Nájem je včetně energií i za toto nelidské bydlení značně vysoký (např. 4 členná rodina platí měsíčně 4 700 Kč); vzhledem k tomu, že Romové jsou po většinu roku nezaměstnaní, jsou odkázání na ubohé sociální dávky - je to tedy velice vysoké zatížení jejich rozpočtu. Městská rada rozhodla o dalším stěhování buněk k masokombinátu, kde je již soustředěna značná část obyvatel romského původu, a tato oblast splňuje všechny podmínky, aby se dala nazvat ghettem. Proti tomuto rozhodnutí sepisovali jak Romové z buněk, tak i z ubytovny u masokombinátu petici, která byla městskou radou "vzata na vědomí" a dále ignorována. Zejména se jedná o obavy z konfliktu mezi jednotlivými skupinami, nepořádku a zhoršených životních podmínek.

V den vystěhování bylo okolí buněk bylo obklíčeno městskou policií, novináři a stěhovací službou. Nejprve byly odvezeny prázdné buňky a buňky se sanitárním zařízením. Pak měly přijít na řadu buňky obytné. To se samozřejmě jejich obyvatelům nelíbilo, situace se značně zostřovala, docházelo k prudkým výměnám názorů mezi policií a obyvateli buněk. V jednu chvíli to vypadalo, že dojde k násilnému vystěhování, protože se Romové zamkli v buňkách a odmítali je opustit. Na naléhání obyvatelů buněk byl přivolán primátor Dan Jiránek (ODS), který se choval značně arogantně, ačkoliv se přes napjatou situaci nesetkal s hrubým jednáním. Po chvilce odjel a celou situaci dále nijak neřešil. Díky chápavému přístupu některých řadových policistů se navzdory agresivnímu chování ředitele městské policie dosáhlo dohody, že buňky budou vyklizeny a přesunuty k masokombinátu. Policisté přislíbili, že této oblasti věnují "nadstandardní" pozornost.

V celé události se ale jasně zrcadlila fašizace společnosti, násilné koncentrování obyvatel romského původu na periferii již značně připomíná vytváření ghett tak, jak tomu bylo za nacistického Německa a tak, jak je tomu nyní na Slovensku.