což garantovalo plné prosazení vznesených požadavků. Znovu se jen potvrdilo, že hospodářství se rovná politice a v jejím středu stála tehdy VÖST.

Dějiny jsou však nemilosrdné, v současné době je podnik v stoprocentním soukromém vlastnictví. Jeho manažeři neradi slyší z úst novinářů lidové pojmenování VÖST místo Voestalpine, i když není sporu o tom, že prvá část jména se vztahuje na lineckou část koncernu, který vznikl za nacistické éry. Základem vzniku gigantického podniku bylo založení Říšských závodů Hermanna Göringa v roce 1937 v Německu. Jejich úkolem bylo sjednotit veškerý německý montánní průmysl za účelem zbrojení.

V této době v Linci neexistoval žádný ocelářský průmysl. Tato branže byla v Rakousku od roku 1881 zastoupena Alpine Montan AG, a to ve Štýrsku a Dolních Rakousích. Z tohoto názvu byla vzata druhá část k současnému jménu Voestalpine. Koncem třicátých let, v době kdy Göring plánoval vznik celoříšského podniku, se jeho nejznámějšími akcionáři stali smutně proslulí němečtí průmyslníci Fritz Thyssen (1873-1951) a Friedrich Flick (1883-1972)]. Údajně Göring v roce 1938, kdy podnikl tzv. "Niebelungovu jízdu" parníkem po Dunaji z Lince do Vídně, přišel na ideu Voestalpine převést do "Říšského podniku", což udělal zároveň s podnikem "Böhler-ušlechtilé oceli".

Brzy nato začala v Linci výstavba ocelářského hutního podniku, který po dostavbě v letech 1941/42 se stal pancéřovou kovárnou, ve které museli pracovat totálně nasazení dělníci a vězňové koncentračních táborů. Výstavba vycházela ze strategické úvahy, že žádné bombardovací letectvo z Francie nebo Anglie nemá akční rádius k útoku na zbrojní průmysl v Rakousku. Přesto však od srpna 1943 spojenci bombardovali též ocelářské podniky v tehdejší "Východní Marce".

Nacisty nuceně sjednocené ocelářské podniky pro zbrojní účely byly po válce zestátněny a rozděleny na čtyři společnosti. Existovala VÖEST Linec, Alpine-Montan a oba výrobci ušlechtilé oceli Böhler a Schoeller-Bleckmann. To odpovídalo politické linii sociálních demokratů i lidovců, kteří prostřednictvím zestátněných podniků se snažili jednotlivým společnostem určit jejich úkoly. Tak v Linci se měly vyrábět plechy, zatím co v Donawitzi měla být specializována výroba profilů a na této bázi produkce drátů, tyčí a podobně. Zestátněné podniky však nebyly schopny plnit tyto úkoly.

V Alpině-Montan a v oblasti výroby ušlechtilé oceli docházelo k vážným ztrátám, což státu jako vlastníku způsobovalo nemalé potíže. Na tomto negativním vývoji mělo částečně vinu vedení podniku, ale především rigorózní politické úkoly. Na příklad podniky musely prodávat v rámci obnovy země žádanou ocel za nízké ceny, které ležely hluboko pod světovými. Tímto způsobem vládnoucí SPÖ a ÖVP chtěla subvencovat výstavbu země.

Takto vzniklé ztráty se stále silněji projevovaly jako politické téma.

Poté, co v roce 1971 sociální demokrat Bruno Kreisky obdržel nadpoloviční většinu při volbách do parlamentu, prosadil svůj velký sen o sjednocení celého ocelářského průmyslu pod jednu střechu. Zdůvodnil to tvrzením, že to umožní, aby ztráty jednoho odvětví byly nahrazeny zisky z druhého, což fascinovalo tehdejší rakouskou sociální demokracii. Skutečně pak v roce 1973 byly všechny čtyři státní společnosti sjednoceny pod jednu střechu ve velkokoncern pod jménem VÖEST-Alpine AG.

Avšak již od začátku koncern nestál pod šťastnou hvězdou. Původně se plánovalo centrálu této gigantické společnosti přestěhovat do Vídně, aby zřejmě měla co nejblíže ke spolkové vládě. To však vyvolalo revoltu v jednotlivých podnicích, které žádaly hlavní ředitelství vytvořit kromě Vídně v Linci a Leobenu. Zájmy vlastníka tedy státu převzal státní holding ÖIAG, což vyvolalo stálé napětí mezi ním a státní podnikem. Především generální ředitel VÖESTu Heribert Apfalter (1975-85) měl vyslovenou averzi vůči lidem z holdingu. Označoval je otevřeně za "ruské byrokraty" a jejich zkušenosti charakterizoval slovy, že ještě "nikdy neprodali ani kilo ocele". Jednotlivé podniky se navzájem obviňovaly ze ztrát a sjednocená výroba ušlechtilé oceli v Linci a Donawitzu VEW nakonec je vršila do nekonečna.

