2. 5. 2005
Ústavní smlouva není ústava1. VÝROČÍ Laekenská rezoluce k budoucnosti Evropské unie z roku 2001 se tázala po "ústavě pro evropské občany" a jejím eventuálním obsahu. Konvent pro budoucnost Evropy připravil na základě Laekenské rezoluce návrh s oficiálním názvem "Smlouva zakládající ústavu pro Evropu", kterému se běžně říká ústavní smlouva Evropské unie. Někdy se dokonce mluvní jenom o evropské ústavě. Tato zkratka je však již přespříliš zjednodušující, neboť v obvyklém slova smyslu znamená slovo ústava poněkud více. Ústavou v pravém slova smyslu vzniká stát. Pro obecné uvažování je tato abstrakce možná poněkud nezvyklá. Jak lze něco takového jako stát stvořit přijetím právního a politického dokumentu, když území státu, jeho obyvatelstvo a rovněž politická moc nad ním existují kontinuálně před přijetím ústavy i po něm? |
Celá Evropa zná moderní politické dějiny Francie, rozdělované do jednotlivých období právě podle přijímání nových ústav. První republika, vzniklá z revoluce svrhnuvší v roce 1789 ancien regime, byla sama nahrazena prvním císařstvím. To bylo vystřídáno obnovenou monarchií, smetenou revolucí v roce 1848, která zrodila druhou republiku. Také druhou republiku zničilo za pár let druhé císařství, samo zahynuvší válkou a revolucí v letech 1870-71. Nová republikánská ústava pak založila třetí republiku, fungující až do porážky Francie v roce 1940. Také čtvrtá a pátá republika po druhé světové válce jsou ohraničeny přijetím nových ústav. Na francouzských dějinách je plasticky vidět, že po revoluci nebo válečné porážce nová ústava skutečně dává vzniknout nové státní organizaci, když ta stará byla zničena nebo zdiskreditována událostmi předcházejícího období. Ústavní smlouvou EU se evropský stát nezakládá a proto považuji za vhodnější důsledně používat označení "ústavní smlouva" a vyhýbat je příliš zjednodušujícímu "evropská ústava". Pojmovým substrátem, tedy podstatným sdělením o obsahu, ve slovech "ústavní smlouva", je informace, že se jedná o smlouvu; slovo "ústavní" je pouhým přívlastkem vyjadřujícím možné vyústění budoucího vývoje a nikoli vlastní obsah. Nuže dobrá -- vyjasnili jsme si, že ústavní smlouva není ústavou, ale co tedy je? Je to nová mezinárodní smlouva mezi členskými státy Evropského společenství, která má nahradit nyní platné smlouvy -- především Smlouvu o založení Evropského společenství (původní text byl podepsán r. 1957 v Římě) a Smlouvu o Evropské unii (podepsanou r. 1992 v Maastrichtu). Zcela vědomě a úmyslně jsem v předchozím odstavci psal o členech Evropského společenství a nikoli o členech Evropské unie. V přesné právnické mluvě totiž o členství v Evropské unii nelze hovořit. Evropská unie nemá právní subjektivitu, takže zahrnuje pouze okruh signatářů smlouvy, kteří však nejsou členy žádné organizace. Tou mezinárodní organizací, které je Česká republika členem, je Evropské společenství. A zde se skrývá největší novum, které ústavní smlouva přináší. Jedna mezinárodní organizace -- Evropské společenství -- má být zrušena a namísto ní se zřídí nová mezinárodní organizace pod názvem Evropská unie. Změna právní formy Evropské unie na mezinárodní organizaci má k údajnému evropskému superstátu asi tak stejně daleko, jako tirády českých euroskeptiků ke skutečnému obsahu ústavní smlouvy. Jenom doufám, že jsem se nedopustil urážky majestátu. autor je členem Unie evropských federalistů v ČR |