29. 4. 2005
Pár střípků k Prvnímu májiPrvního května už bývá jaro v plném květu. Ty vůně a barvy navíc protepluje slunce. Letos můžeme vzpomenout na ten den tady v Brně nejen jako snad prohřátý, ale taky jako už na zaokrouhleně výroční. Je ještě dost Brňanů, kteří si vzpomenou nebo možná přečtou, že před šedesáti lety to byl zároveň první "1. máj", který byl pro Brno už definitivně po válce. A také pro většinu obcí na jih a jihovýchod od Brna. Netrvalo pak dlouho, a začal být ten den spojován jakoby taky s 5. květnem, a to jako začátkem Pražského povstání. A rovněž s 9. květnem, a to jako Dnem vítězství pro celý tzv. Východní blok. Přitom na Západě byl ten den slaven o den dříve. |
Byla tu samozřejmě k dispozici případná poezie Prvního máje jako dne lásky, kombinovaného s "hrdliččiným hlasem", jak to kdysi veršovaně cítil Karel Hynek Mácha. Jenže tato cudně erotizovaná "nasládlost" se vbrzku málem na celého půl století rozředila do trojčíslí 1+5+9, vnímaného především politicky; s uvědomělostí orientovanou na Východ. Květinou, která měla zdobně překlenout onen poválečný každoroční stereotyp do vždy znovu omamné vůně, býval pak tradičně šeřík. Nejlépe ovšem na sovětském tanku. Na ty americké se mělo rychle zapomenout. Koneckonců Brno nikdy nebylo poblíž Plzně nebo Domažlic, takže mohlo mít kratší paměť. Nevím, zda už teď je vhodný čas k připomenutí jiné události, která už za rok poznamená dvacáté výročí tehdejšího "Slavného Prvního máje". Den Prvního května roku 1986 byl krásně slunečný a teplý. Samozřejmě že to byl svátek "pracujícího lidu", tak trochu jakoby na pozvánky. S meziřádkovou výzvou "Běda ti, soudruhu!" tomu, kdo by se odvážil uvažovat o tom, že by na tu aranžovanou slávu nepřišel. Tribuny byly včas na tehdejším Rudém náměstí připraveny; také megafony, které měly zajistit v ohromujících decibelech jásání defilujících pracujících před tribunami. Maminky s miminky v kočárcích byly zvlášť vítaným zpestřením v defilujícím průvodu. Chodníky byly lemovány stánky s rozmanitým artiklem od Králova Pole až po sám střed města, aby vždy dlouhé čekání na vlastní "přehlídkový" pochod mělo také spotřebitelsky žádoucí kolorit. Jenže... Jenže zrovna čtyři dny před oním "1. májem" roku 1986 došlo ke katastrofě na čtvrtém bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Teď asi není vhodná chvíle připomínat, jaký to mrak jaderných zplodin se tehdy šířil po celé Evropě. Zrovna toho 30. dubna zasáhl celé území Československa. A 1. května miliony československých pracujících pochodovaly v plné sluneční záři symbolicky vstříc dalším radostným zítřkům. S jistotou určitého platu; ale už ne s takovou jistotou, pokud mělo jít o uskutečňování rozmanitých potřeb. V našich domácích sdělovacích prostředcích bylo ovšem naprosté ticho, pokud šlo o černobylský radioaktivní mrak. Také jsme jako občané klidně konzumovali mléko, maso a později i mouku z kontaminovaných zdrojů. Jakoby nic. Raději jsem si měl vzpomenout jen na toho Máchu! Anebo koncem 19. století na Nerudovu písemnou oslavu tehdy ještě prvního "dělnického" Prvního máje. Teď už "1. máj" jako kdyby neříkal nikomu nic. Stačí, že večer předtím se pálí čarodějnice. Zbyla ještě někde nějaká, na kterou zapomněli? |