Když se navíc situace na mezinárodním trhu s ocelí dostala do krizového stavu, bylo stále jasnější, že tento způsob rakouské výroby povede k jejímu zániku.Miliardové dotace na krytí ztrát ze státních prostředků nakonec vedlo ke krachu VÖESTu v roce 1985, který otřásl Rakouskem. V listopadu téhož roku tehdejší ministr pro zestátnění Ferdinand Lacina rozprášil představenstvo firmy VÖEST, prosadil nové zákony pro státní podniky a zrušil stranický proporční systém k jejich ovládání. Jeho následovník Rudolf Streicher zavedl pro tento sektor zásady tržního hospodářství a nový šéf ÖIAG Hugo Michael Sekyra pocházel ze soukromého sektoru. Samotný VÖEST potřeboval několik let k tomu, aby se doslova vyhrabal z mizérie, do které se propadl. Jak na běžícím pásu byli vyměňováni generální ředitelé, až nakonec se podařilo získat jako poradce německého experta profesora Ludwiga von Bogdandy, kterému se podařil spolu s Peterem Strahammerem a Franzem Struzlem zázrak.

V roce 2001 byla domluvena nová koncernová strategie, založená na zásadě ?nevyrábíme více oceli, ale více jejich výrobků?. Nový 53 letý šéf firmy VÖEST se jmenuje Wolfgang Eder, který se Strahammerem léta spolupracoval. Ten nyní pracuje se ziskem, jehož základem podle odborníků je skutečnost, že stát opustil podnik a předal své poslední akcie privátnímu sektoru.

VÖEST-Alpine patří dnes k nejúspěšnějším podnikům země, což potvrdil novým rekordním výsledkem za uplynulý obchodní rok.

                 
Obsah vydání       7. 9. 2005
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
7. 9. 2005 Nařízena povinná evakuace
7. 9. 2005 Američané: Bush nemůže za chaos v New Orleansu, ale jeho reakce byla "strašná"
7. 9. 2005 Prezident Bush bude vyšetřovat sám sebe
7. 9. 2005 Proč jet do Británie pracovat? Jiří  Paukrt
7. 9. 2005 Nájem bytu v novém občanském zákoníku Stanislav  Křeček
31. 10. 2005
7. 9. 2005 * * * Naděžda  Plíšková
7. 9. 2005 Guvernér Fazio dostal od Berlusconiho polibek smrti Josef  Brož
7. 9. 2005 Britské listy: 110 000 individuálních čtenářů v srpnu 2005
6. 9. 2005 New Orleans: Daleko více ozbrojenců než lékařů
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
27. 9. 2005
7. 9. 2005 Bionafta -- řešení? Michal  Mašín
7. 9. 2005 Některé skvrny na rudé košili jsou patrně neodstranitelné Karel  Dolejší
7. 9. 2005 Konzumní strategie masírují společnost tak, aby samostatně uvažovala co nejméně David  Formánek
7. 9. 2005 Good-bye, rakouský státní sektore Richard  Seemann
7. 9. 2005 O Boží spravedlnosti a biblické hermeneutice Karel  Sýkora
7. 9. 2005 O jízdence do budoucnosti Michal  Vimmer
7. 9. 2005 Poslanci obdrželi petici pro registrované partnerství
7. 9. 2005 Zelení: Používejte bionaftu
7. 9. 2005 Kontaminace GM řepkou vyhrocuje v Austrálii konflikt o pěstování GMO Miroslav  Šuta
7. 9. 2005 Život sice začíná po čtyřicítce, ale vlastně až v devětapadesáti František  Schilla
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí
7. 9. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 14. - 23. srpna 2005
7. 9. 2005 Tragédie šíitských poutníků na bagdádském mostě ve zpravodajství iráckého odboje
6. 9. 2005 Dnešním časopisům pro děti něco chybí... Štefan  Švec, Jan  Čulík
6. 9. 2005 Welcome to the Desert of America Martin  Škabraha
6. 9. 2005 Romové v Británii - jako ryby ve vodě Blanka  Rambousková
22. 11. 2003 Adresy redakce
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005

Rakousko nejen za časů Jörga Haidera RSS 2.0      Historie >
7. 9. 2005 Good-bye, rakouský státní sektore Richard  Seemann
22. 8. 2005 Rakouskem obchází strašidlo nezaměstnanosti Richard  Seemann
10. 8. 2005 Kachny, hausnumera a Rakousko-Uhersko Karel  Dolejší
10. 8. 2005 Rakousky specifický postoj k islámu Richard  Seemann
4. 8. 2005 Za lepší vztahy mezi Čechy a Rakušany   
12. 7. 2005 Rakouští sociální demokraté otevřeli své archivy Richard  Seemann
7. 7. 2005 Jörg Haider - nejlépe placený rakouský politik Richard  Seemann
27. 6. 2005 Rakušané jsou hrdi na svoji vlast Richard  Seemann
7. 6. 2005 Bývalý generální tajemník FPÖ byl spolupracovník Mossadu Richard  Seemann
30. 5. 2005 Polovina Rakušanů věří v možný holocaust Richard  Seemann
16. 5. 2005 Rakousko: Haider chce referendum o ústavě EU Richard  Seemann
2. 5. 2005 Hitler jako "sociální revolucionář" Richard  Seemann
18. 4. 2005 Haiderova oranžová revoluce   
12. 2. 2005 Rakousko dohání Českou republiku -- ve skandálech Karel  Dolejší
3. 2. 2005 Holocaust nebyl!? Jan  Maršák